Jak jsme protestovali.

Ahoj, zdravím všechny kocouře a samozřejmě také dvounožce k nim příslušející. Já jsem Frankie*PELI, ale doma mi říkají Matěj. Rozhodl jsem se, že vám napíšu, jaké podivnosti se u nás v poslední době děly. Tak, ze všeho nejdříve zmizela naše maminka, dvounožkyně. Byla pryč hodně dní, což se mně a ani Barunce vůbec nelíbilo. Úplně zbytečně nám tatínek dvounožec vysvětloval, že odjela hlídat Johanku. Jó, Johanku známe, byla u nás na podzim dlouhou dobu, tak nechápu, proč musela zase za ní jezdit. Po domluvě s Barunkou jsme se rozhodli, že se nám to nelíbí, a proto budeme protestovat! Milí kocouřové, vám nemusím vysvětlovat, jak se protestuje. Pro dvounožce, kocouřové protestují tak, že mooooc zlobí, lítají jako šílenci, cokoliv je v cestě, letí také - že se to rozbije? To je účel! Tak jsme s Barunkou rozbili několik hrnečků, shodili nějaký kytky, já několikrát denně skočil na podivně nazdobený stromek a přitom ho porážel. Tatínek dvounožec se zlobil a nakonec ten stromek odnesl pryč. Ten tatínek není hloupý, on nám k našemu lítání upravil terén, všechno uklidil, schoval. Ale my jsme našli něco, co neuklidil. V chodbě na skříni byla naše přepravka, a tak dlouho jsme do ní čumáčky strkali, až byla na zemi. Kocouřové, řeknu vám, ten dopad, to byla rána až jsme se polekali i my. Přiběhl tatínek, měl vyvalený oči, asi byl taky leklej, chacha. Přepravku dal zpátky na skříň. Chyba! Opět jsme do té přepravky strkali, až zase spadla, schválně, kdo to dýl vydrží. Byla to náramná legrace, která trvala pár dnů. Přepravka letěla, tatínek vždycky leklej přiběhl. Až jednou, při dopadu přepravky, se objevilo několik kousků, tatínek už přepravku na skříň nedal, řekl nám, že jsme tomu dali, ještě povídal, že až přijede maminka, že nám dá! Tak jsme se začali s Barunkou radovat, že se konečně vrátí maminka a že nám také něco dá. Sláva, už aby tady byla.
Tak, milí kocouřové, víte, co máte dělat, když někdo, koho máte rádi, někam zmizne na dlouhou dobu. Zlobit, lítat, skákat, shazovat a rozbíjet, a vy, milí dvounožci, teď víte, proč to děláme. Ono to zlobení fakt pomáhá, protože naše maminka zanedlouho po tom přijela!! Měli jsme s Barunkou velikánskou radost. Motali jsme se kolem ní a čekali, co nám dá, jak sliboval tatínek. Jé, ta toho přivezla, ale ze všeho nejvíc máme s Barunkou radost z těch mlsků, prý od Gimpetu. Je mi jedno, od koho jsou, Gimpeta neznám, nikdy u nás nebyl, ale mlsky, které poslal a které nám maminka každý den dává, jsou moc dobré. Jsem slušně vychovaný kocour, tak Gimpete, i s Barunkou ti děkujeme, posílej dál!
Tak naše maminka byla s námi už nějakou dobu doma, ale všechno začalo být nějaký divný, ne doma, ale něco se dělo se mnou.
Ta Barča, strká tady do mě, ať už nechám toho kocouřího škrábání a jdu si s ní hrát. Tak jdu, holkám se prý má vyhovět. Jó, co se se mnou dělo, vám naškrábu teda zítra. Zatím mňau, mňau, Matěj

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama