[dexik]

Naše 9měsíční kočka začla hrozně zlobit.Již objevila všechna vysoká místa v bytě a leze po nich.Ale horší je,že vidí muchu,a skočí po ní a vůbec nepřemýšlí kam,a že se jí něco může stát.Střemhlav skočí někam a už dvakrát spadla tak, že se o něco bouchla do hlavy, a dnes skočila do vysoké mezery vedle televize,až vypla celé kabely z elektriky.Mám strach,že si něco udělá.Taky vaše kočka takhle zlobí?Mám mít o ni strach,nebo si "poradí"? Je to tím,že je ještě kotě? Pak už takové nebezpečné věci nebude vymýšlet? Naši první kočku jsme si také vzali kolem tohohle věku,ale ta byla chovaná venku,takže s tou jsme tohle chování vůbec nezažily.
Všem moc děkuji za vaše rady a zkušenosti

[Alena V.]

Nedivte se je to šelma a když ji popadne lovecká vášeň tak nevidí neslyší. Navíc je v pubertě. Moje kočky jsou celkem klidné, ale když vidí mouchu tak je nic nezadrží. Spíš se snažíme zajistit různé mezery aby do nich kočka nemohla spadnout.

[naffissa]

To, co píšete mi někoho připomíná:-)Naši potvůrku kočičí:-) Taky někdy nevím, co už mám dělat...je strašně temperamentní už od malička a je to čím dál horší....poslední dobou taky strašně zlobí, spouštějícím momentem bylo, když jsem jí u našich vzala na zahradu na vodítko..no asi hodinu byla pořád na jednom místě, tak jsem si řekla, že jí pustím, že nikam nepůjde a lidičky to byste se divili, to jsem vážně neměla dělat, byl to horor!Nejdřív se ještě tak hodinu procházela spořádaně po zahradě a pak uviděla slepice, začala se plížit a chytat je...naštěstí tam byl plot...ale nenechala na sebe šáhnout, tak agresivní zvíře jsem snad nikdy neviděla, prostě vůbec jí nešlo chytit strašně syčela, prskala a tátovi rozedrala i stavební rukavice, jak nešla chytit. Pak nám ke vší smůle zalezla pod dříví - 4x4 metry a tam už nešla ani vidět. Strašně jsem se o ní bála....byl to hroznej zoufalej pocit. Pak se setmělo a to už jsem si říkala, že to je fakt konec. Seděla jsem tam ve tmě asi ještě hodinu, zkoušela jsem jí nalákat na její nejoblíbenější jídlo, prostě nic nezabíralo. Tak jsem si říkala, co budu dělat dál! Jít spát, nebo tam sedět do rána? Taky byla dost velká zima, tak jsem měla strach, aby nenastydla, bytová kočka...a taky aby jí neznásilnili místní kocouři... No a pak mě něco osvítilo a napadlo mě že přinesu její nejobíbenější hračku, noviny na provázku a zkusím jí nějak vylákat. A představte si, sama jsem tomu nemohla uvěřit, ale podařilo se to, chytla jsem jí a celá vyklepaná jsem jí donesla domů. A to jsem si říkala, že to bylo naposled. Na jednu stranu bylo vidět, jak je šťastná, člověk by jí to rád dopřál, ale to se prostě nedá. No a od tý doby začala být nějaká agresivní, dost často na někoho prská, hlavně na návštěvy, když k nám přijdou nějaké děti, tak kolem nich chodí celá naježená a bojím se, že jim ublíží..A že by se nechala od nich pohladit, to nehrozí. Na nás je v pohodě, ikdyž taky občas škrábne, kousne...ale s těma návštěvama mě to mrzí, protože je tak krásná a jsme na ni strašně hrdí, když někdo přijde...chtějí si jí pohladit...ale většinou se nenechá. Jinak taky nám skáče po nábytku, i na tu nejvyšší skříň, která je až skoro úplně do stropu už vyskočila, shazuje nám obrázky ze stěny, květináče....dneska rozlila vázu...honí nám nohy v noci když jdeme na záchod, nebo po ránu...když nám vyleze jakákoliv část těla z podpeřiny . noha, ruka, lokty...tak nás do ní začne kousat a když spíte, je to pěknej budíček...tak nám roztrhala ubrus, zničila záclony...právě když honila mouchu, protože jí žádná neunikne:-)a nic není pro ní překážkou...no a bylo by toho ještě hodně, ale přes to všechno jí milujeme a nevyměnila bych jí ani za nic. Je s ní sranda...Prostě má takovou povahu, má to své plusy i mínusy...ale to se nedá nic dělat. Zas na druhou stranu není vůbec bojácná, když jedeme pryč a dáme jí k někomu do bytu, hned si tam zvykne a není s ní žádný problém, taky cestování snáší bezvadně, ani necekne, v autě i vlakem, ve vlaku na mě seděla celou cestu jak miminko... taky je čistotná, nikdy se nevyčůrala nebo nevykakala jinam, než do svýho záchodku...a když to na ní přijde, umí se i mazlit a to je úplně k sežrání. Takže bych nevěsila hlavu a smířila se s tím, že kočička je holt trošku hravější, než je možná zdrávo, ale co se dá dělat. Jestli můžu poprosit o radu, s jednou věcí si taky nevím rady. Vždycky když něco provede, zvýším na ní hlas, vemu noviny a trošku jí tím chci praštit, bere to jako hru a z tý skříně prostě neskočí, naopak mám pocit, že je celá šťastná, že může trhat noviny..četla jsem zde rady jako že jí pošplíchat vodou, ale když ona vodu miluje, leze nám do sprchy a ráda se koupe...tak co s ní? Teda to jsem tu napsala román:-)))Snad to alespoň někdo přečte...

[z.k.m.]

Ahoj,

asi pro Tebe nebudu mít konkrétní radu, ale zatím jediná věc, která dokáže našeho draka spolehlivě odradit od lezení a šplhání tam, kde to nesmí je odpouzovač na kočky ve spreji... Náš Ricky je jako ta Vaše potvůrka... Ničeho se nebojí a nějaký noviny, nebo voda jsou mu spíš pro srandu...
Spíš mně zaujala ta pasáž o tom venčení... Náš malej (7měsíců) taky venku nikdy nebyl (teda kromě 2 hodin jízdy autem, když jsem si ho dovezli), ale říkali jsme si že bychom to taky rádi zkusili - vyvenčit ho... Na vodítko, pěkně na zahradu, ať se malej prolítá... Ale po té Tvé zkušenosti mám docela strach, že buď někam zdrhne, nebo se mu to tak zalíbí, že to potom bude vyžadovat např. změnou ve svém chování - prskání, syčení, kousání...( Tak nevím nevím... Ale asi to riskneme.. Co by člověk pro toho malýho neudělal...
_________________
Zdenek