Blog: Pozdrav z chmelu

17. dubna 2016  |  HaniK  |  5 561x / 1x

Ahoj, dělnická třída zdraví kočičí honoraci!

Do pátku budu ještě drátkovat chmelnice a už se nesmírně těším domů. Práce ve výškách (v šesti metrech) opravdu není úplně můj šálek kávy. Spíš si rozšiřuju obzory. Práce je do zblbnutí, neustále počítat do osmi, dělat uzlíky, nabíjet dalšími dráty, lézt po žebříku na plošinu. Za horka, deště, zimy, větru. Překonala jsem svůj strach z výšek (abych před kluky nevypadala jako bábovka) a zjistila, že mladší kolektiv opravdu není nic pro mě.

Jsem tu za slušnou, upjatou, bez humoru a absolutně si s těmi mládežníky nerozumím. V jaké podivné společnosti se to doma nacházím, že jsem (sem tam) srdcem společnosti? I já je mám ale za blbce s dětskými názory, kteří mají velmi úzký úhel pohledu. Sympatická mi byla jedna veganka. Dokud jsem nezjistila, že neustále hulí trávu. Tím si to u mě podělala.

Sranda je s traktoristy. Mám pocit, že je občas svými vtipy příjemně překvapím, nemám problém jim tykat, vynadat, říct, co kde potřebuju. Dokonce jsem opravovala hydrauliku (aspoň k něčemu mi ta škola je) a kupodivu mi neřekli křivého slova. To zas překvapilo mě.

Turistická ubytovna je síla, ale na to jsem zvyklá ještě ze sportu. Na pokoji je nás sedm. Dvě holky a pět kluků. Pro slečnu je to, hádám, škola života.

S čím tu trpím, je jídlo. Samé knedlíky, UHO, rýže, připálené brambory, smažené... Na to už nejsem zvyklá (a nikdy jsem nebyla). O chutích těch jídel ani nemluvím. Ale opět jsem za černou ovci. Ostatní si nestěžují... Když jsem říkala svoje postupy ze svateb, spíš si ťukali na čelo. Tak od té doby jim nic neříkám, nač na sebe upozorňovat ještě víc.

Chlastat se mi s nimi po večerech opravdu nechce. Byla jsem první dva večery, ale.. Oni prostě jen pijí. Já mám hospodu doma za kulturu. V hospodě se s kamarády a mužem neustále bavíme, řehtáme se jako koně, zkoušíme nová piva. Tady prostě nic. Nemám problém někoho rozmluvit, ale to by o to musel být zájem.

A tak tu večer píšu recepty (těšte se na "krávenky"), zaznamenávám nápady na články a cesty po kavárnách a myslím na zvířata doma. Strašně moc se mi stýská po kontaktu s něčím živým. Snad to přežiju. :-D

Sdílejte!  |  O sdílení

Karla z Končin  19. dubna 2016 21:37

Hanko, držte se tam. Škoda, že tam není nějaký kočkař/ka.
My se zas těšíme na Vaše články, fotky, videa a recepty :-)

HaniK  17. dubna 2016 20:31

Mně ta práce zas tak nevadí, vaření v málo lidech pro hodně lidí mi přijde pořád víc stresující a náročnější. Ale ti lidi... :-D

Jinak toto je dobrovolná práce, našla jsem si inzerát. Věnovala jsem se chmelu i ve škole, tak jsem si říkala, že jako konec teorie a hurá do praxe. :-D

Maud  17. dubna 2016 20:20

HaniK, jak se Vám to stalo? Myslím ten chmel. Já to zažila na studiích (přebírání u pásu, stříhání) a byla to pakárna. A společnost - podobnost čistě náhodná. Drátkování bych nedala ani za mlada...:-)))

gwen  17. dubna 2016 19:54

Tctc, vůbec netuší, jakou celebritu mají mezi sebou...o)
Jednou, za deset let si budou řikat- to byla ona, ona, co s náma byla na chmelu a já jsem s ní ležel v pokoji.o))))

HaniK  17. dubna 2016 19:52

Pokud jsou, tak to značně skrývají. :-D

Kdybych jim prozradila, že vymýšlím krávenky :-D, tak mě asi upálí. :-D

gwen  17. dubna 2016 19:42

Ty tam musíš trpět...Nikdo na intelektuální výši..o)
Vydrž ještě týden....o))

HaniK  17. dubna 2016 19:39

Jo? :-D Jsem tu jediná, co nehulí, nechlastá, nezvrací po celém areálu.. Což oni dělají i v pracovní době. Blbouni. Takže neustále tu někoho posílám do pr.. Vlastně tři roky udělají velmi, velmi moc. :-D

gwen  17. dubna 2016 19:36

Tak to je skoro jako Ty!!! Tak, co si stěžuješ? Dva roky sem, dva tam.o)))

HaniK  17. dubna 2016 19:35

Většinou tak od 19-22 let. Což je většina. :-D

gwen  17. dubna 2016 19:33

Kolik jim je? Tedy těm, co řikáš, že si s nima nerozumíš?
Kravenky mě dostaly, doufám, že budou z něčeho dobrého..o)
Já myslela, že si tam odpočineš od - muže-netu-článků a ty nemyslíš na nic jiného.o))
(TO JE DOBRE!!!:-o))))
Tak zdar a sílu...nejdeš v chmelu!.-o)