Mefisto*? *7.5.2003, Otrokovice
Plemeno: Kocour domácí
Adresa pelíšku: Študlov - Zlínský kraj
Počet kočkovitých spolubydlících: 3 - Pangur, Nenáš (Nenynek) a Čita
Místo na spaní: Papírová bouda v obývacím pokoji
Nejoblíbenější místo: Vedle ledničky a skříně s jídlem
Nejoblíbenější místo na spaní: Křeslo s ďolíkem (spí v tom ďolíku)
Nejoblíbenější činnost: JÍST, JÍST, JÍST!!! a hrát si...
Nejoblíbenější hra: Lození po desce, do obýváku, lovení myšky i papírové.
Nejoblíbenější rošťárna: Stahování všeho možného (na jídlo) ze stolu a kuchyňské linky.
Nejoblíbenější místo na škrábání drápků: Křeslo
Nejoblíbenější jídlo: Olivy - jako pochoutka - jinak maso
Když jsem byl malý, vypadal jsem, že všem, vyškrábu ty jejich očiska!!!
Byl jsem rád s maminkou na půdě, když mne najednou někdo vzal a strčil do té krabice!!!
Ne tak normálně vzal. Musel na mě vymyslet lest, protože jinak bych se samo chytit nenechal! Už ani nevím jak, ale nakonec jsem tam teda skončil.
Všude tma. Najednou někdo krabici otevřel, byli to nějací neznámí lidé...
Byl jsem jak ta legendární felis silvestris - kočka divoká! Syčel jsem a prskal, byl jsem už dost veliký - museli na mě vzít rukavice. A báli se, že zemřu šokem... Ale já se nedal! Začínal jsem se procházet po bytě a našel jsem si super kamaráda, který byl o něco starší než já - Pangura.
Chtěl si se mnou hrát, tak si přede mne lehal a natahoval packy, ale drápky nevytáhl! Nikdy se se mnou nepral, byl (a taky je) jako můj hodný starší bratříček.
No teď si žiju jako král. Jen ta moje váha... Všichni si stěžují, že zachvilku prasknu, takže mi nasadili DIETU!!!
No... snad to přežiju! Držte mi PĚSTI!!!
Poslední dobou mívám bolesti.. Dost velké. Nemůžu chodit na záchod.. strašně to bolí. Moli lidi mají starosti a každou chvilku mě trápí jízdou autem za člověkem, který by mi měl údajně pomoct. No trochu mě to úraží, ale na chvilku ty injekce vždycky pomůžou.
Jenže se to zhoršuje, zhoršuje se mi dech, nemůžu dýchat, malátně si dojdu k misce s vodou, chci se napít, ale nezmůžu se na víc, než na pěkný rýpanec do mísy. Najednou se všechna voda vylévá a já si do ní lehám, taky něco vypiju. Jenže víc už nemůžu. Odplazím se někde bokem, do tepla a do bezpečí..
Je tma, večer, mňoukám o sto šest, bolesti jsou větší a větší. Lidi mě berou k tomu chlápkovi co léčí, jenže já už ani nechci krátkodobou pomoc.
Jsem doma. Lehám si k misce, lidi jsou se mnou, podpírají mi hlavu. Na co?? Už musím přeci jít. Tak se tu mějte.
Náš drahý a milovaný Mefíček zemřel v lednu roku 2005.
:((((
|
|