     Minie*26. 8. 2006 Praha
 Plemeno:
Kbelský mazlíček
Adresa pelíšku:
Praha - Kbely
Počet kočkovitých spolubydlících:
žádný, pouze jeden velký černý pes jménem Sára
Místo na spaní:
Na pelíšku v koupelně,ale i na pračce se spinká dobře. A hlavně,když nejsou doma panička s páníčkem tak nejlíp je mi u nich v posteli ,ale to jim neříkejte nebo mi tu ložnici začnou zavírat a já budu muset hledat jiné krásně pohodlné místečko.
Nejoblíbenější místo:
Na baru sledovat dění v bytě a už se chystám na ledničku jen co panička dá pryč tu divnou kytku ve váze hned tam budu bydlet já
Nejoblíbenější místo na spaní:
Na škrabadle a na páníčkově malém polštářku
Nejoblíbenější činnost:
Pozorování ze střechy okolí kolem domu, a hlavně co nejvíc odpočívat jsem ještě malá tak musím jak říká panička hodně spinkat, aby ze mě byla velká a zdravá kočička.
Nejoblíbenější hra:
Prohánění plyšové myšky a víček od pet lahví. Vytahování toaletního papíru ze zásobníku v koupelně a to pak máte vidět paničku když na to přijde,ale je na mě hodná vždycky mě tím zahází a myslí si jak moc mě to štve a přitom já jsem ráda, že se mám v čem rochnit a co cupovat.
Nejoblíbenější rošťárna:
Zákeřně skočit paničce na záda ze střešního okna a zlobit toho velkýho černýho psa co bydlí v předsíní.Nemáme totiž doma prahy tak, že se mi tam krásně pod to vejdou tlapky a můžu jí provokovat, mám nárok a nemusím se bát paníčka nám zamyká dveře jelikož by se ke mě Sára - pes dostala umí si je otevřít, tak pokud jsou zamčené mám jistotu, že na mě nemůže
Nejoblíbenější místo na škrábání drápků:
Na škrabadle + škrábací podložka - rybička
Nejoblíbenější jídlo:
Kapsičky, granule a moc mi chutnají pasty co mi koupila panička na padání chloupků mají příchuť sýra a to já moc ráda
Měla jsem vlastně v životě velké štěstí panička chtěla koťátko, ale táta - páníček kočičky neměl rád a tak mu jednou mamka - panička řekla, že se jen tak půjdou podívat do útulku na Smíchov jaké tam mají kočičky a pohrát si s nimi, když už jí nemůže mít doma.Vzala si baťůžek a do něj tajně dala ručník co kdyby a jeli. Cestou říkala mamka taťkovi, že se nemusí bát, že si stejně žádné kotě neodnese jedině, že by tam měli čistě bílou kočičku bez jediného flíčku a s tím táta souhlasil protože ví,že čistě bílích kočiček je strašně málo. A to neměl dělat už jsem s nima jela domů. první dva dny se mnou nemluvil dělal hluchýho, hlasivky bych si vyřvala, ale pak šla panička do práce a mě bylo smutno tak jsem si k němu vlezla do postele a už byl můj, teď mě má moc rád a za nic na světě by mě nevymněnil a já jsem šťastná že mám moc hodné rodiče.
|
 
|
Tisk