[Jarka]

Dobrý den všichni,

strašně ráda bych pořídila mainskou mývalí kočku. A začala se věnovat chovu. Může mi někdo poradit, na jakou chovatelskou stanici se obrátit?? Nejde mi o peníze, chtěla bych špičkové zvíře, které bude vyhrávat na výstavách.

[Lenka V.]

V případě že si chcete pořídit kotě, které bude vyhrávat na výstavách, kupte si Lego "výstava koček" - /to fakt existuje/ a zahrajte si doma. Ušetříte nemalou sumu peněz za kotě, klecné, cesty, kosmetiku a především sobě nervy. Nikdo - opravdu nikdo - ani chovateké světových vítězů (pokud jsou alespoň maličko soudní) Vám totiž neprodá kotě s tím že "bude vyhrávat na výstavách". Můžete si koupit kotě více nebo méně typové, s lepším či horším rodokmenem, s výstavními předpoklady. Ale jestli někdy skutečně vyhraje záleží na tolika okolnostech, mnoho z nich je čistě subjektivních- preference posuzovatelů, úprava, chování vaše i kotěte atd - že se nikdy nedá říct jestli "zabodujete" nebo ne. A rozhodně by touha vyhrávat neměl být důvod, proč si kotě koupíte - musíte si ho koupit z lásky, vystavovat z radosti že se líbí a že ho můžete ukázat světu - a když někdy opravdu vyhraje, můžete se z toho právem těšit. V mainských kočkách je obrovská konkurence, můžete chodit chvíli po výstavách, pozorovat kdo vyhrává, sledovat chovné linie, mluvit mluvit mluvit s chovateli - a stejně nesmíte zapomenout na pravidlo, které říká - první kočku si člověk musí koupit blbou ... (rozuměj není v silách začátečníka najít perlu, maximálně náhodou). Takže - buď z lásky bez přehnaných očekávání, nebo plyšáka. A nenechte se znechutit

[stuik a kyrda]

No,to jste napsala úžasně. Fakt to takhe funguje. Taky jsem si koupila první papírovou s tím, že se naučím,jak to na výstavách funguje a oťuknu si konkurenci. Samozřejmě,že jsem si vybrala to z mého pohledu úplně nejkrásnější koťátečko. A jasně,že dnes ve dvou letech,mám doma nedorostlého 5 kg vážícího kastrovaného kocoura,co se navíc vůbec nechce mazlit,mňouká jak o život nejlépe ve 3 ráno,když v půl páté vstávám a v noci se mi prohání i s druhým bezpapírovým po hlavě ve snaze zapojit mě do jejich společných bitek. Ale je pravda, že člověk je musí milovat ( ti mí by už jinde nežili ).Samozřejmě stále pokukuji na výstavách po dalším budoucím přírůstku a zatím stojím u chovatelů a poslouchám a poslouchám a pořád se blbě ptám. Co papají, kde hajají a obdobné chytré otázky,abych měla jistotu, že ten můj broučínek není ochuzen,byť by se posuzovalelům nelíbil.Nám to totíž nevadí, děláme mu výstavy doma. Machrujem, když má zrovna náladu s polohováním a to je pak,hlavně díky krásné srsti stejně největší kocour co tu kdo má. Tak to shrnu.Těšte se i na blbou, legrace je i s ní.

[Pomněnka]

Lenko V. Bod za takto napsaný příspěvek!

[dadinka]

také si kočinky vystavujeme raději doma-respektive-ony se vystavují samy!!!!! Na stole,na policích,na oknech,na skříních-a jsou vždycky první!!