[IMI]

Dobrý den, ráda bych poprosila o sdělení vašich zkušeností se soužitím nové kotě + děti 1 rok a 4 roky (první vlastní "muchlovací" zvířátko, předtím jsme měli jen akvárko a kočky půjčovací nebo u babiček)

Vyčetla jsem, že je třeba naučit děti, že nesmí kočce do jejího azylu - pelíšku, že nesmí rušit spící kotě, nesmí ji otravovat při jídle... Co ještě? NA netu jsou v problematice kočky k dětem nejčastěji zminované ty varianty, že se narodí mimi do rodiny s dospělými kočkami, případně kotě k dětem školního věku; ráda bych, kdyby byl někdo ochoten se podělit s praktickými zkušenostmi našeho "modelu".

Jsme naučení, že děti spí ve svém pokoji na druhé straně bytu a my v ložnici a máme všude pozotvírané dveře, abychom děti slyšeli. Rušily se vaše děti s kotětem? JAk snáší kotě případný dětský (vzteklý a hodně hlasitý) pláč? JAk dlouho orientačně trvá, než se kotěti stabilizuje místečko na spaní a denní a noční režim?

Teˇˇd, dokud ještě není kotě doma si tak teoreticky myslím, že by se mi nelíbilo, kdyby se kotě naučilo chodit spát dětem do pokojíčku ... je šance nějak aktivně naučit kočku na její místečko na spaní?

Děkuji za odpovědi

I.

[chatul]

[quote="IMI"]
Teˇˇd, dokud ještě není kotě doma si tak teoreticky myslím, že by se mi nelíbilo, kdyby se kotě naučilo chodit spát dětem do pokojíčku ... je šance nějak aktivně naučit kočku na její místečko na spaní?
quote]

Dobrý večer, myslím, že si to kočka stejně zařídí podle svého. Když si vzpomenu, co všechno jsme pečlivě promýšleli před příchodem kotěte! Bylo to úplně zbytečné: totiž, poměrně dlouhou dobu kotě respektovalo všechny zásady (spát samostatně, nelézt na stůl, nelézt do postele atd.) tak nějak samo. Ale sotva začla puberta, kočička všechny dobré způsoby opustila a dělá si suverénně, co se jí líbí. Když jí nepustíme do ložnice, mňouká (no spíš vyje) jako kojot, když už je v ložnici, musí být i v posteli, nejlépe na hlavě atd. Ale co je důležité: zjistili jsme, že nám to vlastně nevadí a že není důvod kočku do něčeho nutit - snad kromě toho lezení na stůl a do WC Takže pokud mohu radit - vykašlete se na předsevzetí "k dětem do pokojíčku ne", protože když se jí tam líbit nebude, tak tam ani nepůjde. V opačném případě ji odtamtud nedostanete, ale tuším, že dětem to vadit nebude. Hodně štěští!

[ZdenkaP]

