[Blongie]

Dobrý den, mám první kočičku pár týdnů a začínám teprve zkoumat jeho chování a myšlení. Zajímá mě to, jakým způsobem se mu co asi honí v hlavě a jak co vnímá a v té souvislosti mě napadá otázka, jaký vtah si kočky vytváří ke svému majiteli? Než jsem si kocourka koupila, slýchala jsem, že se kočka váže spíš na prostředí, než na pána a tak by mě zajímalo, jak to kdo z vás vnímá, zda si kočka dokáže vytvořit pevný vztah se svým majitelem a a jak si myslíte, že to vnímá? A jestli je opravdu dogma, že se kočky vážou hodně na prostředí pravdivé? děkuji

[RadkaK]

No já bych řekla, že to, že se kočky váží převážně na prostředí, už tak úplně neplatí. Tohle platilo o kočkách žijících venku, které měly své území a nějakou stodolu, kde přespávaly a kam jim dvounožec dal nějaké to jídlo. Tak tyhle kočky se většinou nedaly přestěhovat, ty byly opravdu vázané na dům a svoje území.
V dnešní době si kočičáky pořizujeme jako domácí mazlíky a i oni to tak chápou a tvoří si vztah s námi. Nebudou sice nikdy tak věrní jako psi, ale rozhodně bude kocourek šťastný, když přijdete domů a věnujete mu svou pozornost a jeho pouto s vámi dokáže být velmi pevné u některých jedinců jde až o závislost na svém páníčkovi. Dokonce když jsou více člené rodiny, tak si kočičák vybere jednu oběť a ta je jeho zamilovaným dvounožcem. Tyhle vztahy jsou ale velmi individuální, každý kocouř má jinou povahu a jinak projevuje svou náklonnost. Rozhodně se nemusíte bát toho, že by kocourek miloval gauč víc než vás .
_________________
Radka a kočičáci

[tatiana]

Já mám koček povícero a můžu říct, že vztah mají prostě ke mně. Když nejsem doma, vezmou zavděk klínem manžela a jeho pohlazením, ale když jsem doma, tak jsem jejich favoritem jednoznačně já. Manžel říká, že když nejsem doma, tak má pocit, že žádnou kočku nemáme-jsou v totálním útlumu a někde zalezlé. Ale jen co slyší, že jsem přijela, ožívají a je jich všude plno. No jo, přijela krmička, je mi to jasné.

Některé jsou vyloženě závisláci-Klaudík, Bivoj, Šántí-mezi námi je prostě pouto. Klaudík dělá všechno možné i nemožné, aby se za mnou dostal. Bivoj, dokud ho neumazlím dle jeho představ, tak se nedá ze mně shodit-prostě to nejde. No a Šántí jde jen ke mně a jen do mé postele, nikoho jiného nemusí. Gek se také chodí mazlit jen se mnou. Bivoj poslouchá jako pes-vždy přiběhne na zavolání, když si poklepu na prsa, pokaždé si na mně vyskočí (ze země), čímž fascinujeme každou návštěvu-jednak že kočka na zavolání přiběhne a jednak že poslechne na gesto. Na šunku ale poslouchají všichni bez rozdílu .
_________________
Tatiana, Claudius, Čuk, Gek, Baldík, Šantí, Bivoj, Fay, Max, Bejby a Adam-in memoriam

http://www.prestickekocenky.cz

[Ajnoka]

Můj první kocourek byl nalezené cca dvouměsíční kotě. Prostředí mu bylo ukradené, hlavně když jsem byla s ním, byl to klasický závisláček a miloval mě (a já jeho) bezmezně celý život. V noci častokrát seděl u mé hlavy a díval se jak spím, nehnul se ode mne ani venku když jsme šli spolu na zahradu, na zavolání přišel ihned a vždy. Když jsem musela odjet na téměř rok do zahraničí, kocourek z toho onemocněl, zhubnul nežral jen mě hledal, když jsem se ale vrátila, bylo to velice radostné setkání, jako bych ani nikde nebyla a vše bylo zase jako dřív. Uzdravil se o prožili jsme spolu skoro dvě desetiletí. Opravdu jsem cítila, že mě má moc rád, a vím, že byl šťastný. Nyní už s námi není, ale není den abych si na něho nevzpomněla. Vztah kočky k člověku je také do určité míry ovlivněn plemenem, myslím, že v tom určitě vedou orientálky, siamky a sfinxíci
(zmiňovaný kocourek byl rovněž orientálního typu), tak proto je chovám, chtěla jsem kočky jemu podobné vzhledem i povahou, a ano, povedlo se, je to ono.