[tatiana]

vyhlašuju nové téma: Jak mě dostala sphynxománie - zajímalo by mě, jak se kdo o tomto plemenu dozvěděl a proč se rozhodl právě pro nahatku.

Já ještě před rokem vůbec netušila, že něco jako shynx existuje. Jednou mi brácha poslal mailem článek (od Karolíny) o těchto kočkách i s fotkami.
Můj první dojem, když jsem je uviděla na fotce, byl, že to je ale HNUSNÁ kočka, kočce zcela nepodobná. Pak jsem se začetla do článku, a to mě začalo zajímat, protože mám ráda vše neobvyklé a netradiční, ba někdy i ujeté. A v článku mě zaujala především charakteristika, že sphynx je něco mezi psem, opičkou a malým dítětem. A tak jsem na netu začala hledat další a další informace. A čím víc fotek sphynxů jsem viděla, a čím víc jsem se dovídala o jejich povaze, tím víc se mi líbili. A to už byl jen krůček od rozhodnutí si jednoho pořídit.

Když jsem ukázala fotky manželovi, pouze lakonicky pravil: "Líbí se ti? Tak si ho kup. Kouříš? Nekouříš, tak si ho kup. " (Kouřit jsem přestala asi před 20ti lety.) A bylo vymalováno. No a vloni jsem si k narozeninám nadělila - i díky manželovo velkorysosti Adámka.

Jak to bylo u vás dalších, zde brouzdajících majitelů nahatek?
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[RadkaK]

U mě to začalo tím, že jsem si splnila svůj sen, mít velkého krásného "čistokrevného" kocoura. Po zakoupení mainského mývalího obra, jsem byla spokojená. Jezdili jsme na výstavy a byli celkem úspěšní. Ale časem chtěl manžel taky "svou" kočku. Tak jsme si řekli, že mít další zvířátko by neměl být problém. To jsem ovšem netušila, že si vybere tu "nejšerednější" z atlasu koček. Tento můj názor na Sphynxe ovšem platil jen do chvíle, kdy jsme přijeli na koukací návštěvu ke Karolíně Leitnerové a já poprvé uviděla naháčky na vlastní oči. Ve chvíli, kdy na mém klíně sedělo asi 5 koťat a dobývali se mi pod tričko, jsem věděla, že jednoho nahatého mimozemšťana doma určitě chci. Manžel a děti na tom byli podobně a tak jsme si brzy domu dovezli Týnu, pak jsme usoudili, že je jí hrozně smutno a pořídili ji kamarádku Lily a nakonec přibyla i Líza. A stále je mi to málo, i když nemůžu v noci pořádně spát, protože tam se mnou spí 1-2 sphynxové a pes
_________________
Radka a kočičáci

[fofo177]

Poprve jsem so o tomto plemenu dozvěděl cca před osmi lety v nějakém časopisu a musím říci, že od prvního okamžiku mě tato kočka přímo uchvátila. Je to asi přesně tak, jak se mnohdy píše, někdo si ji zamiluje na první pohled no a někomu se přímo hnusí (to teď znám z vlastní zkušenosti, když Felisek otevřenými dveřmi vykoukne ven a je tam sousedka, tak má chudinka málem kopřivku). No a poněvadž před těmi lety byly ceny sphynxů poněkud výše a to nejen vzhledem ke kupní síle, musel jsem toto úžasné zvíře oželet a tak jsme si pak koupili alespoň nahatého číňánka. Od té doby, zvláště poté co jsem poznal nejen vzhled, ale i povahu "naháčů", propadám jejich kouzlu čím dál víc a mohu-li trochu srovnávat, neboť mám doma oba, tak i ten kočičí naháč je povahově velice blízký tomu psímu, asi ta jejich nahatost v nich vyvolává potřebu více se přimknout ke svému dvounožci, poněvadž jak ta kočka, tak i ten pes jsou úžasně mazlivá a společenská stvoření.
No a vloni když jsme doma začli uvažovat ještě o jednom psím naháčkovi, tak jsem se jen tak pro zajímavost informoval, jak je to s sphynxíkama v současnosti a namísto číňana přibyl v září do naší domácnosti sphynxí kocourek Felis.
O tom, jaké je to svoření je snad zbytečné se rozepisovat a za vše hovoří fakt, že k našemu Feliskovi přibude od zítra další nahatý sphynxí kamarád Charlie.
_________________
Olda & Felis & Charlie & Naranja & Mr. Big
http://www.mooncat.cz

[Nera Procházková]

