Jarmila (Myšička) *z útulku**1. 10. 2014 Jsem z útulku Srdcem pro kočky
Plemeno: Evropská krátkosrstá
Adresa pelíšku: Ostrava
Počet kočkovitých spolubydlících: 8 - Rozinka, Rozálie, Bublinka, Kulička, Jenny, Aladin, Karpík, Lilly
Místo na spaní: Poduška na okně, kočičí strom (neboli šplhadlo), pelíšek, kukaň
Nejoblíbenější místo: Na kočičím stromě (neboli na šplhadle), na podušce na okně
Nejoblíbenější místo na spaní: Na kočičím stromě (neboli na šplhadle), na podušce na okně
Nejoblíbenější činnost: Pračky s ostatníma, běhání, honičky
Nejoblíbenější hra: Pračky s ostatníma, běhání, honičky, lovení peří na tyčce, " jé, spadlo to!" a házení si s plyšovýma hračkama
Nejoblíbenější rošťárna: "Jé, spadlo to!" , okusování provázků
Nejoblíbenější místo na škrábání drápků: Škrabadlo (neboli již zmíněné šplhadlo), sedačka
Nejoblíbenější jídlo: Konzerva Cosma
Ahoj, jmenuji se Jarmilka a mí hodní páníčkové mi říkají Myško, nebo Myšičko, protože když jsem přijela z útulku, nejprve mi říkali Jarmiško, což později zkrátili a vzniklo Myška. Pocházím z útulku Srdcem pro kočky ve Vrbičanech u Slaného, našli mně když jsem měla 10 měsíců ve Slaném na sídlišti. Když mě našli, měla jsem ošklivě zraněný ocásek, skoro uhnilý a tak mi ho museli amputovat a tak mi zbylo asi 3,5 cm ocásku. Byla jsem nejdivočejší kočka v útulku a prala jsem se s Baghírou, jenže ten po chvíli odjel a já se neměla ským prát. Po nějaké době přijeli pro Rozálii mí páníčkové a když mě uviděli, asi jim mně bylo líto a tak pár dní přemýšleli a po pár dnech pro mě přijeli. V útulku jsem nebyla dlouho, sotva mě pustili z karantény a já byla nejprve naštvaná, že mně odvezli z útulku, ale po týdnu jsem si zvykla. Z venku jsem byla zvyklá krást a tak jsem nejprve kradla co se dalo, třeba nakrájenou nektarinku nebo suchý chleba. Až po půl roce jsem si zvykla, že není třeba krást a že jídlo bude vždycky. No ale zpět do doby po příjezdu z útulku. Rozálie se držela stranou, je celkem samotářská, ale jejich první kočička, nalezenečka, to bylo něco! Lepší kámošku na pračky a honičky jsem nikdy neměla! Ale i tak jsem si po příjezdu z útulku nedopustila udělat páníčkům schválnost a schovala jsem se jim víc než na 4 hodiny. Hledali mně a báli, už si mysleli, že jsem jim snad vyskočila větráním u okna a já se mezitím smála v úkrytu. Ale najednou můj úkryt pod televizním stolkem objevili a odstavili stolek, aby mně mohli vytáhnout, ale já jsem jim na poslední chvíli utekla a po půl hodině jsem přišla a tvářila se jako by nic. Tak jsem na pár dní dostala obojek s rolničkou. Ale po půl roce jsem se přišla mazlit a dnes jsem nejhodnější kočka od nás z domu. Vždy, když jsou páníčkové nešťastní, přijdu se otírat a uklidním je. Taky je lížu na rukou. Předu hodně potichu a páníčkové říkají, že proto, že jsem před tím nebyla zvyklá příst. Tak tohle by bylo všechno. Čauky mňauky!
|
|