[Eva Zatloukalová]

Potřebuji radu. V polovině září jsem odchytla toulavého kocoura, který minimálně rok žil volně, toulal se po zahradách a byl živ z toho, co mu někdo hodil a co sám ulovil. Při odchytu vážil cca 3 kg, měl v uších roztoče a byl silně začevený. Na FIV a FeLV testy ukázali, že je negativní. Postupně jsem jej odčervila a zbavila parazitů, ale zůstává otázka jeho sbližování s člověkem. Sedí v pokoji pod křeslem, misky s jídlem a vodou mu tam dávám. Kyž se k němu přiblížím, syčí na mne. Potravu konzumuje až když je jistý, že jsem z dohledu a doslechu, zbytky nenechává. přibral již kilo. Celý den sedí v úkrytu a když má jistotu, že nikdo není nablízku, prohledává každou škvírku, kterou by uniknul z bytu. Přitom bezchybně chodí na kočičí záchod, jako by už to odněkdy znal. Myslíte, že je šance jej ochočit? Máte někdo zkušenosti, jak s takovým zvířetem zacházet?
Děkuji za každou odpověď.

[April]

Asi to bude znít krutě, ale ono ne každá venkovní kočka se chce nechat zachránit. Určitě je moc dobře, že je kocourek odčervený a zbavený roztočů, ale podle jeho chování soudím, že spokojenější by byl venku.

Nevím, jestli v lokalitě, kde se zdržoval, žijete trvale, pokud ano, tak asi by bylo lepší mu tam udělat pelíšek venku a zajistit pravidelnou stravu. Pokud se tam nezdržujete, tak v podstatě totéž, jen holt byste museli stravu donášet.

Kocourek je zřejmě volná duše a i když asi jsou šance, že by si časem na domácí život zvyknul, je možné, že se mu opravu doma být nechce.

Ale je to na Vašem zvážení a zhodnocení situace, těžko radit.
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Betty]

V podstatě budu souhlasit s April. Pokud je kocourek zvyklý na volný venkovní život, může mít problém s tím si zvyknout na to, že je zavřený v bytě. Některý kocourek by byl jistě rád, že je doma, ten váš asi není. My jsme měli také jednoho venkovního kocourka. Jednou k nám přišel a rozhodl se, že tak trochu bude náš. Starala jsem se o něj, léčila ho, pokud bylo třeba. Docházel k nám v podstatě každý den, ale stále zůstával venku. Spal venku i ve velkých mrazech. Doma byl nešťastný. Když jsem ho zavřela domů, byl opravdu nesvůj, nešťastný. Potřeboval volný prostor, vzduch. Nikdy by si doma nezvykl. Prožil svůj krátký život tak, jak on chtěl a doufám, že byl šťastný. Samozřejmě to nese i rizika, protože venku číhá spousta nebezpečí. Bohužel díky tomu jsme o našeho kocourka přišli. Rozhodnutí je teda na vás. Pokud bude doma stále někde schovaný, zvážila bych možnost pouštět ho ven. Třeba se bude vracet každý den. Bude u vás jíst, spát, ale bude chodit ven, tak jak je zvyklý a bude spokojený. Budete se o něj starat a on si bude žít svůj život. A nebo ho necháte zavřeného doma a třeba si zvykne nebo nezvykne. Těžko soudit dopředu. Já myslím, že žil tak dlouho venku, že doma zavřený se bude trápit.
_________________
Kačka + Betty + Wyome + Jessinka + Romeo

Kdyby bylo možné zkřížit člověka s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila. Mark Twain

[Radava]

