Vánoční domeček

Tak si představte, že jsem se zase stěhovala. V pátek maminka přiběhla z práce a začala balit kočičí jídlo. Bráška Uhlík, když to viděl, běžel se schovat pod postel. Ale já jsem běhala kolem ní a přišlo mi veselé, jak ty tašky šustí. Pak začal hon na brášku. On si pod tou postelí ustlal a nechtěl vyjít ven, a tak ho vyndávali koštětem... to jsem tedy koukala. Strčili ho do bedynky a byl uražený. Chtěla jsem ho rozveselit, tak jsem kolem bedynky běhala a útočila jsem na něj skrz mříže, ale dělal, že mě nevidí. Ach jo. Uhlíček jel do vánočního domečku dřív než já, protože to tam má rád a může cestovat s babičkou sám... je tak statečný.
Jenomže jsem ještě nevěděla, že mě to čeká druhý den taky. Maminka s tetou mě nandali do nějaké tašky a zapnuli mě tam. Já plakala!!! Maminka mi pořád povídala, ať se nebojím, že mě vyndá hned, jak se rozjedeme, ale já se tolik bála. Když mě dali do auta a teta nastartovala (víte, že auto má motorek jako já :-) ), tak mě maminka opravdu vyndala, ale já se pořád bála, protože jsem nikdy v autě nejela. Přicucla jsem se k mamince a schovala se jí pod mikinu. Tak jsem ještě chvilku plakala, ale ona mě pořád hladila a povídala, až jsem usnula a spinkala, až jsme zastavili... a zas mě šoupli do té bedynky :-( a všema těma dirkama mi tam táhla zima, než jsme došli do toho vánočního domečku.
Ale pak jsem najednou viděla brášku Uhlíčka, který už v tom novém domečku byl, ale nebyl tam sám! Byl tam ještě jeden velký kocour... ááááá... zas jsem zasyčela a zamručela, jako tenkrát na Uhlíka, ale on se nedal a přišel až ke mně. Tak jsem zalezla do bedýnky a nechtěla ven, ale jsem moc zvědavá, abych tam vydržela. Vylezla jsem ven a tenhle velikej kocour tam pořád byl a pozoroval mě. Je to tety kocourek Ponožka, Uhlíčkův bráška. Pak ke mně přišel a syčel a já taky, ale pak odešel na kocouří průzkum ven (nechápu... taková zima je tam) a já mohla udělat kočičí průzkum v chalupě. Jééé, nejlíp mi je na lavici u pece. Tam je teplíčko :-)