Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum20. srpna 2007  |  KočičákHugo (2)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 646x / 1x

Jak jsem se stěhoval do teplých krajů

Moje maminka se jednoho dne z ničeho nic rozhodla, že vyrazí do světa. Sbalila si kufry a odjela pryč. Na hlídání mi zařídila novou tetu (svoji sestru) a ta se nastěhovala do bytu místo mé paničky, aby se o mě mohla starat. Mamince se v novém domově moc líbilo, dokonce měla místo mě i malou útěchu- zrzavého kocoura Rubiho. Ale velmi brzo ji přepadly stesky, moc jsem jí chyběl a strašně se jí stýskalo, že musí v postýlce usínat beze mě. A tak po dlouhém zvažování pro a proti mi koupila letenku do Barcelony a já se vydal na výlet. Od pana doktora jsem na cestu dostal nějaké prášečky, prý mě to mělo uklidnit, ale i tak jsem na letišti mňoukal jako pominutý a moc se bál. Naštěstí cesta trvala jen chviličku a na letišti už na mě čekala maminka, byla štěstím bez sebe a nemohla se dočkat, až se budeme moct pořádně pomuchlovat. Doma na mě čekalo seznamování. S novým bytečkem a dvounožci, ale hlavě s Rubim. Byl jsem zvyklý na své pohodlí a že jsem pán domu a najednou se mám o teritotium dělit s nějakým vykastrovaným zrzavým tlusťochem? Ani náhodou! Kdykoliv se ke mně ta koule přiblížila, tak jsem začal syčet a sekat drápkem, párkrát jsme si vjeli i do kožíšků. Dost jsem se ho bál, on je sice nalezenec z ulice, ale postavou je tak dvakrát větší, hlavu má jak květák a packy jako lopaty. Maminka už ze mě byla nešťastná, myslela si, že už se nikdy neskamarádíme. Každou noc Rubík stál u dveří mého pokoje, mňoukal na mě a já mu odpovídal vrčením, no a když se mu podařilo otevřít dveře a dostat se ke mně, to byla teprve mela. Takhle to trvalo víc jak měsíc. Jednoho dne, z ničeho nic, maminka seděla v kuchyni a já se osmělil, přišel jsem se podívat, co dělá, a když ke mně přišer Rubák, tak jsem ho statečně očuchal. No a od té doby jsou z nás kamarádi. Nedáme bez sebe ani ránu, sice se často zlobíme, ale to jen tak z legrace, honíme se po bytě (nejradši brzo ráno, když všichni spí), koušeme za krkem a vyvádíme lumpárny a někdy si jen tak ležíme vedle sebe a čistíme si vzájemně kožíšky. Maminka je šťastná, že nade mnou nezlomila hůl a neposlala mě domů. No a jak se mi tu vůbec žije? Jak známo, Španělsko je teplá země a to se mi moc líbí, celé dny se vyvaluju na sluníčku na balkóně a nahřívám si kožíšek. V této zemi je bohužel moc smutných kočiček, co nemají takové štěstí a nemají domov a svého dvounožce jako já. Kousek od našeho bytečku je takový malý útulek pro kočičky, maminka už ho byla omrknout a prý jim tam budeme nosit nějaké papání. To je vše o velkém stěhování, teď už mě bolí pacičky, takže se jdu slunit a zase snad brzy napíšu, třeba jak jsem byl poprvé v životě na pláži a viděl moře. Pac Hugo



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







2 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Katja
KocouřákKatja  Datum22. srpna 2007 17:02

Myslím, že španělské kočky jsou dost chudáci, vím, že Španělé po sezóně věší lovecké psy, aby je nemuseli celý rok živit, a přepravovaná zvířata stojí třeba tři hodiny v autě na slunci, kvičí žízní, než si páni řidiči odbydou siestu. Rubík měl štěstí!

Roni
KocouřákRoni  Datum22. srpna 2007 7:39

Jů ,teda Hugo, už se těšíme na pokračování!

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top