   Otík von Vlkoš*14. 4. 2000 + 26.4.2017
 Plemeno:
Slovácký perský kocour
Adresa pelíšku:
Staré Město
Počet kočkovitých spolubydlících:
Dva
Místo na spaní:
V létě na koberci, v zimě se stěhuju výš do křesla nebo do postele.
Nejoblíbenější místo:
Kočkotunel a papírová krabice.
Nejoblíbenější místo na spaní:
Čerstvě vyprané prádlo.
Nejoblíbenější činnost:
Průběžná kontrola misek s jídlem, filosofování a meditace.
Nejoblíbenější hra:
Hra s papírovou myškou v kočičím tunelu.
Nejoblíbenější rošťárna:
Plést se paničce pod nohy, nejlépe když zrovna něco nese.
Nejoblíbenější místo na škrábání drápků:
Můj deník ze starého koberce. Kdykoliv jdu okolo, tak učiním poznámku. V případě, že mám paničku v patách , píšu těsnopisem, abych se moc nezdržoval.
Nejoblíbenější jídlo:
Jím jenom samá jídla vybraná a chytat myši mi sprosté připadá. Mám rád dobré granulky, kocouří polévku z masových kapsiček, slupky z okurky hadovky, meloun, banán, kompotovaný ananas a na plátečky nakrájenou syrovou bramboru podávanou přímo do tlamičky. Jsem gurmán.
Panička mi říká, že jsem chlupatý andílek, protože mi prý na zádech začínají pučet čtyři páry andělských křidýlek. Čtyři proto, abych letěl ve vodorovné poloze. Taky jsem rád na balkoně. To potom předu a vroukám na ptáčky a vrním a vrním, div se nerozpadnu na prvočinitele. Jsem fešák bílé a žemlově žluté barvy a aristokratických způsobů.
Otíček odešel do kočičího nebe v tichosti doma ve svém pelíšku.
Otíčku, byl jsi jediný a jedinečný a já na tebe nikdy nezapomenu. Navždy zůstaneš se mnou.
|
 
|
Tisk