Jsem prý babochlap

Říká to o mě Lukášek. Kdo to je? Babiččin a dědův vnuk, který se si mnou hraje, když přijde k nám. Takže asi jako bratranec. Naoko a na první pohled jsem kočíčák všech kočičáků, který roztrhá na cucky i čerta. Myslím si, že se mě musí bát všichni, kteří mě uvidí. Jenže to si myslím pouze já. Protože kdo mě uvidí, tak začne šišlat a povídat o tom, jaký jsem to krásný kocourek (napsala mně to nedávno i Floppynka, do které jsem se zamiloval. Píšeme si, posílá mně svoje videa. Panečku a jémináčku, to je ale kočičí princezna. Podívejte se na její fotoalbum, nebo si přečtěte její Deníček. Tak hezky já psát neumím).
Proč babochlap? Jsem panelákový kocouř, který nebyl dál než na sedmém poschodí. Děda chodí každé ráno nakupovat. Sotva zpozoruji, že si natahuje kalhoty, už pádím ke dveřím a čekám na svoji příležitost. Jakmile zachrastí klíče v zámku a dveře se otevřou třebas jen na malou škvírku, už jsem na chodbě. Marně mě děda s babičkou volají zpátky. Marně říkají, že to není nic pro mě a že tam straší. Neslyším, nevnímám. Nejdřív očichám nejbližší okolí. To si můžu klidně dovolit, protože v těch chvílích je děda na mě krátký. Obouvá se a v ponožkách by za mnou neběžel. Mám to pod kontrolou. Sotva si ale zaváže i druhou botu, tak se vydám o poschodí výš. Děda za mnou. Tak přidám. Opakuje se to, děda za mnou. Skončíme na sedmém poschodí, tam schody končí. Znejistím, dostanu strach a začnu se třást strachy. Nevím, co se bude dít a jak se zase dostanu domů. A když mě děda vezme na ruky, tak se k němu přitisknu tak, že se mu zadrápnu do bundy. Bojím, bojím. Babička se pak zlobí, co všechno si děda ode mne nechá líbit.
Můj bratranec(?) Lukášek v takových případech říká, že jsem babochlap a ne pořádný kocouř, který by se měl pustit třeba i do světa a nebát se. Stydím se to napsat i Floppynce. Ani Mikulášovi. Co by si o mně mysleli? Musel bych se stydět, že jsem kočičí bábovka. Babochlap. Nechte si to prosím jen pro sebe a nikam to netlapkejte. Možná se pochlapím. Mám teprve tři roky a tak se učím poznávat život kolem sebe. Mňauky, všechny kočičky a kocourečci. Váš kocoureček Micínek, babiččino a dědovo zlatíčko. Pusinka a tlaminka růžová a kožíšek chlupatý. Taky prý štěstíčko a ještě spousta hezkých slovíček, která se mě líbí.

Sdílejte! | O sdílení

<< předchozí | obsah deníčku | následující >>

3 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Sherlocková Datum

16. ledna 2008 9:18

Ahoj Macinku, já taky utíkám kdykoliv se otevřou dveře. Jednou jsem utekl o dvě patra víš (bydlím v druhém patře paneláku). Na posledním schodě mě přepadl (zákeřně ze zálohy) strach. Ani nevíš jak jsem byl rád, když si pro mě moje Holčička došla a odnesla si mě domů. Sice se to neobešlo bez řečí typu: Tak vidíš, blbečku, co zase děláš. Utíkám sice pořád, ale už se nepouštím do dobrodružných výprav. Většinou se postavím ke zdi a začnu se tvářit strašně roztomile a osaměle. Obvykle z toho vytluču nějaké to pomazlení a mňamku. Bastís

Tasman Datum

16. ledna 2008 8:41

Micínku, já taky ve starém domově utíkal nahoru po schodech a dvounožka mne lovila schovaného v botárně sousedů. Teď bydlím v jiném domě a tam bydlím až úplně nahoře. Dvounožka má starost, že kdybych utekl, tak budu utíkat dolů a to by mohl být problém, kdybych vyběhl na ulici. Tak když teď odchází, tak nás s Bondym zákeřně zamkne v pokoji a má jistotu, že nemůžeme podběhnout pod nohama, až se bude vracet. Ale co, mně se to utíkání stejně nějak moc nelíbilo ;o)

zumička

15. ledna 2008 16:33

Micínku, nemysli si, že jsi podřadný, když se v sedmém patře necítíš úplně ve své kůži! Taťka popil a nevšiml si, že jem mu proběhl pod nohama do domu. Moc se mi líbilo koukat po domě, ale jenom chvíli. Maminka se ráno divila, kde jsem, protože vždycky spíme spolu, až jí to došlo. Vyběhla na chodbu a já byl stočený o patro výš do malinkého klubíčka a mňoukal a moc se bál. Celou noc jsem byl sám. Nestyděl jsem se a tisknul se k mamince co to šlo. Ale teď když vím, že si mě najdou, tak to zkouším :o) a pak taky běháme závody do vrchu :o)).

Papa Uhlíček

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Jsem prý babochlap

Modrý kocouř.cz (c) 2024