Blog: Proč bych si nekoupil raně kastrované kotě s PP

Filip

18. září 2016 8:54

Emie, když jsem pročítal internet, narazil jsem na větu ve smyslu, že kastrace je jedna z nejčastějších operací u zvířat, přesto je paradoxně hodně málo prozkoumaná. Takže já jsem pro, ať se získá co nejvíce dat. Pak třeba názor změním, ale zatím budu na té konzervativní bezpečné straně. A já bych na kotěti na mazlíka nemnožil, tak bych si holt vybral chovatele, který mi nedá o chloupek horší kotě, aby bojoval proti něčemu mimo mě.

Legislativu znám. Jsem pro, aby se někam posunula - změna oné vyhlášky, možná povinné čipování - jednoduché a přitom by byla evidence, nemyslíte? Podobné zákony se objevují jinde na světě, je tedy kde se inspirovat, jen to asi chce znát správné lidi a umět se v tom pohybovat...

Emie

18. září 2016 1:40

viera - Pokud jste si nevšimla, omylem se odeslal jeden můj komentář několikrát (zřejmě při aktualizaci stránky). Podle té logiky, že nechcete "ničit kámošku" se vlastně ženy také ničí, když mají děti. Touha po přenesení genů je mezidruhová, kočky mají pravděpodobně z koťátek stejnou radost, jako lidé z dětí :)

gwen - Bohužel žádný výzkum na to téma jsem nenašla. Předpokládám, že to nebude příliš jiné než u lidí - já se v zimě necítím deprimovaně, i když po dvou měsících se už těším na světlejší jaro. Metoda zatemňování ,řekla bych, není ani vhodná na trvalé využití - nechovná kočka má být v době pohlavní dospělosti už kastrovaná (ať časně nebo ne), chovné kočky mají ve svém "kalendáři" prostor na pauzy. Přesto vidím větší budoucnost v již zmiňovaných implantátech. Zejména z důvodu proveditelnosti.

Tím, že kočky trpí, jsem myslela především v kotěcím věku, kdy je z důvodů, které jsem dříve popsala, nejvyšší úmrtnost. A pak jsem myslela také matky těch koťat, především venkovní vesnické kočky, které (protože prožijí život nekastrované) stále rodí.
To, že se kočky, které našly dobrý domov a nic z toho zlého je nepotkalo, mají u své rodiny dobře, vůbec nezpochybňuji. I já jednu mám.

Technicky prodávat hojně do chovu kamkoliv může být výdělečné, zvláště pokud jste nezodpovědný chovatel. Kupovala jsem letos 4 chovné kočky, 2 z ČR, 2 z Polska, cena stejná. Možná vás zaujme, proč nezodpovědný chovatel - většina plemen koček (a to i ta nejčastější) má relativně malý genový bazén. Normálně to nevadí, i lidé obvykle mají určitou míru příbuznosti, navíc chovatelství musí být k inbreedingu benevolentnější, jestli chce zachovat "čistokrevnost" a "typ". To stále nevadí, LEDA by někdo výrazně rozšířil do chovu například potomky jednoho kocoura, případně i úplně ze stejného spojení. U britek je naprosto typickým příkladem jeden kocour, který (pro to není jiný výraz) nakryl půlku Evropy. Jen na pawpeds.com má registrováno 132 potomků z první generace a na pawpeds se obvykle registrují pouze chovné kočky. Tak se stalo, že v roce 2016 už jen malé procento britských koček není přímými potomky tohoto kocoura. Zvyšování míry inbreedingu není pro chov vůbec vhodné, proto by měl chovatel "obchodovat" rozumně.
A to víte, že by bylo hezké na chovu i vydělat, a nemyslím si, že by se za to měli chovatelé stydět, každý by rád vydělával na něčem, co ho baví a co by dělal i bez vidiny onoho výdělku.

