[Laalaa]

Mám takový problém. Měli jsme kocourka od kočky co jsme měli na zahradě. K nám domů se dostal jako velmi malé koťátko. Ze začátku byl jako každé jiné kotě, dováděl s námi, ale pořád při hrách kousal. Když ani v půl roce s kousáním nepřestával začala jsem na něj zkoušet vše možné abych ho to odnaučila, noviny, vyhubování, odnesení za dveře, syčení, postříkání vodou, dokonce jsem ho kousla taky a nic. Kocourek naopak proti mě vyrazil (klidně i proti obličeji). O pár měsíců později se nám při hrách začal zadýchávat a tak jsme šli k vetovi. Ten žádnou příčinu jeho dýcháni nenašel a jelikož mu v ordinaci náš kocourek předvedl jak dýchá s otevřenou tlamičkou jako pejsek, sdělil nám, že je kocourek zřejmě psychicky labilní a že nejspíš reaguje na změny počasí (přišlo totiž léto a byla slušná vedra). Pro jistotu jsem zamířila k jinému vetovi a ten diagnózu prvního potvrdil. Pak nám kocourek jednou utekl z bytu do baráku a při odchytu na mě zaútočil jako divoká kočka. Po pár hodinách se uklidnil, ale doma chodil ostražitě s naježeným ocasem a já se ho docela bála. Pak předvedl podobný útok na podzim (to mu bylo něco přes rok). Stalo se to z ničeho nic a najednou doma v kuchyni na mě zaútočil (jizvy na nohou mám ještě dnes). Vůbec jsem nevěděla co se děje, najednou na mě skočil, naježený a strašně řval. Před agresivním kocourem jsme se zavřeli v jiné místnosti a zavolali veterináře. Ten nám poradil jak kocourka odchytit a dopravit na kliniku. Byl to nejhorší den v mém životě, protože veterinář prohlásil nekompromisní řešení. Takhle agresivní domácí kočku prý nezažil a jediná možnost byla kocourka uspat nebo vypustit za městem (začínala zima). Volali jsem i do útulku, ale tam ho vzít nechtěli a my se doma mít báli. Kocourka jsme nakonec nechali uspat. Dnes máme malou britskou slečnu, protože to jsou prý kočky s velmi klidnou a nekonfliktní povahou. Bohužel kdykoli kotě naježí kožíšek a zasyčí přítel se hned bojí, že bude jako náš předchozí kocourek (teď nám syčela na mop a na přítele, který ji vyndával zpod kuchyňské linky). Myslíte, že by příčina agresivního chování kočky mohla být v nás? Oba máme kočky moc rádi a oba jsme s kočkami vyrůstali.

[April]

Myslím, že máte zbytečné obavy, ohledně vaší malé slečny. Přecejen je kotě a se vším se seznamuje, všechno je pro ní nové, takže normální reakce na něco neznámého je, že se začne bát a "bránit" svoje území ...
Jestli se naježí nebo vrčí na mop, tak nehledejte příčinu v agresivitě ... ale v tom, že mopovi dává najevo, kdo je tu doma

A pokud ji "násilím" vytahujete odněkud, kde chce být, taky myslím, že syčení je normální .... přecejen jak jinak vám má dát najevo, že se jí vůbec nelíbí, že jí taháte odněkud, kde se jí líbí ...


A.
_________________
Týden samomluvy v rámci vlákna zkrotí ledasjaké bouřliváky.

[Tereza]

Ještě jsem se nikdy nesetkala s chováním, které popisujete u prvního kocourka. Ale co se týče nové kočičky, tak je celkem normální, že u hraní vrčí nebo syčí. Chtělo by to také blíže popsat situaci... třeba proč byla zalezlá pod kuchyňskou linkou? Nebála se něčeho? Pak mohla syčet v obraně a lepší jí tam příště nechat a nevyndávat jí násilím, počkat až vyleze sama..
Zkuste se zamyslet nad tím, jestli neděláte něco, co by bylo kočičce vyloženě proti vůli (přeci jen jsou to osobnosti), ale spíš si myslím, že to patří ke hře nebo tak něco (můj Raf taky občas zasyčí, nažeží se a podobně a nemyslím si, že by byl nějak labilní).

