[manainn]

Ahoj, omlouvám se za založení nového řetězce, ale žádný z předchozích mi nestačil.

Máme rok a půl starou kastrovanou kočičku. Je to "voříšek" z Turecké Angory a kočky domácí. Ve 3/4 roce byla kastrovaná. Bylo to naše mazlivé zvířátko. Sice není gaučová a nevyžívá se v mazlení, ale pohlazení nikdy neodmítla. Vždycky byla milá, hodná a upovídaná. Snadno snáší změny (stěhování atd.), prakticky ji ani moc nezajímají. Spíš je ráda, když se děje něco nového. Nikdy jsme ji chloupek na tělu nezkřivili, krmíme ji hodnotnou stravou a staráme (já a přítel) se o to, aby měla dostatek hry, pohybu a zajímavých podnětů. Byla prostě náš bobeček. A pořád je.

Bohužel, posledního čtvrt roku na mě začala z ničehonic útočit. A to bez jakéhokoliv důvodu. Nehledě na to, jestli si hrajeme, jestli mi spí na klíně, projdu kolem ní nebo jsem třeba i v jiné místnosti. Najednou mě sekne a nehybně se mi upřeně dívá do očí. Když jsem dále, snaží se ke mě dostat blíž a zaútočit. Nahlas dýchá a má přivřené, jakoby zamračené oči. Nesyčí ani nemručí.
Zkoušela jsem různé věci, syčet, foukat do obličeje, stříkat vodou, křiknout - všechno to ještě víc vystupňovalo její nenávist. Hlazení a klidné mluvení nemá smysl, to mi ublíží ještě víc do krve. Když ji ignoruju, útočí. Když odejdu, jde za mnou a útočí.
Jednou mě fakt bolestivě sekla do ruky, to už jsem nevydržela a rozbrečela se. Ona utekla. Pak se vrátila a očichávala mi obličej.
Když se do toho zapojí přítel, kouká na něj nechápavě "co se děje?".

Původně jsem si myslela, že to má co dělat s mým ovulačním cyklem (třeba to cítí a bere mě jako sokyni). Ale pak se to začalo stupňovat a teď "po mě jde" několikrát do týdne.

Vůbec nevím, co s tím dělat. Snažím se odpozorovat různé okolnosti, ale nic není vždy stejné nebo apoň podobné (část dne, před/po jídle, přítel doma/venku, cokoliv dělám, kdekoliv jsem).
I mé reakce byly různé - nejdřív jsem nechápala, co to má za zkraty a nedávala jsem tomu důraz. Pak jsem se na ni za to zlobila. Pak mi to bylo líto. Teď už se jí snad i bojím. Ať to cítím jak to cítím, ať se chovám jak se chovám, vždycky na mě útočí.
Trvá to různě dlouho, od 2-5 min. Pak se někam zdekuje, jakoby se nic nestalo. Za chvíli se zase tulí.

Ještě jednou - nikdy jsme jí neublížili ani nikdo jiný (kromě veterináře s jehlou).

Celkem dlouhý příspěvek, ale já to fakt potřebovala celé někomu říci v naději, že mi někdo poradí. Za všechnu podporu a rady děkuji.

[Iva Goli]

Máte doma len jednu kočindu? My máme tri a pozičné boje sú na dennom poriadku a biju sa aj sestry medzi sebou (to hlavne ). Niekedy to vyzerá strašne desivo a je okolo toho plno kriku, syčania a sekania labkami. Možno Vás naozaj berie ako veľkú mačku a chce si vyjasňovať pozíciu Nie som odborník na chovanie sa mačiek, ale ako sledujem tie naše, tak takéto útoky sú bežná súčasť ich života. Aj ich hry bývajú niekedy dosť agresívne, tak možno by ste sa s ňou mohli hrať tak, aby to simulovalo práve takéto boje - nemyslím priamy kontakt rukami, ale pomocou nejakej paličky, šnúrky a podobne. Už ste to skúšali?

[tatiana]

Nejsem odborník na kočičí chování, ale Iva má možná pravdu. Já mám (resp. do dneška jsem měla) kočky 3 (teď už 5), a takové boje jsou u nich skutečně na denním pořádku. Teď si uvědomuju, že můj největší mazel a mého srdce šampión devonek Claudius se občas zuřivě vrhne po mé noze, leží na zemi, obejme mi nohu a zaboří se docela bolestivě všemi tlapkami a i jakoby kouše, až to někdy zabolí, takže na něj zaprskám a setřesu ho. Jinak mě agresivně nenapadá, jen po mě skáče, resp. na mě ze všech možných i nemožných míst-to když má mazlivou a chce se pořád chovat. Tu agresi si vybíjí na kočičím kámošovi-když vidím ty jejich "boje", tak se divím, že z nich není více šrámů-vypadá to hrozivě, ale nic zlého si neudělají. Sem-tam má naháč po těle pár škrábanců (lidská kůže by to odnesla hůř) a devon má vyškubanou srst, ale nic hrozného to není.

Vaše kočenka asi bude dost dominantní a tu dominanci dává najevo takovýmhle pro vás nepochopitelným způsobem, protože sobě rovného kočičího parťáka nemá.

Ale jak říkám, nejsem kočičí psycholog-třeba to bude něčím úplně jiným, nevím...
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[manainn]

No to právě asi není to.
Co se týče hry, tak té má dost. Jak lovení, tak honění provázku, cupování plyšové krysy nebo útočení na peříčko.
Kočku máme jen jednu a vyjíždí jen po mě. Po příteli ne.
A taky, to není takové to útočení a hopsání na nohy. To dělá taky, kousá, škrábe všema čtyřma tlapkama a různě lumpačí.
Avšak tohle je jiné. Ten výraz v očích, to má z toho člověk úplně strach. Ani ta nejprotivnější kočka v útulku (před lety jsem tam pracovala) se takhle nekoukala. Vypadá, jako by se v tu chvíli mělo rozhodnout na život a na smrt. Jako bych byla nějaký zloun, co ji mlátí.
Je nehybná a připravená k boji (nikoliv v číhací poloze, prostě ztuhlá). Upřeně mi kouká přímo do očí (to přece kočky nedělají ani ve hře) - vyzývá mě. Neváhá ani vyrazit proti obličeji. Mám šrámy na čele a bojím se dne, kdy mi doslova vyškrábe oči.
Teda to fakt zní jako horor, ale těch pár minut to pro mě horor je a celý den pak se s tím nemůžu vyrovnat.
Jenže ona je pak zase to nejmilejší klubíčko na světě. Pro dalších pár dnů.

[tatiana]

Hm, tak to tedy neporadím-to chce někoho zkušenějšího, dlouholetého chovatele, a to já nejsem. Chápu, že jste z toho vedle, taky bych byla. Snad někdo poradí lépe...
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[Efis]

Dobrý den, osobní zkušenost s tímto problémem nemám, ale slyšela jsem dobré reference na pí. MVDr. Hanu Žertovou, která se profesně zabývá etologií psů a koček, respektivě poruchami chování (mimo jiné i např. náhlou agresivitou zvířete). Tel:602 175 465, e-mail: poruchy@chovani.info. Tak pokud nenajdete pomoc v těchto kruzích zkušených chovatelů, tak jí zkuste popsat problém a třeba vám nějak poradí (nebo vám toto chování aspoň nějak vysvětlí)..

[Iva Goli]

Asi by to naozaj chcelo odborníka. Ja by som asi skúsila najprv komplexné vyšetrenie u lekára, či jej náhodou niečo nie je. Potom pouvažovať, či nerobíte niečo, s čím sa jej spájajú nepríjemné pocity Neviem, naša banda absolútne neznáša, keď ich kúpeme - z kúpelne sa ozýva taký vresk, ako keby sme ich za živa drali z kože. Inak, chodí ich kúpať moja sestra, lebo pred ňou majú aspoň aký-taký rešpekt. Ke´d som sa o to pokúsila naposledy ja sama, tak kúpanie skončilo fiaskom a ja som bola bohatšia o niekoľko škrabancov a zahryznutí. Dosť ľudí odporúča Feliway, vraj to má dobré upokojujúce účinky na mačky. My sme mali už problém z jednou z našich mačičiek - začala nám čúrať do postele - v prvom prípade nás chcela upozorniť na to, že by sa zišiel ešte jeden záchodík a keď to urobila po pol roku ešte raz, tak mala zápal ďasien. No kým sme prišli na to, o čo jej ide, tak na posteli bol igelit, hoci sa dokázala vyčúrať do postele, aj keď sme tam ležali a len som prala a prala. Chcem tým len povedať, že tých príčin môže byť niekoľko a bude asi potrebné ju sledovať a možno by nebolo od veci ani to vyšetrenie u lekára - je to hotová detektívna práca

[manainn]

Moc děkuji za rady. Tu doktorku zkusím, už jsem včera vyplňovala dotazník k jednomu doktorovi, co se tím také zabývá. Paní Žertová bude asi další krok.

My ji nekoupeme, ona to ani nepotřebuje a taky to nemá ráda. Jednou se namočila do vonného oleje a chtěla to lízat, tak to jsem jí to umýt musela, ale byla jsem pak stejně mokrá jako ona a ještě jsem vypadala, jako by mě napadl tygr.

[Karin]

Já bohužel vím asi přesně, o čem mluvíte, mám doma taky jednu takovou kočku. Proč taková je, to je pro mě záhada. Hodně mi s ní pomohla homeopatická léčba, ale stále jsem obezřetná a dávám si pozor, abych ji nějak nevyprovokovala. Myslím si, že žádný etolog by mi v tomto nepomohl. Časem člověk vypozoruje, kdy se schyluje k útoku nebo k vyjasňování kdo má navrch, tehdy je důležité dát najevo svou převahu (já na ni zařvu a zírám jí z výšky zamračeně do očí, to ji obvykle zklidní). Dovede být samozřejmě i nejmilejší kočička na světě...

[Raika]

Také vím přesně o čem píšete. Takovou výtečnici mám doma. Naše domácnost má tři mužské, na ty nikdy neútočí. Vysvětluji si to takto: vychovávali jsme ji od malého mrněte bez matky; zřejmě nás považuje za kočkosmečku. Kocoury (synátory)je třeba si předcházet anebo aspoň respektovat (manžela-pouze sem tam sekanec packou), ale se mnou neustále bojuje o postavení. Její chování jsem řešila už se dvěmi etoložkami. Svůj způsob "jak na ni" jsem si však musela pracně "vybojovat" - pokud jsem nechtěla kočeně dávat léky na uklidnění. Zřejmě v ní dochází k nahromadění emocí a tyto výpady jsou její způsob vybití. Přes celé léto se nic takového nedělo - měla volný přístup na balkon a trávila tam celé večery. S příchodem studených večerů se vrátila k tomuto chování. Před útokem se jí zcela rozšíří oči, je maximálně napružená a soustředěná, funí až chrčí, pozdějí kvílí vysokým hlasem. Je to velmi impozantní. Nespustí ze mně oči - v momentě, kdy se otočím - zaútočí. Moje rada: nedávat najevo strach!!! Neotáčet se, ale také se jí nedívat přímo do očí, bere to jako výzvu (dívat se třeba na packy a pomalu zavírat oči). Je třeba zjistit, co na Vaši kočku zabere. Naši přímo rozzuří foukání a syčení.
Bezprostřední útok je možno zkusit zastavit tak, že na kočku hodíte nějakou látku (tričko, ručník - co je po ruce). Kočku je možno odnést do jiné místnosti a tam na chvilku zavřít (rada etoložky-mě se neosvědčilo).
Já používám vodu (stačí pustit kohoutek, už to ví a zdrhá) a jasný povel NE.
Chce to dobře kočku sledovat, pak už poznáte dopředu, že jí zas "hrabe" a je možno se na to účinněji připravit. Držím palce. Hlavně - NEBÁT SE jí! Ona to pozná a pak prohráváte předem.
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny

[Escada]

ahoj,
já nechci malovat čerta na zeď,ale myslím,že by to 100% potrebovalo veta....Já o kockach dost nacetla a takto se mohou projevovat zavazne choroby...Napriklad nador na mozku....V podstate to chapu tak,ze kocenka ma nejaky utocny zachvat a pak si to v podstate nepamatuje!!!Muze take mit nahly naval uzkosti!!!Muze mit halucina na podklade nejake choroby...Podle me se nejedna o nevhodne chovani,ale podle jejich reakci si myslim,ze jde o regulerni onemocneni....
Hodne zdaru,drzim palce a doufam,ze se pletu....
_________________
Sil+Zinucha+Enzo+Mufka

[Raika]

Souhlasím s Escadou - u kočky, která nikdy agresivní nebyla, může náhlá změna znamenat nějakou nemoc. I když mi moc nesedí to, že útočí pouze na jednu a tu samou osobu. Pokud by šlo o záchvat, tak by podle mne nedělala rozdíly v pohlaví.
Naše ovšem byla "drsná" už od doby dospívání. Než jsme ji nechali vykastrovat, vypadaly moje lýtka, jakoby moji nejoblíbenější kratochvílí bylo probíhat ostružinami. Takže by se musela s nemocí nebo nádorem už narodit a její chování by nemělo tendenci zlepšující. V současné době je sekanec nebo škrábanec spíše vyjímečný. V dobách před kastrací se jí návštěvy bály - čekala je už na chodbě s nachystanou packou. Ne, že by jim chtěla dát pac, ale aby je mohla seknout, kdyby se moc přblížily. Ale nikdy před návštěvou neprchala a neschovávala se.
Myslím, že když se Manainn už na odbornou pomoc obrátila (a nebude na škodu obrátit se na více kapacit), pak se určitě nic nezanedbá.
Napsala jsem svůj příspěvek proto, aby Manainn věděla, že není sama, kdo musel řešit poněkud agresivnější projevy svého milovaného chlupáčka. A taky ji povzbudit, že řešení se najde, i když to ze začátku nevypadá nadějně...
_________________
Raika + Mína + Kira + Denny