Filip - Přijde mi, že vždy trochu překroutíte to, co napíšu. Vím, že studie byla prováděna na útulkových kočkách, však jsem k tomu také uvedla, že obdobné studie neprokázaly zdravotní následky. O typu jsem se nezmiňovala, vím, že na to zatím výzkum není. Jsou "jen" dobré zkušenosti mých známých chovatelů. Nicméně jak už jsem psala, i kdyby byla ve výsledku koťata v typu o chloupek ( doslova, že :) ) horší, jak hezky napsala Ali, já osobně bych to také volila jako "menší zlo".
Že právě vy byste si to mé časně kastrované kotě nekoupil, to vám neberu a je to také vaše osobní volba, stejně jako ta časná kastrace byla moje. Pokud i vám jde o pokrok v této oblasti veterinární medicíny, tedy o získání více dat, shodneme se, že je ku prospěchu věci, že část chovatelů časně kastruje. Kdybyste nějakým způsobem všechny odradil kvůli hypotetické odchylce od typu, čistě přínosná praktika mohla zůstat neprozkoumána a nevyužita.

Víte, on by se toho někdo rád chopil (třeba já) a stal se lovcem lidí-množitelů, klidně bez nároku na odměnu. Jenže reálně neexistuje (i přes opakované petice) účinná legislativa. Chovatelé se v tomto ohledu rádi ohánějí vyhláškou 192/2004, resp. její novelou 21/2013, podle níž by téměř každý množitel jednal nezákonně, KDYBY v úvodu nestálo, cituji: " Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem
zvířat, a chovatelé, kteří jsou jejich členy, nebo podnikatelé, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat" a pouze na tyto subjekty se zákon vztahuje. Tzn. jen na chovatele, kteří ty podmínky+spoustu dalších stejně mají v řádu. To nic neřeší. Navíc i kdyby se množitelé přizpůsobili, začali předávat koťata ve vhodném věk i nechávat kočkám rozestup mezi vrhy (neumím si představit, jak by se tohle ohlídalo u neregistrovaných koček), stále zůstává problém s podváděním chovatelů.
Proto si to chovatelé řeší touto cestou. Kdyby všichni časně kastrovali koťata na mazlíka, množitelé nemají na čem množit. Plus odpadá obava, že se kotě dostane na stůl řezníkovi. Plus odpadá obava z přemrouskání, když majitelé uvěří zastaralému veterináři, že "až po roce".

Když je po vesnických koťatech taková poptávka, proč se neustále setkávám s tím, že je někdo topí. Všechna blízká depozita hlásí neustále stop-stav. Považujte to zkrátka za jakýsi vzdálený, utopický cíl chovatelů, že útulky by mohly být jednou prázdné a všechny kočky by pocházely z důstojných podmínek s vysokou zdravotní kontrolou. Je to něco jako sen příznivců komunismu o společnosti kde "vše patří všem, lidé pracují podle svých možností a berou jen podle svých potřeb". Lidstvo není připravené ani na jedno.

Filip

17. září 2016 23:12

Zkusím se věnovat jen tématu kastrace, i když ostatní otevřená témata jsou velmi zajímavá.

Viero, zcela Vám rozumím a Váš pohled je mi velmi sympatický. Sympatický je mi i pohled sik.

Emie, Vámi odkazovaná studie je opět o útulkových kočkách, tedy nijak nevyvrací ani jeden z mých důvodů, proč zůstat konzervativní a kotě s PP nekastrovat jako malé. Pokud nemám data, nedovolím si tvrdit cokoliv. A data o kočkách s PP nejsou - zcela objektivně nejsou.

Srovnání odjinud: vypínáte na noc doma wifi? Nemáte v noci hlavu u zapnutého mobilu? Také není dostatek objektivních dat o škodlivosti nebo neškodlivosti, přesto jsou lidé v tomto často raději konzervativní. A dle mého je to rozumný přístup.

Stále si také stojím za tím, že pokud se u někoho kočky mají špatně, mají více vrhů než by měly mít a podobně, mělo by se proti tomu bojovat úplně jinak - ne tím, že raně vykastruju koťata s PP. Povinné čipování koček, kontroly chovů s koťaty na prodej a tak dále. Raná kastrace řeší (potenciální!) následky, nikoli přímo to, co nás štve.

Emie, ještě poznámku k Vaší větě "po vesnických mourcích není poptávka, často skončí v útulku" - možná se podívejte na analýzu počtu koček v ČR - http://www.modrykocour.cz/kockocteni/zajimavosti/at-je-kocek-milion-kolik-je-v-cesku-kocek Ročně je v Česku poptávka po 90 tisících koťatech, z toho jen asi 5 tisíc nabízejí chovatelé (a dalších asi 5 tisíc je stabilně v útulcích).

Ali, tady v diskusi přece není nikdo zlý nebo hodný, jen lidi mají různé pohledy. K Vašim argumentům: geny jsou důležité, ale vliv mají i další faktory, pohlavní hormony patří mezi jedny z nich. Už jsem to někam psal, ale ani klonovaná kočka nebude vypadat jako ta, ze které geny pocházejí. Geny opravdu nejsou všechno.

U koček bez PP se v existujících studiích posuzuje riziko přemnožení vůči riziku zdravotnímu. U koček s PP to ale dle mého není vhodné srovnání rizik. Podle tady diskutujících se bere riziko "zneužití koťat" vůči riziku zdravotnímu. Já u kočky s PP ale čekám a jako majitel kotěte i platím za nějaké vlastnosti, které třeba u raně kastrované kočky nemusím dostat. A pokud nemám data a jde o životy koťat, budu raději konzervativní.

viera

17. září 2016 21:25

dik,Marti..presne takto som to myslela

gwen

17. září 2016 19:46

Emie - moc díky za vysvětlení s tmou. Opravdu jsem o tom vůbec netušila. První - působilo to na mě dost děsně, při představě, že kočka je celé dny jen potmě (taky bych tak nechtěla žít). Ale třeba to opravdu chovatelé dělají, když se chtějí vyhnout antikoncepci. Ale nemá to na tu kočku nějaký vliv? Jako, že je par dezorientována? Nebo ve stresu? Či něco jiného?
Ve Vaší odpovědi Viere...Víte, na lidé na MK převážně mají kočky bez PP. Ano, prožíváme tu různé příběhy, ale že by tu jejich kočky nějak trpěly? Nemyslím si. Ano, ve stáří (a tím myslím kočky po desátém roce) přijdou nějaké zdravotní problémy, ale tak to prostě je. Ale čeho si všímám, tak zrovna myslím včera, přitlapkovaná fotka britky s PP a v pěti letech dotlouklo srdíčko:O((
A další aspekt vašeho odstavce Vierce - kočky nerostou na stromě- to ne, ale kde by všichni, co chtějí koťátko ty kočky měli vzít? Od chovatelů? Z útulků? Myslíte, že nabídka uspokojí poptávku?

Vierko, vy tím asi myslíte a chcete říct, že Mafia je vaše kamarádka, přítelkyně a i kdyby to měla být chovná kočka, tak byste nechtěla, aby byla vnímána jako "stroj" na plození koťat.
Jenže chovatelství asi o tom je. O záměru a o prodeji. Aˇč to není "zboží", prodává se za peníze.

Emie- prodávat ale do ciziny už asi výdělečné je, nemyslíte?

viera

17. září 2016 16:57

Emie..nekonečny pribeh..vy mi tvrdite stale to iste,ja vam neviem vysvetliť,že moje zvery su mojimi priatelmi..ešte raz a pomaly-ak mam mačku na chov tak je to zrejme o inom..asi neviem zrozumitelne vysvetliť čo tu vysvetlujem,tak ako vy pišete stale to svoje-mačky nerastu na stromoch..jasne že viem...ja len tolko :)aj to s tymi kastraciami je len vec nazoru

Emie

17. září 2016 14:47

gwen - K tomu pánovi a jeho "Marcel je vlastně Marcela" (jestli víte co tím myslím), nad tím mohu pouze kroutit hlavou. To je dost slušný chovatelský trapas - pohlaví 3 měsíčního kotěte není přece vůbec těžké určit (leda se mohlo stát, že chovatel omylem vzal špatné kotě při předání, pokud měl třeba celý vrh modrý). V takovém případě by chovatel měl maximálně vyjít majiteli vstříc - chce-li majitel kotě vrátit, vyměnit, nebo vrátit část ceny. Smlouvou to ošetřeno asi nebude (kdo by čekal takovou situaci), ale chovateli jde o minimálně pověst a ta je velmi důležitá (špatná pověst = jiní chovatelé mu neprodají kotě/nenakryjí kočku). Jako žádný obecný postup pro řešení tohoto není, protože se to prostě nestává.

