25. října 2007  |  Zuzi  |  1 025 480 661x / 2x

Kočičí bungee-jumping

Zdravým vás. Dáme si přestávku od mých kurzů, ráda bych se s vámi podělali o mou dnešní příhodu. Klídek bude to v cuku letu - doslova.

Ráda sedávám na vnitřním parapetu kuchyňského okna, a procházela jsem se párkrát i po venkovním. Někdy byla otevřená dvě okna, takže jsem byla takový kočičí perpetuum mobile, běhala jsem pořád dokola. To víte - obyčejné okno v prvním patře rodinného domku potřebuje nějakou tu přirozenou, elegantní, krásnou, šarmantní ozdobu, a na přirozenost, eleganci, krásu i šarm jsem prostě machr.

Dnes večer jsme byly s velkou paničkou doma samy, a venku lilo jak z obří misky. Šla jsem se podívat, jak to momentálně vypadá na ulici, to víte, musím být vždy u všeho první. Ale - najednou mi podjela tlapka a já letěla volným pádem do kytek. Velká panička div nevylítla taky, ale z kůže. Rychle seběhla dolů schody, otevřela dveře a chtěla mě z předzahrádky odnést nahoru, ovšem díky mým krásným, rychlým nohám, jsem u těch dveří už čekala. Panička otevřela, já vyletěla nahoru do patra a sedla si opět na parapet. Jsem zkrátka nepoučitelná. Ale byla jsem jen na vnitřním, na vnější by mě nedostal nikdo - snad kromě malé paničky. Ta se zrovna vracela domů a uviděla mě v otevřeném okně. Zavolala na mě, ale slyšela ji velká panička, která jí řekla, ať mě nevolá, a řekla jí o mém výletu střemhlav.

Chvilku jsem se doma ani nedala chytit a byla jsem vyplašená, ale teď už si opět pyšně kráčím po stole mého páníčka (tedy mém stole, který mu občas zapůjčuji, pokud na něm zrovna nespím, a všechny opět okouzluju). Celý dům se mi klaní - snad s výjimkou vnějšího parapetu kuchyňského okna. Ale však - naše antipatie jsou vzájemné.

P.S.: Na fotce vidíte mě na vnitřním parapetu, na jehož vnější část se jen tak nevydám.

Sdílejte!  |  O sdílení