Je to asi pro vás smutné, ale i já se přikláním k děvčatům... máme mimo 4 domácích i několik venkovních koček. Ano, určitě některé z nich by doma vydržely, ale ve valné většině jsou spokojené tam, kde jsou. Mají ve venkovní dílně udělanou izolovanou boudičku na přespání, dostávají tam jídlo a vodu. Když chtějí, přijdou se pomazlit, když nechtějí, nepřijdou. Žijí si svůj život volně, ale mají zázemí a bezpečí, kam se mohou uchýlit v nepříznivém počasí nebo při nebezpečí. A vypadají naprosto spokojeně... Mám hodně koček, všechny odložené nebo nalezené. A taky máme rodinku - maminu s třemi koťaty, kdy mamina je ochočená, nechá se hladit, chovat, ale na koťata nelze ani sáhnout. Ale na jídlo přijdou všechny. Nelámejte to přes koleno, a jestli se to brzy nezmění a v kocourek v okolí může přežít s tím, že byste mu někde vybudovala kryté místo na jídlo a s nějakým zatepleným místem na spaní - stačí polystyrenová boudička třeba - tak se tam bude vracet určitě aspoň na jídlo a třeba, časem, se to i změní...Asi bych ho zkusila vypustit a čekala, zda se vrátí. Ale věřím, že je to moc těžké rozhodnutí...

[Čert.cz]

Nedomnívám se, že si kocourek zvykne na domácí prostředí. Syčí na Vás protože se bojí a chce Vás odehnat. Pokud ho necháte vykastrovat, pustíte ven místě odchytu a budete ho přikrmovat, je velká šance že se dožije dlouhého šťastného života. Možná dojde i ke vzájemnému sblížení, ale to je podle mé osobní zkušenosti otázka trpělivosti a několika let.

[petrali]

Ahoj, jsem tady nová, ale úvodem musím říct toto: Lásku ke kočičákům jsem získala díky mojí tetě, kterí se cca 20let stará o opuštěné kočky.Buď jim zajistila kastraci a nové páničky, nebo si je nechala....Jelikož teta jezdí často do zahraničí, stala jsem se náhradní paničkou...Mněli jsme v domě 7 koček a nebylo to lehké, protože jsme je zařazovaly postupně...Vždy se jednalo o nalezenečky...Zpočátku jsme je pouštěly ven, ale po zkušenostech, kdy jednu chytl pes od sousedů, druhou nám vzalo auto atd, jsme se po jejich návštěvách veterináře rozhodly nepouštět je ven, mají svoji místnost se škrabadly, pelíšky...j.Mněly jsme štěstí na pohodové kočky, které ačkoliv byly plaché i po ubytování nedělaly problémy....Časem nám některé odešly do kočičího ráje, nyní nám zbyla 17 letá seniorka Míša a velice plachý 15 l.kocour Ženík, který po 14 letech lásky se dá pohladit pouze občas a neustále se schovává ( asi zažil velice zlé věci) , vyleze na jídlo a občas má den, kdy příjde sám , vyskočí si na sedačku a celé hodiny by se odtud nehnul..dodnes nechápeme....Loni jsme zjistili, že v domově dúchodců poblíž se vyskytují kočky, které ony důchodkyně chodí krmit..po návštěvě a pohovoru s vedoucí a po ujištění, že zjistíme katraci koček, jsme si odnesli koťátko..nemocné, čekaly jsme jestli to zvládne...izolovali jsme ho, půl roku neustále antibiotka, léky atd..po šťatném uzdravení jsme ho začli začleňovat do smečky...no!!!z malého andílka se stal nehorázný čert, naše seniory napadala, zaháněla..bohužel oni, jelikož jsou opravdu bezproblémoví ji začali uhýbat, takže se s z nich stali psanci..po kastraci malé je to lepší, ale neustále bojujeme, vyhání je z obýváku, okupuje si vše pro sebe, ale po okřiknutí se to dá zvládnout.. Problém nastal, když se nám tady venu ubytoval kocour..cca 2-3 roky zašlý obojek na krku, je vidět, že byl jako malý doma, když jsem šla vysypat kaliště a položila ho na terasu vzorně mi předvedl jak se do něj umí vyvenčit--po ukrutné zimě v Beskydech loni, kdy jsme mu obětovali kožichy a udělaly mu bunkr, jsme tohle již nechtěly zažít...objednaly jsme mu venkovní zateplenou boudu, ze začátku se zdráhal, ale poté v ní v pohodě spí---šok nastal, když jsme úplně náhodně chytli na rozsvěcené terase lišku, která dojídla zbytky konzervy...po studování na netu jsem se dočetla, že liška může kočku zabít.takže všechna práce vniveč...kocour po této návštěvě cca po půl hodině slezl ze stromu, ale od té doby v boudě nespí, pro zamyšlení..je pravda, že bouda, která má pouze vstupní otvor, je svým způsobem past, pokud by tam liška vlezla, tak kocour nemá únik....rozčarování co bude...bednu jsme mu podložili a zvedli o cca 1 m..Po úvaze jsme se rozhodli ho kastrovat, nemusím tady povídat o rozmnožování , koťatech, které skončí bůhvíkde...Nyní jepo kastraci, po domluvě s veterinářem, že ho dovezu, jsem ho odchytla, umístila v domě v mistnosti s kalištěm, dekou...kocour vzorný, spinkal natažený na zádech , ráno v kališti krásné venčení... Ale máme dilema, zvykli jsme si na něj, je super,....ALE je cca 3 roky dle mého odhadu venkovní, jeho reakce je se tlačit dovnitř, ale pouze na chvíli...venku ten malý potvor nosí myši z pole, chytá ptáčky , co teď vytrhnout ho z přirozeného prostředí? kde se mu může stát cokoliv? zařadit ho do již teď zvláštní smečky seniorů a kotěte? co by bylo dál, je celkem dominantní, okupuje si zahradu a běda, pokud dojde jiná kočka, nebo kocour, vyžené je velice hlasitě...nevím jestli by jim mohl ublížit...nebo ho nechat venku, v boudě, toulat se, nevědět co se stane...příroda je zvláštní....takže uvažujeme, na jednu stranu jsme si ho oblíbili, na druhou nechceme deprimovat naše starší i mladou kočku...nyní bude 5 dnů u našeho skvělého veterináře, který se ho ujal po nějakou dobu po kastraci, další dny do vytažení stehů bude u nás....dám vědět....vím, že píšu obsáhle, ale jak víme, někdy je těžké se rozhodnout...

