[petulle]

Ahoj, chci požádat o radu. Už víc jak rok a půl máme doma kastrovaného kocoura, když jsme si jej vzali, měl zhruba rok. Tudíž mu jsou necelé 3 roky. Je to klasická kočka domácí, moc toho o jeho původu nevíme, vzali jsme si jej přes jeden spolek z dočasné péče, údajně jej u předchozích majitelů trochu trápily ostatní kočky, byl pro ně údajně takovým fackovacím panákem. Poznamenalo jej to tak, že když jsme si jej přinesli, byl hrozně plachý, první dny byl pořád někde zalezlý, teď už je to samozřejmě v pořádku, zvykl si na nás, ale lekavý je pořád, někdy stačí rychlejší pohyb nebo nenadálý zvuk a cukne s sebou. Taky se nechce chovat, miluje mazlení ve smyslu lehnout si na klín, otírat se a nechat se drbat a hladit, případně si k nám lehne a přitulí se, ale jakmile jej bereme na ruce, nebo jej chceme jen obejmout, nelíbí se mu to, vzpírá se a utíká.
Nejhorší ale je, že je hrozně hlučný, když zrovna nespí v podstatě neustále mňouká, někdy až vyje, kolikrát je to táhlé a hluboké vytí, chodí po bytě a je schopný takhle řvát, dokud si jej nezačneme všímat - vynucuje si tím naši pozornost, neumí si hrát sám, hračky jej samotného nebaví a chce, abychom si s ním hráli my. Navíc teď čekáme miminko, narodí se nám na podzim a každý na mě ze všech stran tlačí, ať jsem hlavně ve svém stavu v pohodě a nerozčiluju se, ale na druhou stranu mě kocour tímhle svým křikem a vytím hrozně nervuje a psychiky vyčerpává.

Taky mám pocit, že kocour cítí, že se blíží příchod miminka, protože zhruba 2 měsíce každý den nad ránem vstává dřív a budí nás mňoukáním a kňouráním (zní to opravdu jako kňourání malého mimina). Já mám teď celkem lehký spánek a tak mě to pokaždé budí, když jsem ještě vstávala do práce, bylo to opravdu vyčerpávající, když mě pravidelně budil zhruba hodinu před budíkem a já chodila do práce unavená a vyčerpaná. Vždy chodí po ložnici a mňouká, vyje, kňourá a až ho to přestane bavit, naštěstí zase usne a spí až dokud nevstáváme. Tohle ale nikdy nedělal, vždy večer s námi ulehl a hezky spal až do rána. Může to mít spojitost? Ráda bych jej z ložnice nějak "vystrnadila" už jen proto, jak nás pořád budí a taky proto, že se obávám, jak bude reagovat, až tam bude postýlka s dítětem, je strašně zvědavý a určitě bude chtít lézt dovnitř, čemuž bych ráda zabránila. Ale jak jej odnaučit chodit do ložnice? Ze začátku jsem to zkusila jednou, když se vyblboval, vyhodila jsem jej za dveře a zavřela, ale on zuřil a škrábal a domáhal se vstupu. To by ani tak nevadilo, určitě by jej to časem přešlo, spíš mám strach, aby třeba na truc něco doma neponičil, za trest, že jsme jej vyhodili z ložnice.

Taky si moc neumím představit, jak budeme fungovat s kocourem a ještě dítětem, když je tak hrozně nesamostatný a potřebuje neustále něčí pozornost a když se mu nedostává, tak řve, pochopitelně budu mít spousty práce s miminem a nebudu mít čas se mu neustále věnovat a trochu se obávám, že se z toho zblázním, jak mi tady budou řvát na střídačku dítě a kocour. Nemáte někdo nějakou radu? Jak jej odnaučit chodit do ložnice a zároveň naučit jej trochu samostatnosti - nějaký tip na hračky, které jej zabaví?

[Filip]

Zkusím odpovědět popořadě, co mě napadne.

Moji kočičáci taky nejsou chovací, nenechají se moc brát na ruce. Když si přijdou, že chtějí pomazlit, tak jo, ale spíš jen drbat a oni si mě označkují svým pachem, jak se o mě otírají. Sedět na klíně je pro ně ideál, nebo možná ještě usnout na klíně. Takže tohle není nic neobvyklého, bych řekl. Kočky jsou osobnosti, ony si stanoví, co chtějí.

Vynucování si pozornosti je trochu problém. Pokud se toho chcete zbavit, nesmí mu to fungovat. Pokud ví, že začne mňoukat a vy se přetrhnete, abyste ho zabavila, proč by s tím přestával? Není myslím tak starý, aby se to nemohl odnaučit. Zkuste na to nereagovat (hrozně náročné, vím) a hrát si s ním, najít si na něj čas, když zrovna nemňouká. Samozřejmě, takováto změna je asi zrovna v době, kdy čekáte miminko, zrovna hodně nevhod. Kocour by si změnu mohl spojit s jeho příchodem, což by situaci nezlepšilo. Musím říct, že tady si řešením moc nejsem jistý, snad někdo další bude mít zkušenosti.

S chozením do ložnice... Mám pocit, že 2 měsíce předem je hodně pozdě, ale myslím, že by to mělo vyjít i takto. Když se měly narodit děti, zákaz do ložnice nastal také, ale asi víc předem, aby to nebylo spojováno. Samozřejmě se to neobešlo bez celonočního škrábání za dveřmi (ne, to je jen pocit, ale zdálo se to nekonečné ) a mňoukání a rozdrásání koberce, ale chce to nereagovat a ono to půjde. Jakmile zareagujete, kočka si podle mě vydedukuje, že mňoukání a škrábání funguje, tak v tom bude pokračovat.

To samé s buzením. Pokud zareagujete, jdete naplnit mističku nebo hodíte myšku, znamená to, že mňoukání funguje, takže se bude opakovat.

Většina koček se nejlíp zabaví s další kočkou. Nikdo jiný než další kočka neocení hodinové číhání na tu druhou – člověk (tedy aspoň já) tohle nedá Na druhou stranu seznamování koček není snadná věc, většinou to asi vyjde, ale někdy ne. I tady bych zvážil, jestli v tomto krátkém čase do narození mimča stojí za to toto podstupovat.

Něco o soužití kočky a miminka najdete tady: http://www.modrykocour.cz/forum/viewtopic.php?t=3174

I když to asi bude náročné období, určitě vše zvládnete. Dejte vědět.
_________________
Filip (Lilly a Charlie)

[petulle]

Moc díky za odpověď. Já se právě snažím nereagovat, tedy ne stylem, že bych se zvedla a šla si s ním hrát. Spíš, jak mě rozčiluje, tak ho okřikuji, což ale bohužel nemá efekt. Jinak jsem v tomto už od začátku rázná a dávám kocourovi jasně najevo, že tohle na mě nefunguje. Když vyje, že si chce hrát, nevstanu a nejdu si s ním hrát, v noci, když mňouká, krom nějakého toho okřiknutí také nereaguji (bohužel přítel má tendenci jej třeba pohladit a jako by utišit, přestože mu říkám, ať jej ignoruje, protože kocour akorát dosáhne svého), stejně, jako když to na mě zkouší v kuchyni a loudí mňoukáním nějakou dobrotu - ze zásady mu nedávám a když už mu něco dobrého dám, tak vždy až ve chvíli, kdy loudit přestane, aby pochopil, že nedostane dobrotu, kdykoliv si on řekne. Světe div se - stejně to kocour nepřestal dělat, i když vidí, že to jeho vymáhání pozornosti nebo jídla postrádá smysl. I když je pravda, že má i dny, kdy je víc v klidu a tolik přes den neřve a spíš polehává a odpočívá.

Jinak miminko přijde až za 3 měsíce, tak bychom to snad mohli s tím vyhnáním z ložnice zkusit. Má tam svůj oblíbený pelíšek, ve kterém rád spí, tak jej zkusíme dát do obýváku a snad mu to trochu pomůže si zvyknout spát tam. Spíš mám obavy, protože on je to takový trochu vyčůránek, že když jej třeba vyženu někde z místnosti a on moc dobře ví, že tam v tu chvíli nesmí, a zavřu za sebou dveře, tak u těch dveří číhá a pak jen stačí pootevřít a on provokativně frk a už je tam a ještě třeba pod něco zaleze, abych jej nemohla chytit. Což vzhledem k tomu, že chodím v noci několikrát na wc, by mohl být trochu boj. On celkově moc nerespektuje zákazy, tedy respektuje je jen do chvíle, kdy jsme v dohledu, třeba že nesmí na linku, ale stačí jen, abychom večer zalezli do ložnice a už jej slyším, jak se po lince vesele producíruje. Pak jen uslyší, že se dveře ložnice otevírají a jdu třeba na wc a má za sebou pomalu ohnivou čáru, jak letí z linky dolů a to samé i nábytek v obýváku, ví, že na něj nesmí, ale ve chvíli, kdy opustíme byt, dělá si z obýváku opičí dráhu a producíruje se po skříních (ještě se sám prozradí tím, že mi pohne s umělou růží, co mám ve vázičce a já poznám, že je nakloněná jinak )
Tohle jeho "dělám si, co chcu, když mě nikdo nevidí" je celkově pro mě trochu problém, ovšem hádám, že se to nejspíš nedá nijak změnit? Jelikož kočky mají svou hlavu...

