Párátkový mejdan

Kitty: Zátiší s párátky
Nějak jsme se hrozně dlouho neozvali, co je u nás novýho. To, co se stalo dneska, určitě stojí za zaznamenání, a tak pokud si teď deníček čtete, fakt jsem to napsal.

Tak jsem se dneska vzbudil, řekl jsem zaklínadlo "Jdeme na snídani!", a Ringo mi jako každej den seskočil z břicha, kde jsme si chvilku vrněli, a utíkal přes postel ke dveřím jak modrá žíznivá čára. Vždycky ho přitom málem zašlápnu, protože jsem pořád v tomhle ještě zvyklej na pejsky, který si na sebe nějak jako dávají pozor a zašlápnout se nenechají. To kočky jsou si úplně jistý, že ve dveřích mají opravdu přednost oni, a tak se něčím jako kráčejícím rozespalým člověkem nezatěžujou. To je docela zajímavej jev, vlastně nevím, jestli to tak opravdu je, nebo je to jen můj ranní rozespalostní dojem.

Tak jsem přišel k mističkám, a tam... všude byly párátka! Ale opravdu všude. Plnej stůl, plná podlaha, plnej byt. Kitty se tvářila tak, jako že je vidí poprvé, no je to vidět na fotce, je v tomhle opravdu přesvědčivá herečka: "Párátka? Co to je? Kde to původně bylo? Dá se to jíst?" Evidentně to zkoušela už v noci, některý už trochu okousaný byly.

Tak nevím. Že by s ní mlátila puberta? Minule nám zase připravila překvapení v koupelně: celý toaletní papír rozrolovala a roztahala všude, kam to šlo. Prej "když ono se to tak hezky točilo!" Tak to je naše Kitty.