[hermelína]

14. září jsme si pořídili do bytu kocourka. Z původního domova byl zvyklý žít v bytě. První týden jsem měla dovču, takže jsem s ním byla doma celý den. Kocourek si celkem rychle zvykl na nový domov a nové "páníčky". Spí celou noc, přes den si střídavě hrál, spal a jedl, prostě pohoda, jenže od 23. září jsme s mužem přes den v práci a dvouměsíční kocourek musí zůstat doma sám. Po příchodu nás vítá a chová se úplně normálně, je vidět, že je spokojený. Dnes je to tedy druhý den, co je doma sám, když jsme v práci. Kromě jednoho hovínka u dveří za naší nepřítomnosti doma nic nevyvedl. Má veškeré kočičí vybavení, včetně hraček. Doma s ním jsou ještě dvě ještěrky v teráriích a vodní želva, na kterou se rád dívá. Problém je v tom, že když jsme pryč, mňouká. Další kočku pořizovat z mnoha důvodů nechceme. Vím, že je to individuální, že každé kotě si zvyká jinak, ale prosím napište, kdo máte podobnou zkušenost, za jak dlouho si vaše kotě zvyklo být doma několik hodin samo. Děkuju za odpovědi

[Alena C.]

Klasika Dvouměsíční kotě má být ještě u maminky!!!! Je to pořád malé mimino, představte si, že byste měla malé děcko a nechala ho samotné doma ... asi takhle se cítí váš kocourek. Pořád nechápu, když každý dnes umí surfovat po internetu, nedokáže si najít základní údaje, do kdy má být kotě u maminy. Proč je fáze mezi druhým a třetím měsícem tak důležitá ... Pro vás jsou dvě řešení - věnovat se co nejvíc kotěti a nebo mu pořídit kámoše. Když musíte do práce, pořiďte mu teda druhého kočičáka, se kterým se zabaví a hlavně si vyhraje (minimálně tříměsíčního!!!!!). Zvířata za sklem si s ním nepohrají. No a pokud druhé kotě pořizovat nechcete, tak se připravte na to, že bude hůř. Kotě přijde do fáze, kdy kotě bude chtít lovit, hrát si s kořistí a zakusovat ji ... pak budete lovným cílem vy. Taky takové nudící se kotě vám může brzy začít dávat najevo svou nespokojenost - každou chvíli se tady řeší kočičí nečistotnost. To vás taky může čekat.

[Karolína + MZR]

Měla jsem stejný problém, i když Melíšek po příchodu ke mně byl už čtyřměsíční. Ale byl zvyklý na společnost - narodil se v útulku, kde byla spousta kočičích kamarádů a ti mu chyběli. Byl na mně závislý a taky mi uměl dát najevo svojí nespokojenost, když jsem byla dlouho pryč nebo se nestarala - pročůraná postel, hovínko na peřině..... Brala jsem ho do kanceláře, kde byli zaměstnanci a ti ho rozmazlovali, ale on seděl za dveřmi a čekal, až přijdu zpátky. A brečel a brečel.
I když podmínky nebyly zrovna příznivé, okamžitě jsem spěchala pořídit mu kamaráda. Zrzínek sice nikdy nebyl příliš komunikativní, ale na druhé straně tam byli spolu a vše se spravilo.
Jedna kočka-dvě kočky, to už fakt není takový rozdíl. Koťata si vyhrají a bude klid. Musí mu být strašně smutno. Vždyť je to ještě dítě, maličké dítě, které neví, co se s ním děje a proč musí být samo. Je to surové nechávat takové kotě doma samotné, nechápe to a brečí. Chudáček malý, tohle by se dítěti dělat nemělo, i když není dvounohé, ale chlupaté čtyřnohé. Pořídit si kotě jen pro svoje potěšení ale nedbat na jeho potřeby je hodně sobecké.
_________________
Panebože dík, že jsi stvořil kočky. Lidi sis mohl ušetřit

[wanesaa]

Koťátko potřebuje kamaráda,to je jasný.Já jsem s tím váhala skoro rok a nakonec jsem musela pořídit kočce kamaráda,protože mi stále mnoukala za dveřmi,když jsem odešla do práce.(říkala mi to sousedka)A měla jsem to udělat hned.Dneska jsou dva a hrají si spolu,spinkají spolu,prostě si vystačí a nenudí se,když není nikdo doma.na penězích to skoro nepoznáte.

[Jasonka]

Přidám se k již řečenému - k 1. kočce jsem ořizovala druhou taky z toho důvodu, že bylo vidět, že když je celý den sama doma, tak není spokojená.

[Betty]

Krom všeho již zmíněného, kotě se v tomto věku učí. Učí se od své mámy kočky, ale také od svých sourozenců, s kterými by mělo být. Učí se prát, lovit, hrát si, bránit se, čistotnosti, péči o sebe, matka ho vychovává, trestá, pokud provede něco nepatřičného a pod.. O to vaše kotě přijde. A věřte mi, připraví vám to horké chvilky. Z vlastní zkušenosti vím, že s tím je spojeno spousta problémů. Také jsme měli tak malé kotě. Protože přišla o fázi soužití se sourozenci a matkou, nevěděla co je dobře, co špatně, kam až může, co už bolí a pod. Byli jsme všichni zrasovaní až do krve. Stávala se z ní agresivní kočka, my lidi jsme nebyli schopni jí naučit co a jak. Teprve, když jsem jí skoro po roce pořídila druhou kočku, zklidnila se. Dostala od toho nového kotěte za vyučenou a konečně poznala co bolí a kam až může. Kotě prostě potřebuje společnost, potřebuje příklad jiné kočky, potřebuje "usměrnit" od jiné kočky...... Takže můžete mít zaděláno na zbytečné problémy. Ještě tu možnost dalšího prcka zvažte.
_________________
Kačka + Betty + Wyome + Jessinka + Romeo

Kdyby bylo možné zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila. Mark Twain

[petulka66]

dobrý den,
jsem tu nová,ale přidávám se již k řečenému. my si brali koťátka až ve 14 týdnech, ale i tak jsou lepší dvě. nás přesvědčila paní chovatelka, že vzhledem k naší občas delší pracovní době budou opravdu lepší dva,tak jsme brali sourozence. odpadlo nám nějaké to sžívání, a pokud se někde zdržíme,nemáme výčitky,že je kotě samo a smutní.

[alzbetakocka]

[Emma123]

Souhlas, jsou to nesmírně zodpovědní chovatelé. Já se tam chystám jet připustit moji Barušku a díky paní Pozlerové z British Velvet jsem zase o něco více vzdělaná a taky zodpovědnější. Kéž by bylo více takových chovatelů.....................
_________________
We are the testking.co.uk in providing certkiller