[BlackOrchid]

mě takhle kocour skákal do obličeje - zničehož nic a normálně drápama a pak dýchal tak jak říkáš. Přestalo to pořízením druhého kocoura

[Beranka]

Můj rok a půl starý kocour to začal dělat taky,ale až potom,co jsem si přivedla nového přítele. Normálně na něj žárlí.Většinou napadá jeho a občas jednu plácne i mně . Zatím tio není nic hroznýho,ale kolikrát z něj jde strach.

[RadkaK]

No já bych se asi přiklonila k názoru Raiky. Je právě divné, že útočí jen na slabší polovinu smečky. Přestože je to dost extrémní chování, já bych zkusila chovat se jako ona po kočičím, prostě na ni koukat zlým pohledem přímo do očí, případně syčet a i tak zakřičet fuj a plácnout ji packou (rukou) nejlépe přes čelo a čumák, to je normální chování u koček, když bojují o postavení ve smečce.
Je to podobné jako u psů, nesmíte dát najevo strach a podřízenost. Když vychováváte štěně a ono vás kousne, taky se doporučuje chytit ho za krk a pořádně s ním zatřepat, jako by to udělal šéf smečky. Mně se tahle psí výchova osvědčila, když nám dospíval náš mainský mývalí kocour, několikrát na mě zaútočil a když mi natrhl ucho a poškrábal obličej, tak jsem ho chytla za krk a dala jsem mu hodně najevo, kdo je doma šéf. Jemu sice krev netekla, ale po několikerém opakování pochopil, kdo je doma velitel a přestal útočit.
Asi bych to ale zatím neřešila pořízením další kočky, mohla by si svou nadvládu vybíjet na nebohém kotěti.
A vyšetření u veta taky nic nezkazí.
Držíme palce a až pokročíte k nějakému zlepšení, tak nám určitě napište, protože to jsou cenné zkušenosti pro nás pro všechny.
_________________
Radka a kočičáci

[Eva Van]

Naše starší kočina je taky mazel k pohledání. Ale dokáže být taky celkem ostrá. Bere mě (aspoň doufám ) za mámu. Máme ji od 5 týdnů. A tak občas potřebovala "usměrnit". Nejdříve to byla hra, pak už začala regulerně útočit. Nejvíc ji "vytořila" natažená ruka (jako když vás staví policajt "STOP") To se pak neznala. Ruce jsem měla do krve, ale vydržela jsem. Přidržela jsem ji u země tak, že se nemohla hnout. Zkusila výpadek tak 3x po sobě a když dopadla pokaždé stejně, tak to vzdala. Ale podobné situace vyhledávala. Po kastraci výpadky ustoupily a taď jsme si pořídili druhý kožíšek, který ji prohání a nenechá ji dlouho v klidu. Ze začátku se kotěte bála. Celý měsíc se mu vyhýbala. Museli jsme dokonce zvolit opačnou taktiku a do soubojů ji nutit. Povzbuzováním "chytni ji" nebo "nedej se" začala útočení oplácet. Ale pořád má rarášky v očích, opravdu to je jen hra. A mrňous potřebuje ukázat, kdo byl doma první. Pak se k sobě přitulí pod topení a chrní v jednom pelíšku, olížou si tlapky a hlavu a je klid.
Stříhání drápků taky pomohlo. Nachvilku. Ale ruce ji už pro jistotu nenastavuju.
Dříve jsem měla kocoura, co byl nalezenec a taky trpěl agresivními výpadky. Tady to bylo horší, protože se nenechal ani nikým pohladit. Jen když on chtěl a měl náladu, lehnul si vedle na gauč a nechal se hladit. Pak se obrátil a už mi škubal rukou. Tady zabralo je chytit za kůži mezi hlavou a krkem a přidržet. Tak po minutě se zklidnil a dokonce začal přést. Bylo to jen krátkodobé, ale zabíralo to. Doma se ho báli, ale do misky dostal od nás všech i s čištěním záchůdku jsme se střídali. Jen je neakceptoval jako páníčky. Toto výhradní právo nechal jen mě.
_________________
i-cats Nela a Tamy