[Laalaa]

No ona šla pod tu kuchyňskou linku na průzkum. Spadnul nám totiž spodní kryt a ona se tam hned vydala šmejdit a přítel se bál, aby se jí něco nestalo, protože bůh ví co pod tou linkou je. Bydlíme v podnájmu a některé věci v našem bytě jsou zrekonstruované tak, že člověk nikdy neví.

[Tereza]

Jo, jo, je mi to jasný, jsem na tom podobně
Zkuste se na to ale podívat z pohledu kočičky - konečně nějaké dobrodružství a páníčci jí ho nechtějí ani dopřát...
Raťafák taky protestuje když se mu podaří utéct na chodbu a nesu ho domů... Tohle je fakt normální

[Anonymní]

Tak to Bětuška se na chodbě bojí. Snažíme se jí tam nalákat, aby nebyla vykulená až s ní půjdeme ven na procházku. Zatím doma trénujeme jen kšíry.

[Verunka]

Laalaa: tak to co tu píšeš, je něco podobného co už párkrát předvedl náš kocour. Píšu o něm v tématu kastrace/sterilizace. Jako kotě jsme ho našli pobíhat venku v parku. Odychytili jsme ho a nechali si ho doma (také bydlíme v pronájmu, v 1+1). Kocour se první dny bál, pak si pomalu začal hrát a vše bylo o.k. Pak jsem zjistila, že při hrách dost škrábe a kouše do ruky a na rady tady z kocouře jsem v takovém případě použila plyšáka, kterého jsem mu podstrčila místo té ruky. Časem ho to přestalo zajímat a i přes podstrčení hračky mi šel po ruce. To jsem řešila okřiknutím a jakž takž to šlo. No a po kastraci se to vše změnilo. Kocour je vůči nám dost agresivní. Nenechá se celý den pohladit, přijde na gauč, lehne si mezi nás a když ho chceme pohladit, okamžitě má vytasené drápy a seká nám po ruce. Když ho chci pohladit pokaždé mi skočí po ruce. Nevím co to do něj vjelo, chová se jak hrozně. Máme ruce jak kdyby jsme prolezli trním. Už se několikrát stalo, že na nás také zaútočil. Nebylo to ale z ničeho nic. Bylo to většinou tak, že jsme ho pohladili na gauči, on seknul drápy a začal kousat, tak jsem na něj křičela fuj aby mě pustil a on nic. Tak musel přijít přítel a "odpreparovat" mi ho z ruky. Když se mu to podařilo, dal kocoura vedle a ten po něm okamžitě zaútočil, a to dost hrubě. Přítel se ho bojí, já už taky. Už 2x mě škrábl do obličeje. Nic na něj neplatí a když se okřikne, jde do útoku. Nějaké plácání novinami a voda je pro něj součástí hry, nebo spíš popuzením k boji, takže teď pochybuji zda není také labilní. S otevřenou tlamičkou chodí také dost často, ale při jeho lítání po bytě se tomu ani nedivím. Byli jsme s ním na vyšetření štítné žlázy, zda nemá hypertyreózu. Nemá. Nevíme už co s ním.