K tomu zatemňování - měla by to být dost spolehlivá technika. Kočky jsou sezónně říjící zvířata, mrouskat v zimě by bylo evolučně nevýhodné, protože koťata narozená v třeba lednu by měla ve volné přírodě malou šanci přežít. Jak pozná kočičí tělo, že je zima? Díky délce světla a tím způsobené vyšší tvorbě hormonu melatoninu. Tohoto jevu může chovatel využít dvěma způsoby - poněkud méně přírodními melatoninovými implantáty, které jsou u nás špatně dostupné a které jen simulují kratší den postupným uvolňováním hormonu, nebo přirozeněji tak, že v prostoru, kde se kočka pohybuje, vytvoří den například 6 hodin světlo/18 hodin tma. Příklad: Než jdu ráno do práce, zatáhnu doma blackout rolety. Vytáhnu je, až přijdu z práce, a večer si doma normálně svítím.
Osobně jsem to zatím nepoužila, moje holky ještě mrouskat nezačaly. Ale mám to připravené :) ...

viera - Máte ráda kočky? Koťátka nerostou na stromech, musí se někomu narodit. Mohou narodit nekontrolovaně třeba vesnické kočce, umírat na rozklad červených krvinek (neshoda krevních skupin), na infekční choroby koček, protože virové infekce (FIV, FeLV) se mezi venkovními kočkami úspěšně šíří. Pokud je to nepotká a ony povyrostou, často se zatoulají také pod kola aut. Pokud je matka přivede k "majiteli", jsou ještě stále u některých topena. V jiném případě jim "majitel" začne hledat domovy. Jenže co si budeme povídat, po vesnických mourcích není velká poptávka, tak často skončí v útulku. Mimo to, jejich matka je brzy začne odmítat - připravuje se na další porod, rodí totiž několikrát do roka.
To není nic pěkného, a tak někoho napadlo, že vyšlechtí kočky, které budou tak zajímavé a krásné, že každá snadno najde domov a žádná z nich nebude muset stále bojovat o život jako vesnická koťata. Že bude zkoumat, jak to udělat, aby jeho kočky a koťátka v bolestech předčasně neumíraly. To byli první chovatelé a díky nim vznikly první registrované rasy. Jenže chov není zadarmo - zdravotní testy, kvalitní krmivo, výstavy (které jsou tu od toho, aby daná rasa koček byla stále stejně "zajímavá a krásná"), péče o koťátka, pravidelná veterinární péče, evidence (protože chovatelům záleží i na dědičných chorobách, a ty se dají do určité míry vysledovat v rodokmenech), tak se koťátka prodávají místo rozdávají. I tak většina chovatelů stejně není "v plusu".
Myslím, že to je dostatečně srozumitelně podané.

Emie

17. září 2016 14:31

gwen - K tomu pánovi a jeho "Marcel je vlastně Marcela" (jestli víte co tím myslím), nad tím mohu pouze kroutit hlavou. To je dost slušný chovatelský trapas - pohlaví 3 měsíčního kotěte není přece vůbec těžké určit (leda se mohlo stát, že chovatel omylem vzal špatné kotě při předání, pokud měl třeba celý vrh modrý). V takovém případě by chovatel měl maximálně vyjít majiteli vstříc - chce-li majitel kotě vrátit, vyměnit, nebo vrátit část ceny. Smlouvou to ošetřeno asi nebude (kdo by čekal takovou situaci), ale chovateli jde o minimálně pověst a ta je velmi důležitá (špatná pověst = jiní chovatelé mu neprodají kotě/nenakryjí kočku). Jako žádný obecný postup pro řešení tohoto není, protože se to prostě nestává.

