[lila]

Mam kocku - poulicni smes, je ji cca 12 let, dostala jsem ji od pratel, kteri ji nasli na ulici kdyz ji ublizovali deti. Ackoliv jsem se moc snazila, nikdy neziskala duveru k lidem, moc si nehraje, necha se pohladit jen kdyz mate v ruce konzervu a to jen od meho pritele, ze ktereho ma respekt. Ode mne se necha pohladit maximalne trikrat a pak mi da najevo at ji dam pokoj. Je docela necistotna, ackoliv ma skoro stale cisty pisek, tak mi cura ruzne po byte, i kdyz je vykastrovana. V posledni dobe zacina byt mrzutejsi a casto zvraci a ma prujem. Myslim si, ze je to vekem. Granule ji uz nekolik let nedavam, dostava jen konzervy.

Problem je, ze se behem cca mesice a pul budeme stehovat. Nedovedu si to predstavit. Pri jeji nature nam bude vse ocuravat a vsude kadit. Kdyz jsem si pred sedmi lety nasla meho pritele, tak rok pocuravala vse co bylo moje. Ja vim, ze to zni hrozne, ale uvazuju o tom zda ji nechat uspat. Co si o tom myslite? Ja to stejne asi nedokazu, ale potrebovala jsem se vypsat. Pripadam si hrozne i za to, ze na to myslim. Ale po letech kdy se o ni staram a mam pocurany cely byt, do toho se pridavaji jeji zdravotni problemy a otrlejsi pratele mi uz nekolik let rikaji at ji dam pryc, ... nejak mi dochazi energie. Kdyby aspon byla pritulnejsi. Proste nevim co s tim.

[Pomněnka]

Dobrý den ... já si troufnu Vám odepsat, protože jsem byla před cca 4 lety v podobné situaci, kdy jsem se musela rozhodnout, co se starou kočičkou. Byla hodná, bezproblémová, ale začala mít problémy toho rázu, že skoro vše co snědla hned vyzvracela, měla průjmy,kterými nikdy netrpívala, učůrávala kudy chodila, nedělala to naschvál, bývala čistotná a celkově hodně sešla. Vet mi řekl,ať se rozhodnu, jak daleko chci zajít ... kočička měla svůj věk a léčit ji , dělat vyšetření a tím stres neznamenalo úspěch, spíš trápení. Bylo to těžké, ale zvolila jsem uspání kočičky. Měla svůj věk, prožila si spokojený dlouhý život bytové kočky (17let), tak jsem si ji oplakala a u veta ji nechala.

Nedělejte si výčitky, že uvažujete jak uvažujete, Vaše myšlenky jsou logické, ikdyž na druhou stranu cítíte, že byste neměla takto myslet. Je to přirozené a lidské.

Já Vám otevřeně napíši, jak to cítím z Vašeho příspěvku. Je znát, že jste hodně zoufalá. Já to cítím tak, že bych kočičce asi další trauma, které by pro ni stěhování bylo a v jejím věku ,nepřidělávala, obzvlášť když se projevují zdravotní problémy a vůbec má problémové chování. A v neposlední řadě jde i o Vás, proč si nalhávat, že jde jen o kočičku. V tomto případě bych asi dala přednost rozumu před city.

Ale konečné rozhodnutí je na Vás, držím Vám palce a vězte, že ať se rozhodnete jakkoliv, bude to správné.

[payushka]

Dobry vecer,
take bych rada zareagovala, ac nemohu tvrdit, ze mam s necim podobnym zkusenost,ale rada bych Vam na celou vec poskytla naopak nazor nekoho, kdo se na to kouka z uplne jine pozice.
Sama mam kocicky teprve od prosince lonskeho roku,ale za tu dobu jsem pochopila,jak hluboky vztah si muze clovek ke kocicce vytvorit. A obecne se musim priznat,ze az teprve od chvile,co mam kocicaky doma,jsem zacala vnimat zvirata tak nejak doopravdy, jako bytosti,co tu zijou vedle nas,jako vnimave bytosti.
Musim napsat,ze lidi,kteri dokazou pro zvire udelat tolik,co vy,si vazim.Mozna je to pro vas samozrejme, ale priznam se, ze sama jsem radsi volila kocky konretni rasy s povahou,jaka se mi zdala nejmilejsi,nez abych se ujala "obycejne" kocicky z ulice.
Myslim,ze pro vas i pro kocicku bude osvobozeni, pokud ji nechate uspat.
Uz tim,ze jste se ji kdysi ujala a poskytla ji moznost znovu verit lidem (i kdyz se to povedlo jen castecne) jste pro ni udelala maximum a nemusite mit zadne vycitky! Treba si casem misto ni vyberete jine kotatko,ktere potrebuje novy domov a jeste vam vasi predeslou peci o tuhle kocicku vynahradi.
Navic si myslim,ze jak se rika,ze kocky vetsinou nesnasi moc dobre stehovani, zvlaste v pokrocilem veku, mohlo by to pro tu vasi cicu byt zbytecne stresujici - v jejim stavu...
Tak to vidim ja. At se rozhodnete jakkoli, kazde rozhodnuti je v tu chvili tim nejlepsim,ktere jste mohla zvolit!

[Iva]

Dvanáctiletá kočička ještě není zas tak stará. Já bych se v jejím očůrávání věcí, zvracení a průjmu snažila spíše hledat nějaký zdravotní problém a upalovala bych s ní k veterináři na rozbor krve = bude z něj jasné, jak jsou na tom ledviny i ostatní vnitřní orgány a až podle toho bych celou věc řešila dále. Kočka může schvalně očůravat byt (ikdyž většinou to má taky nějaký fyziologický podtext), ale zvracení a průjem značí, že něco není zdravotně v pořádku a pokud se problém podchytí včas a nasadi se správné léky a dieta, tak kočka může ještě hezkou řádku let spokojeně žít. O uspaní bych začala přemýšlet až v okamžiku, kdyby se zdravotní stav kočky zhoršil natolik, že držet ji při životě by bylo pro ni trápení. Uspat kočku kvůli tomu, že není mazlivá, ikdyž ji máte už hezkou řádku let, se mi zdá naprosto nelogické a nehumánní, vždyť za ta leta to je člen rodiny. A znovu, zamyslete se nad tím, jestli kočka nemá třeba bolesti, když se nechce nechat pohladit. Z vlastní zkušenosti vím, že léčba nemocné kočky (nebo jakéhokoliv jiného zvířete) není vždy nejlevnější a v mnoha případech po mnoha zaplacených tisících nemá žádný efekt a zviřátko nakonec stejně musí být utraceno, ale ikdyž jsem v dané situaci zrovna nedisponovala žádnou korunou navíc, neodradilo mě to od toho, alespoň to zkusit a pokusit se tak moje kočky vyléčit, protože mi byly dražší než všechny peníze světa.
Abyste si nemyslela, že vás chci nějak hanit, rozumím vám v tom, že čůrání všude možně atd. je velmi iritující a jste z toho nešťastná, ale vždycky existuje nějaký důvod, proč to kočka dělá a ten důvod je důležité vždy hledat a najít co nejdříve. Proto jsem asi blázen, když lítám na veterinu, když se mi něco na kočce nezdá, ale sama pro sebe si říkám, že je lepší jít tam třikrát zbytečně než jednou jedinkrát pozdě. Kočka vám neřekne, když má bolesti, většinou se stáhne do sebe a snaží se nic nedat najevo, protože to by v přírodě znamenalo projevit slabost a člověk většinou zjistí, že se něco děje, až když je situace špatná. Proto bych ze všeho nejdříve šla a vzala kočku k veterináři na vyšetření a podle výsledků bych jednala dál. Držím vám pěsti.

[Eva Iltisová]

Je mi líto, že jste se dostala do situace, kdy je třeba rozhodnout o bytí či nebytí ......Osobně se přikláním k názoru Pomněnky.Taky jsem kdysi musela rozhodnout o životě své úžasné, bezproblémové feny Barzoje.Nebylo to snadné, měsíce jsem měla výčitky svědomí, až se nade mnou slitoval můj vet, který mi vysvětlil, co by následovalo, kdybych fenu nechal žít.Na rozdíl od lidí, máme možnost svým zvířecím kamarádům ušetřit trápení až do hořkého konce.Ale i stímto vědomím je to sakra těžké rozhodování.