Hlavně je moc dobře, že se o tohle všech no zajímáte dřív, než si koťátko přinesete. Kočky si obvykle místo ke spánku vybírají samy, ale pokud nechcete, aby chodilo kotě k dětem do pokojíčku, můžete se je pokusit udržet hračkami, pelíškem (neznamená to, že bude akceptován ) a hlavně Vaší přítomností u sebe v ložnici - stejně ale nezabráníte tomu, aby se případně k dětem nepřestěhovala. Pokud by Vám to vadilo, pak nezbývá, než zavřít dveře a pořídit si chůvičku, nedoporučovala bych zavírat kotě, protože by Vám z trucu a smutku mohlo začít dělat naschvály - např. vyprazdňovat se mimo misku apod. Děti samozřejmě bývají hlučné, i proto bych Vám doporučovala vzít si kotě od chovatele, který sám menší děti má a kotě e na ruch s nimi spojený zvyklé - moje mrňata i z kluků kolem 6 let při prvním setkání mělo šok. Je dobře, že znáte zásady, co by děti neměly- prostě rázem budete mít doma děti 3 a ty Vaše jsou opravdu malé, 4 letý už si dá říct, ale roční teprve má vše před sebou a nevysvětlíte mu nic - do té doby kotě ale odroste, a samo uteče někam z dosahu, když se mu to nebude líbit. Hlavně kotě potřebuje hodně spát, takže při tom by mělo být respektováno a nerušeno, stejně jako na wc a u jídla - ale je vidět, že k pořízení koťátka přistupujete zodpovědně a respektujete, že i ono má svá práva. Hlavně také staršímu ukažte, jak se koťátko bere a chová = netahá - a stejně pozor, koťata jsou jako rtuť a vysmeknou se raz dva. Děti, které jsou v rodině mého kotěte, mají dovoleno je muchlat a hladit, pokud kotě samo chce a nemají dovoleno je brát do náručí právě z tohoto důvodu (možnost úrazu - kotě si snadno zlomí nožičku nebo vyskočí-li nešťastně z náručí, může si i poranit hlavu), ale na to určitě přijdete sama v průběhu soužití a i malý se bude posléze učit od staršího, jak se zvířátkem zacházet. Hodně štěstí!
_________________
Sweet Calimero*CZ
www.sweetcalimero.cz

Mimochodem, rozhovoříme-li se o kočkách, je téměř nemožné, abychom byli považováni za osoby zcela normální. (Dan Greenberg)

[Fipol]

no naše malá sabinka kočku Kitty(2 měsíce) pořád uhání.Pořád jí opakujeme že se to nedělá,ale nejde to.Myslím že když jí pořád bude rušit že jí pak nebude mít ráda(kočka)co myslíte?

[Alča]

Tak moje zkušenost je taková. Kotě nenaučíte pořádne na pelíšek. Najde si, co ji bude vyhovovat. Mám 2 kočky a když tu jsou vnoučata, tak jedna mezi nima chodí a nechá se hladit a druhá jak je slyší, tak zdrhne a nevidíme ji. Jedna spí s náma a jak jsou tam děti tak do ložnice nepřijde. A ještě se nestalo, že by jim jak jedna nebo druhá ublížila. Je pravda, že jsme u nich, aby jim děti neubližovaly.
Takže kočka jim dovolí co sama bude chtít a spát si bude kde bude chtít.
Klidně si lehla k vnučce do postýlky k nohám a ani jedné to nevadilo.

[ZdenkaP]

[IMI]

Všem kteří se ozvali s radou a zkušeností děkuji a posílám dojmy, jak to u nás aktuálně probíhá...

KOtě má 4 měsíce, staví se ke světu zvídavě a 14ti měsíčního syna vzalo jako sourozence na hraní. zalezou si spolu pod stůl, diskutujou, když už se na ni vrhá moc, tak mu uteče, ale jinak ho vyhledává (pokud zrovna nehuláká, to se jí samozřejmě nelíbí) víc, než tu čtyřletou, která má tendence ho brát do náruče, nebo "vychovávat"-okříkovat, přemisťovat tam, kam chce ona atd. Přeze všechno hluk, křik a rachot snáší skvěle a nerado zůstává v nějaké místnosti samo, pořád chce být tam, kde jsou lidi, i když hrozí nájezd ze strany dětí.





Připravili jsme jí v chodbě a obýváku dvě vyvýšená místečka z krabic, kam na ni malej nedosáhne, takže když chce jít spát, zaleze si buď tam, nebo pod kočičí trávu. MAlej se tam nedostane a velká si to relativně nechala vysvětlit, že do pelíšku se nesmí, je třeba jim to připomínat, ale myslím, že to půjde.