K tomu zatemňování - měla by to být dost spolehlivá technika. Kočky jsou sezónně říjící zvířata, mrouskat v zimě by bylo evolučně nevýhodné, protože koťata narozená v třeba lednu by měla ve volné přírodě malou šanci přežít. Jak pozná kočičí tělo, že je zima? Díky délce světla a tím způsobené vyšší tvorbě hormonu melatoninu. Tohoto jevu může chovatel využít dvěma způsoby - poněkud méně přírodními melatoninovými implantáty, které jsou u nás špatně dostupné a které jen simulují kratší den postupným uvolňováním hormonu, nebo přirozeněji tak, že v prostoru, kde se kočka pohybuje, vytvoří den například 6 hodin světlo/18 hodin tma. Příklad: Než jdu ráno do práce, zatáhnu doma blackout rolety. Vytáhnu je, až přijdu z práce, a večer si doma normálně svítím.
Osobně jsem to zatím nepoužila, moje holky ještě mrouskat nezačaly. Ale mám to připravené :) ...

viera - Máte ráda kočky? Koťátka nerostou na stromech, musí se někomu narodit. Mohou narodit nekontrolovaně třeba vesnické kočce, umírat na rozklad červených krvinek (neshoda krevních skupin), na infekční choroby koček, protože virové infekce (FIV, FeLV) se mezi venkovními kočkami úspěšně šíří. Pokud je to nepotká a ony povyrostou, často se zatoulají také pod kola aut. Pokud je matka přivede k "majiteli", jsou ještě stále u některých topena. V jiném případě jim "majitel" začne hledat domovy. Jenže co si budeme povídat, po vesnických mourcích není velká poptávka, tak často skončí v útulku. Mimo to, jejich matka je brzy začne odmítat - připravuje se na další porod, rodí totiž několikrát do roka.
To není nic pěkného, a tak někoho napadlo, že vyšlechtí kočky, které budou tak zajímavé a krásné, že každá snadno najde domov a žádná z nich nebude muset stále bojovat o život jako vesnická koťata. Že bude zkoumat, jak to udělat, aby jeho kočky a koťátka v bolestech předčasně neumíraly. To byli první chovatelé a díky nim vznikly první registrované rasy. Jenže chov není zadarmo - zdravotní testy, kvalitní krmivo, výstavy (které jsou tu od toho, aby daná rasa koček byla stále stejně "zajímavá a krásná"), péče o koťátka, pravidelná veterinární péče, evidence (protože chovatelům záleží i na dědičných chorobách, a ty se dají do určité míry vysledovat v rodokmenech), tak se koťátka prodávají místo rozdávají. I tak většina chovatelů stejně není "v plusu".
Myslím, že to je dostatečně srozumitelně podané.

viera

17. září 2016 14:19

emie,ja to chapem..viem že takto sa to ma robiť a že sa to tak robi..len pokial ide o mna mne by bolo luto ničiť kamošku..ide iba o moj subjektivny pocit,nie že to odsudzujem..jednoducho ,len že prave ja by som chov mať nemohla,len lásky mačacie

Emie

17. září 2016 14:12

gwen - K tomu pánovi a jeho "Marcel je vlastně Marcela" (jestli víte co tím myslím), nad tím mohu pouze kroutit hlavou. To je dost slušný chovatelský trapas - pohlaví 3 měsíčního kotěte není přece vůbec těžké určit (leda se mohlo stát, že chovatel omylem vzal špatné kotě při předání, pokud měl třeba celý vrh modrý). V takovém případě by chovatel měl maximálně vyjít majiteli vstříc - chce-li majitel kotě vrátit, vyměnit, nebo vrátit část ceny. Smlouvou to ošetřeno asi nebude (kdo by čekal takovou situaci), ale chovateli jde o minimálně pověst a ta je velmi důležitá (špatná pověst = jiní chovatelé mu neprodají kotě/nenakryjí kočku). Jako žádný obecný postup pro řešení tohoto není, protože se to prostě nestává.

