    Princezna, někdy mi říkají taky Malinká*? Léto 2006 (Panička si nepamatuje datum. S bráchou se chystáme, že ji za to asi kousnem...)
 Plemeno:
Loudilka
Adresa pelíšku:
Velké Přílepy
Počet kočkovitých spolubydlících:
2 - Dvojče Leonek a starší (nevlastní) brácha Čert
Místo na spaní:
V boudičce na škrabadle, která je jenom moje, protože ji bráchové nepoužívají. Panička říká, že je to moje garsonka.
Nejoblíbenější místo:
Stejně jako brácha Čert i já si lebedím na okenním parapetu.
Nejoblíbenější místo na spaní:
U bráchy Čerta. Jakmile se někde uvelebí, v tu ránu jsem u něj stulená. Brácha si mě chytí packou (někdy se mi i jemně „zakousne“ za krkem) a spolu tak usneme. Prý vypadáme jako „milenci“. V noci vždycky zalehnu paničku, které se uvelebím na nohách.
Nejoblíbenější činnost:
Nejradši se proháním po baráku se svým dvojčetem Leonkem a v jednom kuse se spolu pereme. Když se k nám v lítání občas přidá i Čert, tak to fakt stojí za to. Divím se, že barák ještě nespadl :-)
Nejoblíbenější hra:
U mě vede víčko od petlahve. Proháním ho packama, pak s ním šup do tlamičky a hurá do předsíně. Na linu je to přece jen lepší :-) Taky občas, když mě to chytne, ukradnu bráchovi Čertovi tkaničku a tradáááá...
Nejoblíbenější rošťárna:
Zkuste hádat! I když jsem holka, tak v rošťárnách v naší rodině vedu. Jsem totiž strašně mlsná a paničce se zatím nepodařilo odnaučit mě lození na kuchyňskou linku. Proto tu moji „maminu“ nejvíc zlobím, když v jednom kuse lezu do dřezu a oblizuju talířky od všech těch člověčích dobrůtek. A když se mi podaří i něco z linky ukořistit, to mě pak honí z kuchyně do pokoje a zpátky, dokud mě nechytne. Joj, to pak dostanu vyhubováno! „Taťulu“ zase zlobím tím, že mu zpod stolu packou kradu dobrůtky, které si bere k počítači. A nejen zpod stolu. Taky z opěradla židle. Když ono to ale vždycky tak krásně voní...
Nejoblíbenější místo na škrábání drápků:
Narozdíl od našeho staršího bráchy používáme s Leonkem klasické škrabadlo. Před časem nám „rodiče“ pořídili takové veliké i s odpočívadly a to je něco pro naše drápky.
Nejoblíbenější jídlo:
S bráchama dostáváme granulky a kapsičky, občas i nějakou kočičí ňaminu, ale já jsem stejně nejradši, když uloupím něco člověčího. Mně to prostě chutná, no... A málem bych zapomněla na piškoty! Jé, jak já je ráda!
Narodili jsme se paniččině venkovní kočině Zuzance a byli jsme původně tři. Odmalička jsme byli strašně zvídaví. Bohužel ale bydlíme u hlavní silnice a pro brášku Pandu to nedopadlo dobře. Přejelo ho auto. Byl ještě moc malé koťátko a vím, že páníček tenkrát moc plakal. Panička nás proto vzala s Leonkem k sobě domů, než nás někomu udá. Nakonec si nás ale nechali a já jsem moc ráda. I když občas zlobím...
|
 
|
Tisk