Příšera! Ale já se nebál...

Včera, když tak ošklivě pršelo, byla panička s nějakou tou svojí kamarádkou v našem obýváku na "mém" vlastním gauči. Ta kamarádka paničce dělala něco s vlasama. Napřed jsem se koukal, ale pak mě to omrzelo, protože to bylo pořád dokola. Tak sem si zdřímnul. Taťka dováděl s Pavlínkou v Pelíšku a mamka odpočívala. Když jsem se po chvíli probudil, málem jsem spadl z gauče, protože jsem se "paničky" lekl !Vždyť to nebyla "ta, moje" panička, ale nějaká obluda s bílými vlasy! A ještě jich měla málo! Ale potom, když paničky kamarádka odešla, zjistil jsem i s ostatnímy z rodiny, že to je naše panička, ale má na sobě napletenou nějakou bílou vlnu na vlasech. Taky jsme zjistili, že když si panička vlasy rospustí, tak si s nimi můžeme hrát do té doby, než nás to omrzí. Ale mě to neomrzelo. A v té první chvíli jsem se opravdu... nebál, jasné? Váš Buráček =oD