NEjvětší kříž mám se žrádlem a hlavně záchůdkem, zatím to nemám "vychytaný" a nestíhám to uhlídat. Malej jde kočce do granulí nebo cákat do misky s vodou. JE to na jednu stranu srandovní, ale na druhou stranu fakt by jí nemusel ujídat. Už jen kvůli tomu, že pak nemá klid. Ale bohužel misky není kam přemístit, tak jediné řešení je vycepovat děti. Dneska si vzpomněl, že poleze za Mínou na záchod, to jsme mu zatrhli, tak aspoň když ho nikdo nehlídal sedl k záchůdku a několikrát vyhrabal dvířky ven kočkolit. Je tak malej, že v pohodě proleze dvířkama pro kočku, takže kudy se protáhne kočka, většinou se vecpe i on a dělat jí tam nějakou slalomovou dráhu nechci, aby na ten záchůdek nepřestala chodit, takže dostal a taky nezbývá než hlídat a hlídat.







Jinak co se týče spaní, jsem skoro překvapená, ťuk ťuk ťuk. Do dětského pokoje zavíráme na noc dveře, nechci, aby jim tam chodila spát. V ložnici máme otevřeno, ale asi nás má za celý den tak plné zuby, že si zalezla kamsi nevím přesně kam, jen nás došla večer zkontrolovat a pak přišla až ráno kolem šesté, když se začaly ozývat a přemisťovat děti. Umístění klidových místeček jí evidentně vyhovuje a nemá potřebu si hledat jiná vlastní, tak doufám, že se v nich časem naučí i trvale spát.



Jinak nechci hodnotit předčasně, skutečně ji máme doma tři dny, ale vyplatilo se myslím vybírat čistokrevné kotě s předem povahově danou vstřícností k lidem resp.dětem a známým temperamentem. Není to nějaký plašánek, co by z nich byl na prášky nebo naopak agresivní dominantní zvíře.

[ZdenkaP]

Tak Vaše zpráva potěší, kotě je zjevně dobře socializované a když budete usměrňovat děti, jistě to půjde - ono taky, až ji budete mít doma déle a jim to nebude tak vzácné, už se o ni nebudou tolik zajímat jako teď - a malého musíte hlídat tak jako tak, takže zkrátka musíte uhlídat i misky a toalety, malej naštěstí poroste rychleji jako kočka, takže za chvíli se už na záchůdek neprotáhne - na druhé straně budete mít dobrý příklad, jak jeho samotného učit na hrníček - však i kočička chodí na svůj
_________________
Sweet Calimero*CZ
www.sweetcalimero.cz

Mimochodem, rozhovoříme-li se o kočkách, je téměř nemožné, abychom byli považováni za osoby zcela normální. (Dan Greenberg)

[April]

[IMI]

[Alena V.]

Imy to popsala dokonale a přesně tak to u opravdu zodpovědného chovatele vypadá. Proto je důležité nejen dobře si vybrat kotě, ale i vybrat si dobrého chovatele.

[April]

Myslím to opravdu ve všeobecné rovině a nechci vyvolat polemiku na povahu koťat a zodpovědnosti všech zúčastněných, ale lidé si rádi nasazují růžové brýle a doufají, že se věci budou vyvíjet tak, jak předpokládají a když ty brýle spadnou, je to malér o to větší, že se týká živého tvora.

Existují lidé, kteří si kočku pořídí jako živý polštář na gauč a hle, ono to dovádí, ono to drápe, .... a pak horko těžko vymýšlí výmluvy, jak a proč kotě vrátit ...

Kočky z útulků bych do tohohle problému ani moc nezahrnovala, je to jiná kategorie, i když i zodpovědný majitel depozita či útulku ví, jak se které zvíře projevuje a zná jej; takhle to bylo u nás a paní naprosto přesně vyjádřila Rubčinu povahu ... takže ani v těchle případech bych tak rychle nesoudila.

Celkem hezký příklad tu kdysi proběhl jako výzkum reakcí kočky - kdy majitel se snažil kočičí chování nacpat do schémátka a pak se divil, že si kotě ve své podstatě dělá, co chce.