K tomu zatemňování - měla by to být dost spolehlivá technika. Kočky jsou sezónně říjící zvířata, mrouskat v zimě by bylo evolučně nevýhodné, protože koťata narozená v třeba lednu by měla ve volné přírodě malou šanci přežít. Jak pozná kočičí tělo, že je zima? Díky délce světla a tím způsobené vyšší tvorbě hormonu melatoninu. Tohoto jevu může chovatel využít dvěma způsoby - poněkud méně přírodními melatoninovými implantáty, které jsou u nás špatně dostupné a které jen simulují kratší den postupným uvolňováním hormonu, nebo přirozeněji tak, že v prostoru, kde se kočka pohybuje, vytvoří den například 6 hodin světlo/18 hodin tma. Příklad: Než jdu ráno do práce, zatáhnu doma blackout rolety. Vytáhnu je, až přijdu z práce, a večer si doma normálně svítím.
Osobně jsem to zatím nepoužila, moje holky ještě mrouskat nezačaly. Ale mám to připravené :) ...

viera - Máte ráda kočky? Koťátka nerostou na stromech, musí se někomu narodit. Mohou narodit nekontrolovaně třeba vesnické kočce, umírat na rozklad červených krvinek (neshoda krevních skupin), na infekční choroby koček, protože virové infekce (FIV, FeLV) se mezi venkovními kočkami úspěšně šíří. Pokud je to nepotká a ony povyrostou, často se zatoulají také pod kola aut. Pokud je matka přivede k "majiteli", jsou ještě stále u některých topena. V jiném případě jim "majitel" začne hledat domovy. Jenže co si budeme povídat, po vesnických mourcích není velká poptávka, tak často skončí v útulku. Mimo to, jejich matka je brzy začne odmítat - připravuje se na další porod, rodí totiž několikrát do roka.
To není nic pěkného, a tak někoho napadlo, že vyšlechtí kočky, které budou tak zajímavé a krásné, že každá snadno najde domov a žádná z nich nebude muset stále bojovat o život jako vesnická koťata. Že bude zkoumat, jak to udělat, aby jeho kočky a koťátka v bolestech předčasně neumíraly. To byli první chovatelé a díky nim vznikly první registrované rasy. Jenže chov není zadarmo - zdravotní testy, kvalitní krmivo, výstavy (které jsou tu od toho, aby daná rasa koček byla stále stejně "zajímavá a krásná"), péče o koťátka, pravidelná veterinární péče, evidence (protože chovatelům záleží i na dědičných chorobách, a ty se dají do určité míry vysledovat v rodokmenech), tak se koťátka prodávají místo rozdávají. I tak většina chovatelů stejně není "v plusu".
Myslím, že to je dostatečně srozumitelně podané.

viera

17. září 2016 13:04

a mne je stale akosi nad moj pochop /som blond/ ,že ludia maju chovne stanice..zvieratko mam pre radosť a nie na zarobok...ako možem nechať kamošku rodiť pre peniaze?ja neviem,nie je to niečo na spôsob pasactva? zasa mam čudne nazory ako vždy..tak si zo mna nič nerobte

gwen

17. září 2016 9:07

Časné kastrace rozdělují lidi na dva tábory. Jedni jsou pro ano, druzí pro ne. I chovatelé jsou rozdělení na dva tábory. Někdo řekne rozhodné ano, někdo by to neudělal ani po třicetileté praxi.
Já jsem se asi nejvíc ztotožnila a vnímám to jako sik. Předjímání od chovatelů, že zrovna já budu ta bestie, která na kočce udělá x vrhů, mě odrazuje od koupě. Nespočet otázek, není vykompenzováno odpověďmi, kterou jsou mnohdy na stránkách dohledatelné (3-5 generací zpět a jaké jsou výsledky testů), nehledě na to, že mnozí říkají - našetřete si, našetřete si, budete mít kotě s PP, typové kotě, kde chovatelé mají záměr(který taky často na www chybí) a potom, třeba byť jen malá šance, že ranou kastrací ty proporce nebudou úplně dokonalé? Nevím, nevím...Možná bych to i trošku vnímala jako takový "podraz" na mě. Ano, kotě už bych měla, získala bych k ní vztah a milovala ji- určitě bych ji nevrátila a jestli by to nepoznalo 80% lidí, asi bych byla i pyšná majitelka toho daného plemene, ale stála jsem takhle v koutě na výstavě, při posuzování a přišel tam pán a když mu stevard řekl, že tu dělá, ať odejde a pán se otočil a dva stevardi se začali rozčilovat a smát, jak je možné, že s takovou kočkou jde na výstavu, člověk si řekne, že když chovatel pustil takové kotě dál s nějakýma předpokladama, tak se asi někde stala chyba.
Nevím, jak je to s ranýma kastracema, kéž by bylo víc nějakých studii, abychom věděli, že to kočkám neubližuje nebo naopak, že jim to prospívá.