[Anonymní]

Já souhlasím s názorem Ivy,nikdy bych neutratila kočku jenom proto,že zvrací a očůrává byt.Za tím stojí zdravotní problém a dokud bych z rozboru krve nevěděla,jak na tom je, nikdy bych jí uspat nenechala.Pro mě je to plnohodnotný člen rodiny...Musela jsem také nechat kočku utratit,ale to už opravdu nebyla jiná možnost,vet mi sdělil, že bez injekce tu bude nanejvýš měsíc a bude se trápit,ale takto bych to já osobně nikdy neudělala!Hana

[Agata Grey]

Nooo,tak tohle mě dostalo ... což to otočit - představte si, že je svět, kde kočky rozhodují - Uspat člověka ? Hmmm, už není nejmladší, když spí, tak chrápe, plešatí, a ten zápach z jeho cigaret, to je hrůza ... a ta jeho,
je tlustá, protivná, a pořád na sebe patlá nějaký parfém, ten nám ale vůbec nevoní - rozhodnuto, pryč s nima ze světa!!!
A je to.
Milá autorko, co už vám dochází energie - kočka je mnohdy odrazem toho, jak je sní zacházeno, jak dalece jsme propojeni a schopni přijmout rovnocenné partnerství ...

všechny kočkomily s rozumem a citem zvu na stránky
XXXXX (link odstraněn administrátorem)

Krásný kočičí den

[Irmi]

[myška]

Uspat kočičku bych určitě nedala, ale chápu autorku. Pokud jí kočička dělá loužičky po bytě... Já jsem našla a vzala domů trojbarevnou nádhernou kočičku (k našim třem kočkám). Je krásná a doufala jsem, že ji někdo bude postrádat, ale nikdo se neozval. Z počátku byla Macura čistotná - to byla sama v pokoji. Pak ale začala vycházet a hromádky a loužičky se objevovaly po celém bytě. Dopisovala jsem si s kočičí psycholožkou, ale výsledek bohužel nebyl žádný nebo jen dočasný. Starší děti mne přemlouvají, abych kočku dala pryč, jinak že se budou snažit odstěhovat. Je to sice vydírání, ale chápu je - najít hromádku v posteli...a to je dost často.
Macuru ale nikdo chtít nebude - je to plachá kočka, skoro se nedá pohladit, není komunikativní, po lidech seká packou...ale má jen nás a co s ní bude, když půjde pryč. Skončí někde doživotně v útulku. Není to ani kočka venkovní - v létě na chalupě si nás hlídala a v noci byla vždycky doma, přes den na dohled. Mám ji ráda a nechci ji zklamat, ale co s ní?

[Karin]

Myško, jste moc hodná, že jste se ujala této kočičky a že sama tušíte, že kromě vás ji nikde nic dobrého nečeká. Někdy právě takový velmi tvrdý oříšek přinese nejvíc radosti a uspokojení z toho, že člověk pro ten "svět" udělal něco dobrého. Kočička asi špatně snáší vaše předchozí kočky, které ji zřejmě mezi sebe nepřijaly. Je u vás dlouho? Dostává se jí dost pozornosti od vás? Některé kočičky si o pozornost říkají nečekaným a podivným způsobem - i tohle může být jeden z nich. Je těžké naučit se s nimi vyjít a chce to opravdu notnou dávku trpělivosti a vnímavosti. Přimlouvám se za Macuru, nevzdávejte to s ní! Jsou-li děti velké a vydírají, ať se klidně odstěhují, ono jim to do života jen prospěje

[myška]