Ahoj všem,
tak Sphynxi mě uchvátily už před cca 12-ti lety,ale v té době toto plemeno bylo děsně vzácné a hlavně hodně drahé,tenkrát jsem to vyděla v nějákém časopise jako raritu jelikož jsem se věnovbala psům a tam o tom byl článek.
Když jsem se už osamostatnila a začala jsem se zajímat o ceny těchto koček tak jsem si to nemohla dovolit,ale dostaly mě na první pohled a prostě jsem věděla že takovou kočku jednou musím mít!!!!!!!!!!
Cca před 4 lety jsem se začala zajímat o to více a zjišťovala jsem si kde a ao koho koupit ale beznadějně jsem byla odbývána že koťata nejsou respektivě nikdo mi nechtěl kotě prodat,tak jsem to na čas zase vzdala a cca před 2 lety jsem přemluvila manžela a konečně začala jednat.V té době jsem nevěděla že jsou nahatky různých ras a když jsem se začala o to více zajímat a manželovy vše referovala a dále přesvědčovala tak mui jeden den řekl že jedině Dona,a tak jsem začala jednat,schánět,přemlouvat chovatele atd.Moc mě zklamala jedna chovatelka ze Slovenska slíbyla mi kotě čekala jsem 2 měsíce a pak mi řekla že má pořadník a že bych musela čekat na další vrch,takže jsem jednala s Ruskýma chovatelama a nakonec se dostala nchovatele co mám od něj Cleo.Je to můj největší rádce,a mám předsevzetí že budu pokraačovat v jeho šlapějích tedy radit,snažit se pomoct atd,stejně jak to dělá o Karolína mimochodem mě na začátku hodně nesimpatická a odpudivá nyni se jí také moc omlouvám což jsem jí i psala ale chapu její zklamání z lidí.
Moc mě potěšilo když jsem dostala pochvalu od toho chovatele a hlavně když jsem projevila zájem o další kotě a on mi nabídnul že i přezto že má již dva zájemce na očičky tak mě nechá vybrat protože mi věří a hlavně že je pyšný na to jak se starám o kočičky.
Takže co dodat jsem naprostý blázen do nahatek a nevěřím že počet tři je konečný pro mě by byl počet i 20 málo ale tatku přemlouvám postupně,takže v dubnu nám přibyde Georgettka a nemůžu se dočkat takže at jde o Kanadské,Donaské sphynxi nebo i Petherbaldy tak věřím že když Vás dostanou jednou tak je to na celí život
_________________
Nera,Cleo,Jack a Žoržetka

[Markét]

Jóó naháči , to je nemoc . V mém případě láska na první pohled už v dětství kdy jsem sphynxe viděla v encyklopedii (to už je dávno takových 12 let) a později na fotkách , v případě mého přítele se láska k této kočce začala utvářet až ve chvíli kdy viděl bandu kocourů u paní chovatelky ve chvíli kdy jsme si přijeli pro mnou vysněného kocourka Otíka do té doby si myslel že nic ošklivějšího neexistuje . Když viděl mladší sourozence našeho mazlíka byl na tom jako já a domů jsme odjížděli zamilovaní oba do úžasného kočičáka . Dneska je Otík především jeho mazlík , získal si ho , protože ho rád vozí na zádech a plešounkovi se do něj lépe kouše při jeho zběsilých raptořích náletech s cílem hryznout a zdrhnout . Kocour může všechno . Dlouho jsem si sháněla info a až po pátrání na internetu jsem dorazila na toto forum kde bylo více informací a po kontaktování několika stanic už to šlo rychle , sehnat peníze bylo jediné co stálo v cestě ale nic není neřešitelné takže měsíc po kontaktování stanice byl kocourek náš a za nic bysme ho nedali . Je to miláček . Určitě to není poslední mimozemšťan v naší domácnosti . Vyšší cena není překážka když člověk něco chce hold nějakou dobu musí šetřit a nekoupit si třeba ty parádní boty a bezva tričko . Za několik měsíců má naháče doma .
_________________
Mája a Otík

[RadkaK]

škoda, že své seznamování s naháčky nenapsalo víc lidí, přidejte se ještě někdooooooo
_________________
Radka a kočičáci

[DevilishLucy]

[pcsara]

Tak se taky po dlouhé době přidávám. Já jsem spynxe objevila před 8 lety a od začátku mě učarovala a moc jsem ji chtěla, jenže to by mi ji rodiče nekoupili. Počkala jsem si na ní pár let a na Vánoce ji dostala dárkem od manžela. Ten spynxe neznal, ale hned jak je viděl na fotce, moc se mu líbili. A u Karolíny, když jsme si jeli pro Pinxí z nich byl nadšenej. A oba Pinxí moc milujeme
_________________
Kačenka a Pinxí

[Monika27]