[Radava]

Petroli, tady je myslím každá rada drahá... potýkám se s podobným problémem. Doma mám 4 kočky zvyklé na sebe, venku v dílně 4 kočky venkovní,k tomu k nám chodí další 2-3 kočky na jídlo... také se v okolí pohybuje liška, to vím, a bojím se o ně. Myslím si ale, že pokud by měl boudu někde výš, kam by se liška nedostala, ale on ano, že by to nebylo špatné. Těžko odhadnout, zda by chtěl být pořád doma, tyhle venkovky to tak někdy mají, že pokud jsou vzaté dovnitř, už ani ven nechtějí, otázka je, jak by se sžil s ostatními. Také pořád přemýšlím, jestli vzít nějakou z těch venkovních dovnitř, ale váhám. Jeden černý kocourek se nám pořád snaží nacpat dovnitř, ale já se trochu bojím,co to udělá s vnitřní smečkou... to jsou věci, kde těžko radit. Musí se to zkusit a pak udělat to, co z toho vzchází jako nejschůdnější varianta. Na druhou stranu, třeba by trochu usměrnil toho malýho agresorka... kdo ví. Opravdu těžko radit, nevím, jestli jsem vám vůbec pomohla.

[petrali]

ahoj, díky za zprávu, ale jak říkáš...uvidíme...v úterý si jedu k veterináři pro venkovního, ještě 5 dní do vytažení stehů, ho budu mít doma, klasicky jsou kočky umístěné dole v přízemí, ale mají přístup po celém domě, jenom je bohužel musím prostřídávat s 13 letým pesanem, který je nemusí...ale to je zase jiné téma...takže to bude pro mně komplikované, ale zvládnout to musíme..když jsem v práci vypadá situace asi takhle kočičí smečka okupuje svůj "pokoj", chodbu , pejsek obývák, kuchyň a nyní venkovnímu připadne horní patro....zkusím vypozorovat jeho chování....z čeho mám trochu strach je zdravotní stránka..přece jenom venku toho nachytá asi dost, takže nechci, aby se moje zvířectvo něčím nakazilo, takže jsme mu cca už 3x aplikovali ampuli proti vnějším i vnitřním parazitům, odčervili tabletkou, po nějakém čase po kastraci ho necháme naočkovat proti vzteklině ( zichr kvůli lišky) a postupně ho nechám okukovat našima kočkama...jak píšeš, té malé aligátorce by mohl trochu srazit hřebínek a co si budeme povídat snažíme se, aby mu bylo dobře a bohužel jak už to u venkovních bývá, může nastat jakékoliv neštěstí...ještě k tvé smečce..k nám se taky sbíhaly venkovní celé roky na granule, které jim pravidelně sypem, chodili i ježci, což moc radost nemám, protože jsou to prasátka...ale co se ubytoval Lump, žádní kočka si k nám nedovolí, pouze když je na toulkách...takže to sblížení nebude úplně procházka...

