[Karin]

Mirko, neuvažovala jste zkusit jí donést domů kočičího kamaráda? Někdy kočky s parťákem úplně rozkvetou - jen by bylo třeba vybrat takovou povahu, aby se k ní hodila, také někoho jemnějšího, ne příliš dominantního. A vám by třeba druhá kočka dala také to, co tato nemůže...

[Mirka]

[Karin]

To vám naprosto rozumím.
Některé útulky nabízí kočky testované na FeLV nebo FIV.
Avšak někdy člověka před zklamáním neuchrání ani kotě z testovaného chovu.
Držím vám palce, abyste tu odvahu jednou zase našla, věřím, že i přes všechny špatné zkušenosti to může přinést radost vám i kočičce.

[Mrs.Jessica]

Já mam tříletou modrou Britku a musim říct že je to snad největší mazel z koček co máme.Jenom co si někam sednu z vrňěním na mě skočí a dožaduje se hlazení,občas se mnou spí na posteli,když ležim u televize leží na mě,chodí za mnou..
_________________
mam Britskou modrou slečnu Meggi

[efca]

Náš kočičáček se taky přes den nemazlí i když nás nadšeně vítá, amximálně jen po řpíchodu se nechá vzt do náruče dáme si pusinku a je to. To že by mě ležel na klíně když si sednu k televizi nehrozí.Máme mazlící desetiminutovky před spaním.Podrbu ho on si odvrní to svoje, poťapká mě a jde si lehnout kam on chce. manžel říká, že je to povaha, jak je každej člověk jinej tak i kočičáci.

[Aline Artode]

Podle mě je to dané hodně tím, že podléháme svým představám o tom, jaké by kočky měly být a neuvědomujeme si, že ty kočičí obrazy z knížek a filmů o čičinkách rozvalujících se na páničkovi a něžně vrnících mazlíčcích jsou prostě zjedodušené a neodpovídají skutečnosti.

My jsme chovali kočky od mých ..no ani si pořádně nepamatuju od kolika. Od doby, co mi naši dovolili jít ven, nejspíš. Mé procházky skončily vždycky tak, že jsem domů přitáhla nějaké kotě. Takže s kočkama mám v podstatě celoživotní zkušenosti. Plemenný vliv na charakter je fakt, to jsme poznali u našeho Sibiřáka, to byl první kocour s modrou krví, co jsme chovali. Ale i u něj se projevil třeba vliv kastrace, zlenivěl, rád se nechával drbat, musel ale přijít sám, a když si lehl někomu na klín, tak se ho člověk naopak nesměl ani dotknout, protože na tom teplém klíně chtěl poklidně a nikým nerušeně spát. Naopak náš nynější kocouř, opět úplně obyčejná kočka evropská, kastrací nějak ovlivněn nebyl. Byl to nebojácný ďábel už odmalička a kastrace ho místo zklidnění naopak vrátila do hravých koťěcích měsíců. Pochovávat se nenechává, ale rád se mazlí s fousy mého muže.

Za ta léta jsem tak nějak poznala, že každá kočka je opravdu unikát, má své vrtochy, své libůstky a svou povahu, a že dokonce ani kastrace nebo plemenné dispozice nejsou všechno (u některých koček se projeví víc, u některých třeba vůbec ne). Docela bych doporučovala třeba knihy od Františka PONa, autorští maželé chovali kočky pomalu dvacet let, měli řadu venkovních a 4-5 vnitřních čičinek. V knihách krásně popisují, i když občas trochu hyperbolizovaně, nakolik jsou kočičí povahy odlišné, v houfu několika koček se to pozná nejlépe.

[Pavlinaa]

Také jsme si pořídili britskou kočičku ke starší domácí číče. Ze začátku byla celkem mazlivá- jako koťátko, ale pak se to u ní změnilo. Pohladit se někdy nechá, např. když leží na škrabadle, nebo na gauči ale po určité chvíli jí to začne vadit a odejde pryč. Chovat se nechce už vůbec. Občas mňouká, jako, že by chtěla pohladit, tak se přiblíží, ale jakmile se jí chce člověk dotknout, tak uhýbá Ze začátku to bylo pro mě celkem hrozný, oproti té naší domácí číče, která s námi spí i v posteli- nejraději mezi manželovými nohami A když to ta briťulka vidí, tak jí je asi v noci smutno a začne mňoukat, ale jen tak přeběhne přes postel, nebo se otře, zavrní a zase běží pryč. Tak jí jdu pohladit, aby se necítila sama, ale do postýlky jí nenalákám I když je taková odtažitější, stejně má pro nás svý kouzlo a máme jí rádi Stejné je když přijde návštěva, tak se schová na balkon a nemůžeme ji dostat dovnitř, tak pak každý říká, že je taková nespolečenská, ale není to pravda, ona je celkem společenská, akorát trošku v jiném smyslu.
_________________
Pavlína

[tatiana]

Můj kocourek je desetiměsíční, nekastrovaný, počítám s ním do chovu. Nyní jsem přivezla 14ti týdenní kočičku, která by měla být k němu taky do chovu, a on se pomátl . Pořád za ní běhá, čichá k ní, zalehává ji a přitom ji drží za šíji, ona řve jak na lesy - chová se k ní, jakoby to byla velká kočka v říji. Jsem z něj hotová . Zhubnul 200g, protože nemá čas se pořádně najíst. Naštěstí nezačal značkovat, jen v kadibudce to už pěkně páchne. Co s ním mám propánakrále dělat? Jak mu mám vysvětlit, že je to malé kotě a že nic nebude? A jak ho mám přesvědčit, že se musí nadlábnout ?
Poradíte někdo zkušenější?

Do toho ji občas masí můj dospělý kastrát, takže chudák malá někdy dostává pěkně zabrat. Ona je ale statečná a nedá se, i když ti dva holomci jsou o hodně větší... No ale nic vážného to není, o ubližování a o krvi nemůže být řeči, jen občas ten její řev nelze neslyšet Snažím se příliš nezasahovat, ať si to vyřídí kočky mezi sebou, jen když už ji kocourek dachmá příliš dlouho, zasáhnu a seřvu ho. Stejně to pomůže jen na chvilku...

Ale když si pak všichni tři spolu hrají, tak to je paráda!
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz