Maxíkův škvarek

Toto jest poučení pro fšecky mlsné a zvědavé kocouře, tedy pro fšecky:o).

Dnešní zápis musím za Maxíka provést já, protože ten by se raději hanbou propadl, než se přiznal. Ale bohužel, stalo se.
Možná jste si všimli v galerii Maxíkova spáleného čumáčku. To ještě nic není. Dnes, druhý den po „úrazu“, má na čumáčku opravdu černý škvarek. A proč? Protože je to mlsný a zvědavý kocouř. (Někdo také může namítnout, že jsem nepozorná přítelkyně, což je bohužel také pravda.)
Včera jsem pekla v troubě mořského sumečka. Vůně to byla nádherná a lákavá a nesla se celým bytem, dokonce až na chodbu. Maxík byl někde ukrytý, tak jsem si ani nevzpomněla, že jeho druhé jméno je Rybomil. Připravila jsem oběd, horkou mísu z trouby jsem dala do dřezu. Asi jsem počítala s tím, že kočičáři si všechno nejprve důkladně očichají. Pak jsem se pustila do dalších povinností. Asi za hodinu se přišel tulit Maxík. Všimla jsem si, že něco není v pořádku s čumáčkem, ale myslela jsem, že si čumáček umazal od masové konzervy. Večer to už ale na konzervu nevypadalo. Byl to škvarek. Svitlo mi. To ta neodolatelná vůně z mísy!
Jsem to ale osel. Mohlo mě napadnout, že našeho Rybomila ta vůně zláká. Příště budu opatrnější. Jsem ráda, že se nestalo nic horšího. Hlavně ale doufám, že si to zapamatuje Maxík a pro příště se horkým místům vyhne.
Nenaříká, nestěžuje si. Je to prostě náš zlatý kocourek. Dnes měl dostatek dušené šunky a povaluje se mi u PC, jako by se nic nestalo. Jen mě při pohledu na jeho „škvarek“ zamrazí.