[cacak]

Máme doma dva siamáky - staršímu je 7 a mladšímu 3 roky. Jsou to "kočky domácí", ven chodí jen s námi na zahradu, ani je to moc nebaví, jsou oba v půl roce vykastrovaní, jsou to mazlíci a naši miláčci... Tedy spíš byli... Před deseti měsíci se nám narodila holčička Lucinka a je to k uzoufání. Nejdřív byli kocouři zaražení, pak uražení a asi tak v době, kdy začala Lucka jakž takž spát tak začali děsivě vyvádět. Hlavně ten mladší a hlavně v noci. Ten řev by vzbudil mrtvýho - tedy samosebou vzbudí Lucku, manžela i mě. A nic nepomáhá, fakt nic - po čenichu, rozpřašovač, zavřít do chodby, pohladit, pohrát si, už jsem ho i sprchovala a stejně za 10 minut řve zas a takhle celou noc cca od 12 do 5. Ale vážně pořád, přestávky max 5 minut. Kdo máte nebo znáte siamskou kočku, dokážete si představit, co je to za děsnej hluk.
Přes den spí, a jakmile jde Lucka odpoledne spát, tak zase koncert.
Spolu se rozhodně nezabaví, řvou o to víc duet, potvory.
Už fakt nevím, co s nima. Já se asi už brzy zblázním - po porodu jsem se vážně nevyspala, nejde to ani přes den. Několikrát se mi zdály poměrně brutální sny o vykopnutí kocourů z baráku. Ale to opravdu nechci, jsou to potvory svérázný a nikde jinde by podle mě nevydržely. No a pak je mám pochopitelně moc ráda.
No jo, nevím, jestli se stím dá něco dělat... Nemáte někdo nějakou podobnou zkušenost????
Děkuju a zdravim všechny
Caca

[tatiana]

Moje zkušenost vás moc nepotěší. Já kdysi měla peršana, a když se narodila dcera, tak se s tím prostě nesmířil. U nás odjakživa jsou všechna zvířata těžce fixovaná na mě , a on nebyl vyjímkou. Nakonec to dopadlo tak, že jsem ho musela dát pryč, protože začal být agresivní na dítě. A nepomohlo nic.

Pokud se u vás jedná "pouze" o hlasové projevy a ne o agresivní chování vůči dítěti, tak to třeba tak zlé nebude a kocouři se s přítomností nového člena rodiny nakonec smíří. Já bych pokládala za důležité neopomenout jim denně věnovat jejich dávku emocí , t.j. najít si čas na mazlení, dál bych je přes den nenechala spát, když se k spánku uloží a vy nespíte. Pod dozorem bych jim položila miminko na zem a nechala je očuchat si ho a přitom bych jim povídala, že to za pár měsíců bude jejich kamarád a že si s ním užijou spoustu legrace-třeba to je praštěný, ale já takhle mluvila i se svojí fenkou labradorkou, než jsem přinesla prvního kocouře. Říkala jsem jí, že k nám přijde kocourek Adam, a že určitě budou kamarádi, a že mu nesmí ubližovat-nevím, možná je to blbost, ale zvířata bývají často neuvěřitelně vnímavá a zachovají se tak, že nám nad tím zůstává rozum stát-prostě mě nikdo nevymluví, že umí myslet. Takže u nás seznámení s kotětem bylo lehounce dramatické, ale žádná krize, a za pár dní z nich byli kámoši- a kdyby to bylo na psu, byli by kámošemi hned (kotěti asi nikdo nic takového nevykládal ).

Tak bych ke kocourům prostě mluvila, říkala bych jim, že je mám pořád stejně ráda, jen že je tady teď ještě někdo jiný, koho mám taky ráda, a že i on je bude mít rád, a dala bych jim šanci se seznámit očucháním. Nic lepšího mě nenapadá, pokud by se jejich nátlak stupňoval k nevydržení, nešlo by je dočasně "odklidit" k někomu jinému z rodiny?
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz