[mňoukátko]

Před cca půl rokem tady můj starý dobrý kocourek Pinďa psal, že umírá na selhávající ledviny (příspěvek se jmenoval Rozloučení, ale už nevím, kam ho umístil).

Musím vám s hlubokou lítostí oznámit, že dnes jsem musela nechat Pinďu u veterináře uspat. Paradoxně kvůli ledvinám to nebylo, ty se po dietě až zázračně zlepšily. Pinďa ale chytil nějaké nachlazení a taky měl edémy na plicích a svůj boj vzdával stále víc a víc. Stále méně a méně žral a pil (tím pádem ani nechodil na wc), byl stále slabější a už nezabíraly žádné léky ani injekce - a čím dál víc hubnul, až z něj byla jen chodící kostra.

Budu vděčná všem, kdo tady napíšete Pinďovi nějaký vzkaz na jeho cestu do kočičího nebe, nebo kdo napíšete kondolenci mně a mé rodině (ex-majitelům Pindi), protože my teď budeme cca rok bez kočky, než si najdeme novou, protože nám mají v srpnu v bytě rekonstruovat jádro a chodbu, a tak chceme přivést novou kočičku až do nového a nezatěžovat ji hlukem a prachem.

Prosím nepište mi, že za to můžu já, že jsem něco zanedbala, já se tím neustále trápím, jestli jsem všechno udělala tak, jak jsem měla,a nakonec to uspání byla rada od veterináře, když už jsme si s kocourkem oba nevěděli rady.

Děkuji všem za projevenou účast, milé povzbuzení apod.

mňoukátko

[Ludmila Vostrá]

Neobviňujte se z ničeho: udělala jste, co jste mohla! Když už není naděje na zlepšení, je milosrdnější nechat ho usnout ve vaší milující náruči, než ho nechat v bolestech umírat někde zalezlého ( což v přírodě kočky dělají).
Vždyť, jakou smrt byste si vybrala vy,ve stejné situaci, kdybyste mohla?
Takže- Pinďovi do kočičího nebe nemusíme přát nic lepšího, než aby se na vás mohl kdykoliv ze shora podívat a s láskou zavzpomínat!
Vám přeji, abyste se moc netrápila, ( což je potřeba asi nejvíc) a doufám, že další kočička, kterou budete mít, bude Pinďovi podobná a bude vás mít také tak ráda!
Vostrá Ludmila

[mňoukátko]

Děkuji Vám mnohokrát za podporu.
Už jsme ve fázi, kdy jsme si celá rodina nějak zvykli, že teď budeme nějakou dobu bez kočky, ale jen díky tomu, že si za půl roku plánujeme sehnat novou kočičku. Nemusí být podobná Pinďovi, každá kočička je jiná a jinak skvělá, ale v jednom máme jasno: musí být přítulná, jako byl Pinďa. Asi nejen aby nám ho připomínala tímto, ale zároveň proto, že bude žít s námi v bytě a my budeme stát frontu na to, kdo si ji bud mct pohladit a pomuchlovat.
Jak píšu, jsme smíření, ale když si vzpomeneme na Pinďu, pořád to hodně bolí.
Ještě jednou Vám děkuji za Vaše projevy podpory a útěchu.

mňoukátko (toho času bez kocouře)