To Karin: Díkyza váš názor. Děi ještě nejsou plnoleté, ale zas tak moc jim nechybí. Jenom špatně snáším, když mi vyčítají, že kočka je pro mne víc. Svým způsobem mají pravdu, nechápou ale, že kočka je asi nějak nešťastná, nedělá to jen tak. Máte pravdu, ostatní kočky ji nepřijaly - je u nás rok a půl a stále na sebe syčí. Možná by byla ráda jedinou kočkou a ráda bych jí to dopřála, ale zase - kdo si vezme takovouhle číču? Pokud bude vědět o problémech, nevezme si ji, leda k domku, ale ona skutečně není venkovní, a když o nich vědět nebude (což bych neudělalaú, stejně ji vyhodí. Snažím se s ní mazlit, hlavičku teď už občas nastaví a občas i zapřede. Na klíně je to mrtvá kočka - leží, ale je napjatá, nezapřede, nepřitiskne se. Tohle všechno mi nevadí, mám ji ráda takovou, jaká je, ale spolu s její nečistotností by to asi odradilo každého. Uvažovala jsem i o útulku, ale ona opravdu ostatní kočky ráda nemá a strávila by zbytek života někde zalezlá. A to by bylo dlouho - podle veta je jí maximálně 6 let. Pokud někdo víte nějakou radu, budu vám vděčná (s MVDr. Navarovou jsem už několikrát komunikovala, bohužel rady nepomohly).

[April]

[Bea]

Zkouším to pořád, ale koček je tolik...a čistotných. Kromě toho mi ji v létě pár dnů hlídala kamarádka, skoro kočku neviděla (jasně, nebyla na kamarádku zvyklá) a hlavně ani nežrala, snad se jí stýskalo. Budu ještě bojovat, mám to potvorku moc ráda.

[Karin]

Milá Beo,

je to opravdu těžké. Z toho, co píšete, mi připadá, že kočička je na vás hodně závislá, i když to nedává najevo běžným způsobem. Rozumím tomu, protože moje kočička má trošku podobnou povahu - není sice nečistotná, ale mockrát jsem třeba měla ruce rozdrápané do krve, nejvíc den předtím, než jsem jí odjela na dovolenou. Cítím z vašich slov, že byste se jí nedokázala vzdát, i když vás to stojí hodně nervů a samozřejmě zbytečné práce navíc. Pak asi nezbývá než přijmout to za svůj životní úkol - tak jako jiní třeba adoptují dítě, vám spadla do klína tato kočička. Vůbec mi to nepřipadá nesrovnatelné. Já také vím, že nikdo jiný by asi na tu moji kočičku neměl nervy a musím se o ni postarat, ať je to jakkoli těžké.

Pokusím se poptat na tento problém a ještě se ozvu.

[bea]

Karin, díky moc. Mám ji ráda, jak jinak......"cos k sobě připoutal"a tak dál. Teď jsme minulý týden našli koťátko, asi dvouměsíční, je nemocné a dali jsme ho do pokoje, kde bydlí Macura, protože je tam lino a Macuru jsem dali do pokoje syna, který je na 3 týdny pryč. Je tam sama, kromě toho, že jí dáváme jíst, čistíme záchodek a chodíme ji sem tam pohladit. Za těch 8 dní se nestalo, že by šla jinam než na záchůdek. V pokoji ale zůstat nemůže a půjde zpátky do svého.
Jaký může vidět rozdíl mezi pokoji? Tam, kde bydlí, je také sama a přesto je nečistotná. Kočky jsou opravdu záhadné.

[Karin]

Beo,

podívejte se na téma Feliway ve sloupku "Péče o kočku". Tento přípravek by mohl také pomoci.

[myška Bea]

Karin. moc díky. Je to horor, pročůrala nám matrace ve dvou postelích a nejde to nijak dostat pryč (ten puch). Udělám už cokoliv.

[Karin]

Beo,
věřím, že je to děs, ale vidím to nadějně vzhledem k Vašemu předchozímu příspěvku, kdy v určité situaci nebyly žádné problémy (přechodně v pokoji u syna). Podle mého názoru to rozhodně není ztraceno. Jestli chcete, pošlete mi na sebe do soukromé zprávy kontakt, napíšu víc.

[bea]

Karin, zapomněla jsem heslo a nějak nejde dohledat, můj mail ale není tajnost, takže espinoza.b@seznam.cz Díky.