Otázka dne: Co jste měli v dětství za plyšáka? Byla to kočka?

JaGa

8. září 2017 14:31

Já měla smetanového medvěda asi 30 cm vysokého, všechny hračky "dědila" o 7 let mladší sestra a dále sestřenice. Byl to jeden z mála plyšáků, já měla spíše panenky ( mezi nimi vynikala Lotharka od známého z BRD, od Lothara Benrowitze ??, výroba plachet pro lodě)

gwen

7. září 2017 10:53

Ivo,to je smutný:O(

evelinas

7. září 2017 8:32

Pascha Mami,je to smutné,no nahradili ho dvaja krásní živý chlpáči.

Evža

6. září 2017 22:41

Já měla oblíbeného medvěda, ale byl tygtovanej, takže napůl kočka :-)

PaschaMami

6. září 2017 22:18

Pamatuji si jak sem jako dvouletá byla několik dní v nemocnici (zhnisal mi na prdelce při očkování vpich znečištěné injekční jehly) a naši mne na mé narozeniny navštívili. Jako dárek přinesli krásného plyšového medvídka světoznámé německé fy. Steiff. Od té doby mne doprovázel "Mišutka" všude (i při odchodu do D). 13. března 1992 (pátek) jsem pracovně cestovala do ČR, k jedné známé firmě v Praze, domluvit pro ni zakázku v Německu. Jel se mnou tehdejší kolega, v autě četl "Bildzeitung", tam stálo, že tento pátek 13. bude pro mnoho lidí velmi nepříjemný. A tak se mně také stalo.

Zaparkovala jsem v Praze u magistrátu a vydali jsme se na pochod k té firmě. Po vyřízení jsme se vrátili k autu - to bylo
již otevřené a vykradené. Hned jsem běžela na nedalekou policii, cestou jsem potkala rovněž vloupáním potrefené lidi, kteří se již od policie s nepořízenou vraceli - policie prý o ničem neví. Mne pak taky odbyli a sepsali kraťoučký report
o ničem.

Nejhorší pro mne bylo, že mi ukradli kufr s mým "pokladem"
Mišutkou. Vždycky jsem ho vozila na zadním sedadle, ale tentokrát jsem ho dala do kufru. Bylo mi před relativně novým kolegou trapné, nechat již hodně omilovaného M. sedět v jeho mnou vlastnoručně vyrobeném hedvábném fusaku na zadním sedadle ve výklenku pro opěradlo rukou. Všechno ostatní ukradené mi bylo v té chvíli úplně jedno - jednou měl "Bild" náhodou pravdu, pro mne hrozný den. Díra v srdci mi po M. zůstala.

Máša

6. září 2017 17:09

Měla jsem červeného lišáka, měl bílé bříško a když se zmáčklo vydával zvuk :-)

evelinas

6. září 2017 17:04

Nemala som žiadneho plyšáka.

adelnik

6. září 2017 11:11

Ano, černý velký kocour s plandacíma tlapkama, bílé rukavičky a růžové tlapky. Jmenoval se Macek a nosila jsem ho snad všude s sebou.

Andorea

6. září 2017 11:05

gwen - Bohužel ne. Skončil na půdě v pytli s ostatními plyšáky a sežrali ho moli. =o(

mirkacab

6. září 2017 9:28

Velkého zrzavého lyšáka,červeného králíka a malou červenou opici Zuzanu :-)

gwen

6. září 2017 9:17

Andorea - co jsem měla v kočárku nebo když jsem byla prtě, to si moc nepamatuji a hlavně, do dospělosti se mi to neuchovalo. Panenku si pamatuji někdy kolem pěti, šesti let.
Pak už nebylo podle mě nic, byla jsem sídlištní dítě a to bylo dojít ze školy, mrsknout taškou a letět za dětma ven..o))

Máte ještě kocoura?.-o)

Andorea

6. září 2017 9:12

Hledala jsem ho někde na internetu a našla jsem ho tady:
http://kosackuv.blog.cz/1504/kocour-v-botach-a-chlupac

Andorea

6. září 2017 9:08

Já panenky odmítala a v kočárku jsem zásadně vozila velkého černého kocoura v botách. =o)

gwen

6. září 2017 9:05

Já myslím plyšáka neměla, ale pamatuji si na panenku. Obdivovala jsem její řasy, ale asi po dvou dnech mě přestala bavit a radši jsem vyběhla ven- za partou.o))
Jinak u Vojtíka to je jiné...Napíše odpoledne..o)