[Laalaa]

Je mi moc líto, že někdo má podobné zkušenosti jako já. Nikomu bych nepřála zažít takový šílený strach ze svého kocourka jaký jsem prožila já tu neděli kdy se to Piňďovi stalo. Kocourka jsem hrozně moc milovala a dlouho jsem se s tím nemohla smířit. Vzpomínka na něj dnes naštěstí už tak nebolí a už si ho spojuji jen s tím hezkým. Určitě je v kočičím nebi kde ho nic netrápí. Možná měl nějaký nádor nebo něco takového co zapříčinilo jeho chování. Takovou malou anomálií bylo že trochu šilhal. To už dnes ale nezjistím, protože pitvu jme nenechali udělat.
Zkuste napsat na tento e-mail poruchy@chovani.info. Mně odpovídala MVDr. Hana Žertová. Třeba vám poradí, každý případ je určitě trochu jiný. Možná by třeba pomohlo pořídit i kočičího společníka. Pokud by se agrese stupňovala zkusila bych ho umístit do útulku. Lépe vám ale určitě poradí paní doktorka.
Jinak náš Piňďa se nás jako malý vůbec nebál. Ba naopak hodně se chodil mazlit, na příteli pořád spinkal když pracoval. Hladit se taky nechal, jen do náručí brát moc nechtěl. A když si začal hrát tak bohužel neznal svou mez.
Budu vám držet palečky, abyste nedopadla jako já. I když dnes už máme Alžbětku a to je úžasný poklad. Je hodná, hravá, nekouše a celkově je to skvělý společník, jen spát v posteli sní nemůžeme, protože loví vše co se pohne .

[Verunka]

Psala jsem Vám to v SZ, ale napíšu to i sem. S paní Źertovou jsem si psala a doporučila mi dle popisu chování dát kocoura někomu s baráčkem a zahradou, že není bytový typ. Pak také že nám svým chováním demonstruje svou sílu atd. Myslela jsem si, že po kastraci jsou kocouři přítulní a ne agresivní.

[Katy]

Jestli jsem to dobře skoukla, tak jste, Verunko, s kočičákem byli na kastraci před 2 měsíci. Hladiny pohlavních hormonů ovlivňujících chování, růst atd. klesají postupně a změny chování také nenastávají ze dne na den. Když si vypůjčím lidskou analogii, tak lidé při hormonálních změnách (např. přechod, u některých žen menses, těhotenství, mužský přechod- i ten je prokázaný) bývají nervově labilní, někteří úzkostní, někteří zlostní apod. trvá to dlouho, než se povaha srovná. Je možné, že kočiš je na tohle citlivější a časem se srovná, ale uznávám, že to chce bohovskou trpělivost a jako první zkušenost s kočkou je to dost drastické.
Ostatně: nás to zřejmě brzo čeká taky- Čertovi je 7 měsíců, leze na něj jaro a hormony, začíná divočit a lovit a to je ještě křížený siamák. Dnes skočil z 2,5m vysoké police na jídelní stůl, jen to zadunělo, loví jak panter (ostatně vzhledově je jeho miniaturou) a drápe, co mu přijde pod tlapu, i když dobře ví, že nesmí.
Držím palce vám i nám. Katy

[lucie21]

Mám podobný problém s Pomněnkou.

Bývalý chovatelé jí řakali Výbojka, to mluví za vše. Byla sice trochu aktivnější, ale to nám nevadilo. Poslední dobou ale začíná mít záchvaty kousání a lítání (lítá po celém pokoji, a vrhá se nám po končetinách) a přestala úplně poslouchat. To, co jsme ji naučili, jako by zapoměla. Když tak zběsile lítá, často se i odře, nechrání jí srst (je to Sphynx), bojím se.

Přitom jí věnujeme veškerý volný čas, já už nedělám nic jiného než, že si s ní hraju, hladím a pečuju (a baví mě to, taky nás na to upozornili), ale asi jí to nestačí, vypadá to, jako by se nudila. Nevím co s tím, do práce chodit musím. Chová se jako puberťák, ale není jí ani půl roku.

Záchvaty trvají asi půl hodiny a pak se všechno vrátí do normálu. Není to takový problém jako měla Laalaa, ale nechci aby se z toho něco podobného vyvinulo, nebo aby se s Pomněkou něco dělo, a já nepochopila, co mi chce říct.

Prosím o jakoukoli radu, děkuju.

[Karin]