Tak mě na sphynx přivedla kamarádka. Chtěla mi jí ukázat, že by jí chtěla, ale že stojí moc peněz. Co Vám budu povídat. Byla to láska na první kukanec. Ale stále to byli jen obrázky......
Ještě musím dodat, že mám velmi ráda zvířata, ale moji favorité byli vždy jen psi. Mám dva velké - holandského ovčáka a labradora.
Pak stačil jediný pohled Začala jsem se zajímat čím dál víc, už mi nestačily obrázky. Rozjela jsem se na výstavu do Ústí nad Labem, kde naštěstí vystavovali alespoň jednoho sphynxe. Sice to nebyl kanaďan, ale....Pohled na malou Cleo od Nery mě naprosto dostal. A co teprve pohlazení. Bylo rozhodnuto.
Pak už stačilo jen půl roku trucování, přemlouvání, šetření a jeli jsme pro Evseye. Jelikož jsem kočku v životě neměla, nevěděla jsem jak předání bude probíhat. Myslela jsem, že zvířátko bude utíkat, nebude chtít jet s námi, ale opak byl pravdou. Od první chvíle, kdy mi přistál na klíně z něj vlastně prakticky neslezl. A co mě těší nejvíc, jistě to také znáte, je to, že z rodiny jsem jeho nejoblíbenější dvounožec.
Zatím ahoj Monika a Evsey

[payushka]

Ja jsem zacala o porizeni nejakeho ctyrnozce uvazovat teprv asi 3 roky zpatky,kdyz se zacalo rysovat vlastni bydleni.Vedela jsem,ze bych moc chtela kocku,ale do te doby jsem se o kocky nejak zvlast nezajimala,natoz o jednotliva plemena.Mela jsem akorat hezke vzpominky na kocky u babicky.Pak jsem zacala premyslet,ze bych si vzala nejake kotatko z vesnice,ale ze zvedavosti jsem projizdela na internetu ruzne servery o kockach a teprv jsem zacala zkoumat jednotliva plemena a hlavne povahy plemen.No a jak jsem narazila na sphynxe,zamilovala jsem se okamzite a to jsem je jeste nevidela nazivo.Pak jsem precetla vsechno, co jsem na netu o sphynxich nasla.Rikala jsem si,ze jednou tuhle potvurku budu mit doma,ale kvuli cene jsem pro zacatek hledala kompromis.Projela jsem spoustu inzeratu,ale nakonec me zaujal jeden,kde Karolina nabizela chlupace F1 - Twixieho.Tak jsem na zaklade inzeratu kontaktovala Karolinu a zanedlouho jsme si jeli pro Twixieka a vezli jsme si ho domu s nadeji,ze se ke Karoli urcite jeste vratime pro nahacka.A taky ze jo
To musim podotknout,ze pritel mel ke kockam spis antipatii a nechtel o zadne ani slyset.Ale vedela jsem,ze ho zlomim a pak kdyz videl a zazil sphynxiky osobne,bylo to jasny
Dneska si to bez nich uz ani neumime predstavit.Ginger je muj ocasek,vsude za mnou chodi,nejradeji asistuje na zachode,obcas mi necekane vyskoci na zada,kdyz tusi,ze by mohla ulovit nejakou mnamku a nebo mi leze pod tricko,kdyz sedime u televize.Je to prisavka a to jeste patrila k tem "plachym" povaham.Urcite za nejaky cas zacneme licit na dalsiho nahatoura!

[Brio]

Tak k tomuto tématu nejde nepřispět Já jsem se o sphynxe zajímala už na základní škole. Vystřihovala jsem si obrázky z novin a později jsem brouzdala po internetu. Pak jsem si přečetla stránky jedné chovatelské stanice a odradil mě odstavec, kde stálo, že výběr uchazeče o koťátko je velmi přísný a že po předání kotěte je nový majitel dál sledován a kontrolován. Řekla jsem si, že bych určitě jako kandidát neuspěla a na pár let jsem na sphynxe "pozapomněla". V Přátelích jsem kočičáka taky viděla, jak ho Rachel nosila na polštáři. Tak nějak na střední škole už jsem začala o nahatce snít, jak budu sedět večer u televize a kolem mě se bude prohánět holátko, jak mě bude vrnět na klíně a tak. Během dalšího studia po maturitě jsem si začala s chovateli sphynxů dopisovat a zjišťovat veškeré informace. Nakonec mě tuším pí.Kouřilová doporučila Karolínu, protože ona sama v tu chvíli žádná koťata neměla. Tak jsem začala Karolínu bombardovat různými dotazy hlavně ohledně péče o sphynxe. Divím se, že to vše přežila ve zdraví a ochotně mi odpovídala. Za to vše jí děkuji.
Přítel zatím jen tak pokukoval a pořád si asi v duchu říkal, že to snad nemyslím vážně. Že kočka vypadá jak mimozemšťan, to jsem měla na talíři skoro denně. Pak jsem ho dotáhla na kočičí výstavu, ani tam z kočičáků nebyl uchvácen. Následná návštěva u Karolíny proběhla z jeho strany rozpačitě. Já byla uchvácená, jak jsou teploučcí a hebcí. Nicméně doma proběhla válečná porada a k mé radosti padlo rozhodnutí, že sphynx mi bude pořízen.
Brio si nás vybrala sama, když nás při návštěvě u Karol šla vyprovodit ke dveřím. Dnes nechápu, co přesně jsme si tenkrát od Karolíny přivezli, ale kočka to moc není. Má chlupatý ocásek, celá je porostlá dlouhými světlými chloupky a chová se jak totální šílenec. Neposedí.
Ale jsme z ní uchváceni, milujeme ji a když je jeden z nás daleko od ní, tak si ji předáváme s přítelem alespoň k telefonu. Na moje oslovení reaguje a do toho telefonu pomňoukává.