Tak přeju hodně radosti a spokojených dnů

April
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Raika]

Mám dospělého syna a syna-puberťáka. Ke všem zvířatům, co jsme kdy měli se vždy chovali úžasně. Kočka s námi sdílí domácnost (nebo my sní?) už dva roky a zvlášť mladšího syna úplně zbožňuje. Přesto bych je oba rozškubla, když vidím, že si musí jít pohladit kočku zrovna když spí. A nepomůže vysvětlování, že ani já je nechodím hladit ve spánku. (Puberťáka v bdělém stavu hladit ani nelze).
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny

[tatiana]

[Marge]

Nedá mi to, abych se nesvěřila , co jsme s koťaty vyváděly se sestrou jako děti. Babička měla dvě kočky starou Mindu a Mindu neboli Špenáta. Každá měla pravidelně každý rok koťata, ktará jsme měly plně k dispozici. Koťátka, sotva otevřela očička, jsme oblékaly do oblečků pro panenky, vozily je v kočárku a učily je mluvit, tak že jsme jim mačkaly bříška aby mňoukala,, máma". Na svou omluvu musím napsat, že mě bylo sedm a sestř čtyři.
Koťata to vždy přežila, a pokud si pamatuji, vyrostly z nich odolné, nebojácné ,sebevědomé a na člověka úplně zvyklé kočiky a kocourci. Tak se nebojte, když se dětská péče kočindě nelíbí, uteče, ale spoustu toho vydrží.

[IMI]

Po půl roce to u nás vypadá tak, že:
- stále velebím povahu naší kočky, která je nesmírně trpělivá, nehlučná, čistotná, spí celou noc, nevyvřískává si pozornost, neškrábe na dveře, snaží se být docela opatrná, co se používání drápů týče a celkově je kliďas, prostě jsme to s ní vyhráli
- já jsem už tak daleko, že mi nevadí, když v noci přijde spát ke mě, k dětem do pokojíčku na noc zavírám. Většinou ale padne tak desátá, půlnoc a kočka si někde zaleze a spí a nevíme o ní. Myslím si, že je to dané i tím, že děti jí dávají přes den docela kapky, rozhodně netrpí nedostatkem pohybu a když odejdem třeba na kroužky nebo tak nějak, tak neteskní, ale celá blažená si hodí u nich v některé posteli šlofíka
- syn (rok a a půl)je věčně zdrapaný, protože ji přes stálé vysvětlvoání často zahání někam do úzkých , shazuje ji z křesla nebo se na ni vrhne a příliš pevně ji drží, tkaže než se mu vykroutí, tak jak okolo sebe máchá tlapkama, tak ho přibere. Nijak zvlášť mu to nevadí, bere ji jako sobě rovného a ona jeho asi taky, občas se dělí o jídlo (někdy o chleba, někdy o granule, záleží kdo za kým přijde jako první) občas se různě opusinkovávají a olizujou, záleží jak brzo je načapám a zatrnu jim to. Asi nejdramatičtější bylo, když ji nahnal do přepravky a vlezl si tam za ní, to bylo docela rodeo, přežili to oba. starší holka ji už docela respektuje, teda krom toho spaní-ale Mína tak nějak pokud opravdu nechce být rušena, tak si zaleze tak, aby se na ni nedostali-někam za nábytek, nebo teď jsme pořídili kočičí strom, tak nahoru ke stropu. A asi nejvíc hlídání mi dalo období, kdy byl takvelký, že přesně akorát prolezl kočičími dvířky a lezl mi do záchoda a hrabal se v písku - na mýho kluka nic neplatí, kravál, plác přes ruce, na zadek- až když usoudil, že na tom neni nic zajmavého, tak teprve přestal.NEpomáhalo ani obrátit záchod vchodem ke stěně.ŤUkťuk, snad už je to za námi.

