Rozšířené teritorium

Ahoj kočičáci,
tak si představte, jak je ta moje Mazlivá líná - už týden jí říkám, že chci napsat nový zápis do deníčku, a ona se k tomu dostala až teď. No ale lepší pozdě než nikdy.
Stalo se totiž něco vzrušujícího. Objevil jsem místo, které je ještě zajímavější než koupelna, záchod a komora dohromady - balkón!
Za všechno může to krásné počasí, které bylo minulý týden. Mazlivá pořád brblala, že otevřená okna nestačí a že chce jít na balkón. Pak se s Hravým dohodli, že mě teda zavřou do kuchyně a půjdou si tam na chvilku sednout s tou bublavou věcí (už vím, že se to jmenuje vodní dýmka, ale pořád nechápu, k čemu to těm dvounožcům je). Jenže jak už jsem vám tady dřív psal, Mazlivá je měkoň a navíc mě hrozně miluje, prostě ji mám omotanou kolem drápku, takže se jí mě zželelo a tak dlouho přemlouvala Hravého, až mi dovolil jít na ten balkón s nimi.
Lidi, totiž kočky, to vám bylo něco. Těch nových pachů a zvuků, nevěděl jsem, kam dřív koukat a čmuchat. Musím ale přiznat, že jsem se trochu bál, to víte, nové prostředí, kocour si nikdy nemůže být jistý, kdy na něj něco zaútočí ze zálohy. Na zábradlí jsem si proto ještě netroufl, ale mám pocit, že by to stejně neprošlo, Mazlivá mě hlídala jako ostříž.
Pak jsme byli na balkóně ještě jednou, druhý den, ale jen na chvilku. Tenhle týden je venku škaredě, takže s balkónovými výlety je konec. No ale mně to zas tolik nevadí, v takovém počasí je nejlepší stočit se v pelíšku do klubíčka a spát.
Jo, ale než do toho pelíšku zamířím, tak vám ještě něco řeknu - nevím, co to na mě dvounožci zkoušejí, ale něco určitě, protože přinesli nějaké provázky, do kterých mě občas zapínají. To se vždycky svalím na zem a snažím se je sundat, ale nejde mi to. Tak aspoň poškrábu dvounožce, aby věděli, že se mi to nelíbí. Ale představte si, oni mají potom tu drzost, že to třeba druhý den zkusí zase. Budu jim muset dát pořádnou lekci.
Ale napřed se na to vyspím, tak se mějte, kočky a kočkové. Mňau.