[Karolina Leitnerova]

Já mám tu svojí "historku" na webu
_________________
Karolina

[Majk.a..]

Ani nevím kdy jsem se o Sphynxech dozvedela, moc jsem jednoho chtela už od základní školy, ale každý mi říkal že : " ty kočky bez chlupů" jsou zly.
Ted jsem na vysoke a nedalo mi to. Začala jsem se o ne vic zajimat a zjistila jsem ze to tak vubec neni. Tak jsem brouzdala po internetu a hladela kde zrovna maji kotatka. Chtela jsem ho co nejdriv když mi byl už takovou dobu odepírán. Chtela jsem kocicku abych ji mohla mit na chov až bude starsi, měla jsem jednu zamluvenou a zazalohovanou, ale neco se ji stalo s ocickem a nemohla by chodit ani na výstavy. A na chov by asi taky nebyla. Tak jsem si z te nezname chovatelske stanice nakonec misto kocicky za 30 000kč odvezla kocourka za 25 000kč. Mam ho od 11.5 a narodil se 20.2. Je opravdu super. Za nic bych ho nevymenila. Ale trochu me stve ze mel za sebou jen jedno ockovani. O tom co mam delat když chci na vystavu me chovatel take nerekl ani slovo a na papíry stále jeste cekam.
No možna jsem jedna přiliš zbrkle, ale hlavni je aby byl Akimek zdravý. Brzo tu bude mit i nejake fotecky tak se určite prijdte podivat.

[Silvie OK]

I když máme našeho kočičáka už nějaký ten pátek, napíšeme si taky něco na toto téma . Našeho miláčka Chárona Gee jsme si přivezli z Hustopeč u Brna, cca 24 hodin poté, co jsme se rozhodli si sphynxe pořídit (z těch 24 hodin jsme cca 4 hodiny strávili hledáním informací o sphynxech). Ještě prvních pár minut v CHS jsme byli rozhodnutí odejít "s prázdnou", zejména já jsem byla z malého sphynxe trochu nervózní. Dostal nás tím, že se nám vrhl do náruče uvelebil se tam a packou odháněl své sourozence, kteří se k nám také pokoušeli dostat. Jediný předmět, který ho na stole zajímal, byly naše klíče od auta, kočičích hraček a jiných předmětů si absolutně vůbec nevšímal. Jednoduše si nás vybral ... Doma si nás samozřejmě ihned omotal kolem prstu, a nejen nás. Zvykl si rychle, mimo jiné i na svého nového spolubydlícího, štěněte stafordširského bulteriéra , kterého jsme si přivezli o týden později. Ze začátku jsem měla o Charona strach, přece jenom tam byl patrný váhový rozdíl ... ale teď u nás doma šéfuje kočičák a na našeho stafbulíka podniká pravidelné výpady... I když je 5x těžší ... To, že je naše zlatíčko, o tom se rozepisovat nebudu , to je samozřejmost . Moc se mi líbí reakce lidí, kteří ho vidí poprvé. Zpočátku se ho"štítí" a po pár minutách ho pusinkují i zarytí "odpůrci" koček a všichni ho nadšeně pozorují. Cháronek se moc rád předvádí, pochoduje po barovém pultu a hrbí se a ukazuje se... Každá návštěva se přijde napřed přivítat s ním, to on taky miluje ... Zaujala mě jen reakce jedné návštěvy, kterou zajímalo, co je to za rasu pejska ... Nebýt vysoké pořiovací ceny a dalších nákladů na spokojený život kočičáka by měl náš Cháron už několik kamarádů. Já sama jsem nikdy ke kočkám vztah neměla, byla jsem na ně alergická a nikdy jsem je nepoznala. Z našeho sphynxe jsem naprosto nadšená a fascinovaná, ostatně stejně jako každý majitel sphynxe .

[tatiana]