[Filip]

3 měsíce jsou dobrá zpráva, to je myslím hodně času. Nevím, proč jsem myslel, že dva

K tomu okřikování... já okřikuji jen v případě, kdy kočičáci dělají něco, co je nebezpečné nebo co nechci, tj. například když se někdo z nich objeví při obědě na stole a podobně. Osobně si myslím, že okřikovat, když si vymáhá pozornost, je vlastně zareagování, když se reakce vyžaduje. Tedy že kocour dosáhnul toho, že mňoukání vede k Vaší reakci. To je přesně to, co myslím není žádoucí.

Nerespektování zakázaných míst je asi klasika. Mám doma všechno tak, aby nebylo nikde nic nebezpečného, tj. aby se nikde nemohli spálit, zapnout varnou desku, shodit na sebe televizi a podobně. Nějak prostě počítám s tím, že kamkoliv, kam se dá, polezou, protože... prostě je to jejich koníček Bojím se, že s tím nic neuděláte.

Mám doma taky jeden bezkočkový pokoj, také je to taková hra, jestli tam proniknou, a když se jim to povede, zmizí někde na nepřístupném místě. Chození sem a tam je otázkou zvyku, i s tou ložnicí to jde. S mimčem bych v tomhle vůbec neváhal.
_________________
Filip (Lilly a Charlie)

[petulle]

Pro kocoura moc nebezpečných míst doma není, obávám se, že spíš kocour je nebezpečný pro domov, tím svým lezením. Jednou jsem byla svědkem toho, jak se jako smyslů zbavený pustil za můrou, která létala nad nábytkem - vyskočil na stolek s televizí a pak na polici nad televizí a na skříň. Přitom byl televizi v bezprostřední blízkosti, stačilo by jen, aby se police nešikovně chytl a zachytil by se o televizi, kterou by tímto poslal rovnou k zemi, což by ji nejspíš odsoudilo k rozbití. A ta představa, jak mi kocour roztříská televizi za 20 tisíc mě opravdu děsí, když vím, že tyhle výstupy určitě podniká častěji - šplhá kolem tv, promenáduje se po polici nad ní, upřímně doufám, že to police vydrží a nezřítí se...

Ještě by mě zajímal Váš názor na tu ložnici - myslíte, že by bylo vhodné kocoura vystrnadit, nebo bych to měla nechat tak a zkusit, jak bude kocour na postýlku a miminko reagovat a případně jej nadále nechat spát s námi?

[Filip]

K té bezpečnosti doma, opravdu se tomu chce věnovat, několik rad je tady: http://www.modrykocour.cz/rady/prakticke-rady/nebezpeci-ciha-doma

K ložnici... my jsme k úplně malému mimču při spaní kočky nepouštěli, proto byla v té doby vždycky "bezkočková ložnice". Varování týkající se toho, že kočka nechtěně zalehne nebo i škrábne dítě asi převážily, ale popravdě, nevím, jak to ve skutečnosti je (to je věc, co stojí za prozkoumání - Klára Vodičková například tvrdila na přednášce, kterou jsem viděl, že to je blbost, na jaké zkušenosti nebo znalostech to ale zakládá? To netuším...). Na druhou stranu, moji kočičáci se na mimina podívali a usoudili sami, že tohle ne, že to mládě není pro ně zajímavé a že občas mává rukama a to by mohlo být nepříjemné. A tak se vlastně drželi sami dál, takže všechno proběhlo úplně v pohodě. Dopředu tohle ale nikdy nevíte, takže tady Vám moc poradit neumím. Tohle je asi na Vás
_________________
Filip (Lilly a Charlie)

[petulle]

Tak rozhodně záleží na povaze kočky, přesto se dá asi těžko odhadnout jeho přesná reakce - náš kocour je spíše lekavý a plachý, není ani nijak útočný, v případě strachu, kdy myslí, že by mohl být v ohrožení, utíká, tak si myslím, že by se spíš držel od mimča stranou, právě proto, že to s sebou mele, křičí a podobně, ale kdo ví, asi jej zkusím tu ložnici odnaučit.
Jinak co se týče toho zalehnutí - toho se právě bojím a navíc mi i jedna známá říkala, že jí matka vykládala, že když byla miminko tak ji nechali chvíli ležet venku na trávě a jedna z koček si lehla přímo na její hrudník, čímž ji málem udusila. Údajně tobyl tehdy pes, kdo štěkáním přivolal pomoc. Těžko říct, na kolik je ten příběh pravdivý, možná že je to o zalehnutí nesmysl, ale radši se v tomto budu mít na pozoru.
Tak Vám moc děkuji za příspěvky a rady

[Filip]

Píšu, jen s čím mám zkušenosti a jak jsem to měl u dětí s kočkami já.

Budu se těšit, že napíšete, jak to nakonec vypadá a jak to - věřím - v pohodě zvládáte
_________________
Filip (Lilly a Charlie)