Očkování

Měla jsem dlouho „nevyrovnané trávení“ a pak jsem nastydla, a tak mamka odkládala očkování, až budu úplně v pořádku. Psala jsem, že nevím, co je očkování, myslela jsem si, že to má něco společného s očíčky. Nemá! Když mi bráška řekl, že to nic není, tak jsem se tedy nebála, ani když mě nandali do přenosného pelíšku. Zapnuli zip a začal lov na Uhlíka. Já se přece jen nechám ulovit od mamky líp než on. On totiž jak vidí, že jsem zazipovaná, prchá.
Schoval se pod postel, a protože mamčino přemlouvání nepomáhalo, musel taťka použít koštětovu metodu na vyndávání kocourů ze stísněných prostor.
Uhlík vyběhl, protože koště nemá rád, a mamka ho lapla, nasadila mu kšírky a šup s ním do baťohu (mamka ho nosí na břiše jako klokanka, aby Uhlík mohl koukat ven).
U pana doktora už to znám, tak jsem v klidu čekala až prohlídne Uhlíčka. On vám byl tak vyděšený... a přitom doma se chová jako hrdina a pán! Tak strašně se bál, že měl ocásek stočený až na bříšku a pořád se tulil k mamce a lezl jí zpátky do toho batohu. Pan doktor ho očknul a pak ho mamka mohla uklidit zpátky do batůžku a už to bylo dobré.
Na řadu jsem šla já. Hrozně mě zajímalo, co je tam okolo věcí, tak jsem nepostála a pořád se snažila očuchat celý ten stůl, a pak jsem očuchávala pana doktora a koukala okolo sebe a nijak se nebála. Pan doktor řekl, že mám divně ocásek, ale že to je tím, že jsem výjimečná, a pak mě něčím štípnul, myslím, že to byl ten očk. No, ale vůbec to nebolelo a tak jsem ani nepípla. Taťka mě choval a říkal, jak jsem statečná holčička. Teď už vím, že očkování nemá nic s očíčky a že to nebolí, a tak jsem zase chytřejší a navíc, jak řekl pan doktor, i výjimečná :-)

papa Růženínek