[Radava]

Ono po kastraci by se mohl trochu zklidnit, ale nějakou dobu to trvá, než ty hormony po kastraci vyprchají. Držím palce, ať to všechno dobře dopadne.

[wanesaa]

Šance na to,že si kocourek zvykne,je veliká.Taky mu mohl nějaký člověk ublížit a on nikomu nevěří.Získání důvěry trvá dlouho ale nevzdávejte to!Přeci chudák nepůjde na zimu zase na ulici.Mám plno známých ,co má nalezenečky z venku a ti teď už ven nechtějí ani náhodou.Přece nebude chudinka zpátky u popelnic...Držím palce a uvidíte,že se časem i přitulí:-)

[Eva Zatloukalová]

Děkuji za všechny příspěvky, které jsem na toto téma dostala. Uběhlo pár dní a ráda bych na oplátku napsala, jak pokračujeme ve sbližování. Kocoura nemohu vrátit na zahradu, kde jsem jej chytila a nemohu jej tam jezdit krmit. Jednak je to vzdáleno 20 km a potom, má ještě pořád trochu nemocné uši. Po zánětu, který mu způsobili roztoči, je má docela citlivé a musíme je pravidelně čistit. Také je dost pravděpodobné, že by se mu zámět vrátil, zejména teď na zimu. Takže je pořád u mne. Po počáteční nedůvěře se pomalu osměluje. Nejprve vylézal v noci z pod křesla a prohlížel si byt. Později se osměloval i když jsem se v bytě pohybovala, zejména k večeru a v noci. Naučili jsme se jeden druhému vyhýbat, abych se nepřibližovala moc blízko a neděsila jej. Chvíli počkám někde za rohem a on to chápe tak, že má volnou cestu a proběhne kolem mne a někde se schová. Jen při odchytu a čištění oušek mne musí trpět. Kupodivu na mne při tom nesyčí, nesnaží se bránit a neutíká. V posledních dnech jsem jej několikrát viděla, jak si v noci hraje s plyšovou kuličkou, převaluje se po zemi, jako by se mazlil s hračnou. Dokonce začal číhat na mého nejmladšího kocoura, jako by si chtěl hrát. Domorodec se jej kupodivu bojí a prchá z jeho dosahu. Když kocourovi nesu krmení, které dostává do své bezpečné krýše pod křeslem, syčí na mne. To se nezměnilo. K jídlu odmítá vylést a konzumuje si v úkrytu. Jen jedinkát jsem jej přistihla, jak se vydal po bytě a zasednul k misce, kde nechaly moje kočky zbytky vařeného kuřete. Sežral je a potom se zase šel schovat. Za svého pobytu u mne příbral asi 1,25 kg, už začíná vypadat jako normální kočka.

[wanesaa]

No,už je to o pidi krůček lepší a uvidíte,že do Vánoc to bude Váš mazel:-)U nás pomohlo tahání šňůrky,kočka si začala hrát,pomalu ale pomáhalo to.Navíc,teď ten Váš chudák poznává jen doktory a léčbu,tak má ze všeho strach ale uvidítě,jaký z něj bude mazel domácí.Moooc držím palečky ať má novou paničku:-)

[Radava]

Nechvátejte na něj, myslím, že postupujete správně, poskytujete mu jídlo, zázemí, klid. Vypadá to, že to časem půjde dobře. Moc držím palce, vám i kocourkovi.

[Eva Zatloukalová]

[Esme]

To je báječné! Hodně štěstì Vám i kocorkovi! Přeje Ťapka.

[Čert.cz]

[Radava]

Tak to je opravdu dobrá zpráva, mám z ní radost. Tak ať se daří i dále.