O víkendu se mí dvounožci rozhodli, že se půjdou podívat na výstavu koček. U páníčka mě to nijak nepřekvapilo, protože jsem ho už kolikrát slyšel říkat, že si stejně jednou nabrnkne nějakou kočičku, která ho nebude rozčilovat jako panička. Takže jsem usoudil, že se konečně odhodlal k činu. Sice nechápu, proč s sebou vzal i paničku, protože ta nikdy z vyhlídky na páníčkovo "nabrnknutí kočičky" nebyla moc nadšená, no ale šli nakonec oba.
Jenže! Když se vrátili, hned mi na nich bylo něco podezřelého. Cítil jsem z nich móóóc divný pachy a taky panička se chovala dost podezřele. Hned, jak mě uviděla, začala se BLBĚ chichotat, že prý jsem nějak malinkej a že prý vypadám skoro vypelichaně a vyhuble. No toto! Urazil jsem se a zalezl do pelechu. Za chvíli za mnou dvounožkyně přišla (á, jde si mě udobřovat, pomyslel jsem si a začal dělat drahoty), pohladila mě a pak se mě na rovinu zeptala, jestli bych nechtěl kámošku. To mě dohřálo. Tak já jsem jí málo! Bacil jsem jí tlapou do obličeje a nadále ji okázale ignoroval. Jenže když jsem ještě večer slyšel, jak dvounožkyně páníčka přesvědčuje, že "ta mainská mývalí je tak nádherná", rozhodl jsem se, že ze sebe na pár dní udělám mývala, aby měli jasnější představu, co vlastně chtěji...
Druhý den časně ráno jsem si ošplíchal tlapy v nádobí ve dřezu a hned jsem hupnul paničce do postele. A plác do tváře mokrou tlapou, tumáš mývala, ty nevěrnice! Nestačilo? A copak to tu máš na stolku? Hrnek s čajem? Tak v něm pěkně vyrácháme obě přední, ocákáme paničce nad obličejem a ještě s mokrýma tlapama honem na záchůdek a hrabat, hrabat, hrabat! Jů, to mám ale nožky pěkně obalené, rychle zpátky k paničce do postele, než mi to opadá! Aha, ona už vstala... Nevadí, vycachtáme se v misce s vodou. Páni, ta voda se ale zakalila... Miňiááááu! Chci čistou vodu! Hehe, jak kolem mě panička skáče... A teď bych mohl vlézt do skříňky pod umyvadlem. Otevřít tlapou dvířka, prostrčit čumáček, a už je ocelot ve skříňce. Takže takdyhle si panička schovává vatové tyčinky... hm, dvě budou stačit... a šup s nima do misky s vodou! No nedivte se, my mývalové si všechno myjeme! Jů, panička se na sebe šklebí před zrcadlem a něco si strká do oka! Má tady takové srandovní mističky s vodou... hrábnu do nich tlapkou... jů, co jsem to vylovil? ... radši to hned sežeru... nic moc. Ta panička má ale divnej výraz, radši uteču... pomóc, honí mě po bytě! A ještě u toho křičí na páníčka - prý: "Chyť hó! Sežral mi kontaktní čočku!" Zdrhááám!
Jo jo. My mývalové máme těžkej život.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?