- já jsem vcelku tvor bez řádu, takže u nás má kočka dovoleno vše, kromě procházení se po kuchyňské lince a žebrání na jídelním stole, takže jsem té "výchově" moc nedala, spíš tu s náma tak nějak existuje a asistuje při veškerých běžných činnostech celé rodiny. NAšla si sama svůj systém a režim, který začlenila do toho našeho, který jsme kvůli ní nijak extra nepřizpůsobovali. U mladšího kluka je výhodné to, že tu má parťáka, když je holka ve školce a tak to dobře zvládl, u holky zas je vidět, že už má takovou tu holčičí potřebu se starat o živého tvora a ta kočka jí to naplňuje a nám dospělým funguje jako takový ten uvolňovač stresu-když si lehne přes klávesnici, když dodělávám něco důležitého a začne vrnět jako o závod, tak je prostě neodolatelná.

- měla jsem trému, jak to dopadne a jestli to s těma dětma ukočíruju a zatím to hodnotím jako že jsme udělali jedině dobře. Nekupovala jsem ji dětem na hraní, ale pro sebe s vědomím, že péče je na mně a jsem ráda, že vidím, že to i ty děti obohatilo a jsem ráda, že jsem se tak rozhodla a o to víc nechápu lidi, co uvádí těhotenství jako důvod, proč dát kočku pryč.

-ale teda štve mne, že nám začala zdrhat, kdykoli se pootevřou vchodovky

[tatiana]

IMI, to je naprosto skvělé, že vám soužití tak krásně vychází! Ono hodně záleží i na tom, jaké štěstí člověk bude mít na toho svého miláčka - a to vy jste měli. Kdyby bylo kotě divoké, soužití by bylo horší.

A dětem přítomnost živého tvora jen a jen prospěje po všech stránkách. Já si svůj život bez zvířat vůbec neumím představit, mám psa a kočku, resp. fenu a kocourka, a naplňují naše životy měrou vrchovatou. Toho času, který musím strávit péčí o ně, hlavně péče o naháčka je časově trošku náročnější, vůbec nelituji. Měla jsem ale taky obrovské štěstí na dva povahově úžasně vyrovnané jedince, naprosto bezproblémová zvířata, se kterými je soužití jen samou radostí, jen občas okořeněné starostí o jejich zdraví.

Moc vám to všem přeju, že takhle krásně spolu žijete. Myslím si, že děti, které nesměly v dětství mít kolem sebe žádné živé zvíře, jsou strašně ochuzené o spoustu krásných zážitků a že také daleko hůř se jim vysvětluje, co je to povinnost, že člověk musí mít nějakou zodpovědnost, že nesmí být sobecký ale musí myslet i na druhé, prostě spousta těch dobrých lidských vlastností se do dětí vštěpuje daleko snáže prostřednictvím a pomocí domácího miláčka. A kočka je ideální-nebo pes-ale toho už nemůže mít každý, vyžaduje chození na procházky, venčení, a to u kočky odpadá. Takže kočka ideální je.
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[uju]

Naše dcera Adélka(5 let). Si se zvířaty rozumí báječně. Doma máme psa(toho zná od narození),dále jsem si pořídila činčilku(tam byl bohužel kolabs,činča adélce zkočila do postýlky a Adula ji samou láskou umačkala-to ji byly asi 2.5 roků-ale to byla naše chyba) natož jsem pořídila dvě fretky. Taky jsem neměla problém dítě X fretka. A teď máme i kocourka. Nejdřív jsem měla strach, že když se Adulka rozdivočí tak kocourka dost děsí, ale milej zlatej kocourek se otrkal a teď lítá po bytě s dcerou jak dvě ohnivé čáry
Myslím, že je dobré, kdyxž dítě vyrůstá s nějakým zvířetem, ale je třeba to dost hlídat(aby dítě neublížilo zvířeti nebo naopak) Ale myslím,že to vesměs není problém:-D