Co jsme zapomněli napsat

Tak jsme se s Ringem teď dohadovali a dohodli jsme se, že jsme už dlouho nic moc nenapsali. Co se jako stalo. Takže popořadě. Aspoň něco.

„Tino, máme mokrou kočku!“ To jsem jednou zařval z vany, když se Kitty předváděla, jak umí jako akrobatka chodit po okraji vany, jak klade opatrně a s kočičí elegancí tlapku přesně za tlapku, jak je štíhlá a jak se teda krásně protáhne kolem sprchy… až najednou… žbluňk! Naštěstí se rychle a duchapřítomně odrazila ode dna (to se používá v ekonomii, tenhle termín, hm hm hm… :-) a vylítla jak neřízená mokrá střela do bytu… v mžiku ale byla odchycená a zabalená do ručníku.

Zpředu dozadu: Kitty, Ringo.
Vlastně je teď takový období, kdy si spolu Ringo s Kitty zase začali pořádně hrát. Možná je to tím, že Kitty skončily ty její dny, kdy tady mňaučila a kníkala a válela se po podlaze … a Ringo na ní zoufale koukal a vůbec netušil, o co jde. Vlastně jsme jednou za ní běželi takhle snad v jednu hodinu v noci, protože v kuchyni něco mňauklo a … asi jsme se oba s Ringem lekli, jestli se jí něco nestalo. Ale jen se zase válela a třela o nohy židlí a tak. No, každopádně se zdálo, že Ringo neví, o co jde, ale teďka mi Tina říkala, že na Kitty nějak začal skákat a kousat ji do krku… ale to je asi zase jenom hra. Aspoň to oba vždycky tvrděj. No, a jak to vypadá, když se vylítají, to můžete vidět na fotce! :-)