Nedávno jsem Micínkovi poslala video, jak se cákám ve dřezu. Při každé možné příležitosti si tam hupsnu, hraju si s vodičkou a zkoumám, kam to mizí ...
Micínek mi na to napsal dopis přímo strašidelný:
"Jejdanenku, jéminkote a ámen cma, jak říká děda.
Ty moje kočičenko Floppy, tys mě ale dala! Jakmile jsem uviděl, v čem se to cákáš, tak jsem utekl pod sedačku. Ty si hraješ s vodou? A s tak velkou? Já jak uvidím krapínek vody mimo misku, tak se otřepu a pádím móóóc daleko. Já vodu nesnáším. Nevím proč. Asi mě chtěli původně utopit, než mě dali do Zverimexu.
Už jsem ti psal, jak jsem si zlomil tlapku. Musím Ti ještě napsat, co se mně taky tuhle nestalo: Bylo to dlouho před tou zlomenou tlapkou, co jsem musel ke zvířecímu doktorovi. Tentokrát to byla paní doktorka. Velice hodná a jemná. Zlatý ručičky.
Hrozně rád honím mouchy. Fakt a nekecám, neutekla mně ještě žádná a to může být sebevýš. Buďto tam vyskočím, nebo si počkám, až jí začnou bolet křídla nebo si sedne na misku s mým jídlem. A v tom momentě je moje. Babička s dědou se mě ptají, co je na nich dobré a jestli se z toho najím. Nevím. Děda znal jednoho pána, to ještě bydlel v Brně, a ten říkal: „Dobrá psovi moucha.“ No jo. Když on choval nějakého podvraťáka a kočky nesnášel. Teď už to dědovi došlo. Ale že to trvalo. Prý celých 40 let.
Jo. Musím napsat to hlavní. Taky hrozně rád honím a chytám vosy. Včeličky lovit mně babička s dědou nedovolí. Tak já vosy. Co já jich už spucnul. Jednou v létě povídá děda babičce: „Všimla sis, že Micínkovi se začínají zakulacovat tvářičky?“ Na druhý den říká: „To je divný. Jenom jedna tvář. Levá. To nechápu. Že by to bylo z jednostranné stravy? Hehe.“
Vzal si mě na ruce, začal zkoumat, proč mám levou tvář jako sysel, druhá jako podvyživená, a už to bylo. Stačil lehký dotek a z tváře mě stříkala divně zbarvená krev. Tak šupity do přepravky a k paní doktorové. Ta mě ránu vydenzifikovala, dala antibiotika a poslala nás domů. Jak se mně ulevilo.
A víš co to bylo? Já spolkl vosu a jí se to nelíbilo. Dostal jsem žihadlo a udělal se absces. Od té doby, jakmile se v létě objeví u nás vosa, tak babička s dědou jsou v pohotovosti. Divím se, proč. Ty vosy chutnají líp než mouchy. Ale raději si před nimi dej pozor. Můžou ti udělat bolístku, a to já nechci.
Ahoj, Floppynko, zdravím, zdravíme. Já, babička, děda. Pa."
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?