Emie - v diskuzi je dotaz, kdy pán koupil britského kocoura s PP a zjistilo se později, že je to kočka. Jak se v tomto dál postupuje? Je i toto nějak ošetřeno smlouvou? (myslím chyba chovatele a možné následky?)

Co se týká antikoncepce, tak všude čtu, jaký hrozný dopad to má na kočky. Když to tak vnímám selským rozumem, tak chovné kočky jsou největší chudáci. Ty antikoncepci používají asi nejčastěji. Opravdu ta tma pomáhá? A není to pro tu kočku stresující? (Nikdy jsem o tom neslyšela)

evelinas

17. září 2016 8:55

Dík za vysvetlenie,kotata som vlastné nikdy nemala ani chovnú stanicu ,tak som to neriešila.O vrhy som sa začala zaujímat,ked si syn chcel kúpit britského kocúrika s pp,tak som začala hladat vhodnú chovnú stanicu.Osud rozhodol inak a pritúlal sa k nim Richard,ryšavo biely kocúr a tak isto len ,čo príde z práce už má na klíne susedovho bengála Vasila,takže sa kúpa odložila.Na budúci rok by sme chceli šteniatka,Elinka bude mat 3 roky a na výstave mala výborné hodnotenie,no bojíme sa toho.

Emie

16. září 2016 22:17

Druhá možnost je podat antikoncepci, která se ale svými riziky skoro vyrovná možnosti první. Může zkusit alternativní metody, držet kočku po tmě, zkusit navodit falešnou březost apod. Podle mě je udržování toho rozestupu mezi vrhy jedním z nejtěžších úkolů chovatele... Ale to už jsme úplně jinde, než u časných kastrací.

Emie

16. září 2016 22:13

evelinas - S těmi pauzami je to těžké: cílem většiny chovatelů je zhruba ten rok, jenže to není jenom na něm. Kočka často namrouská brzy po koťatech, pak mrouská v intervalu třeba 3 týdny. Co teď? Když ji nechá několikrát přemrouskat, má zaděláno na zánět/rakovinu dělohy/ cysty na vaječnících.

Ali

16. září 2016 20:35

řád povoluje 3 vrhy za 24 měsíců, většinou vychází na 1 kočku vrh za 1 - 1,5 roku. Ale může se stát např. nehoda, že kocour kočku nakryje v době, kdy ještě kojí a tudíž nedostává antikoncepci. Nebo je doporučováno kočce po císařském řezu, aby co nejdříve znovu zabřezla, aby se ne děloze nevytvořily moc silné srůsty (diskutabilní, ale občas se to fakt doporučuje). Takže se občas může stát, že má kočka 2 vrhy v roce, pokud to není pravidlo, je to v pořádku. Obecně ale mám dojem, že časté "nehody" se stávají spíš těm, co rané kastrace neřeší. Oni totiž neřeší vůbec nic.

evelinas

16. září 2016 19:14

Videla som za tie roky zopár inzerátov ako chovné stanice ponúkajú vyštavenú ,vychudnutú chovnú kočku po 5 alebo 6 rokoch,ktorá je im už k ničomu.Niektoré majú v jeden rok mačiatka dvakrát,takže potom by mali mat ročnú pauzu,aspoň tak je to u nás so psíkmi.

Ali

16. září 2016 18:59

evelinas - Jaká dvouletá pauza? Je lepší cpát do kočky 2 roky hormony nebo ji nechat 2 roky mrouskat do totálního vyčerpání? Jako proč? Normální je vrh jednou ročně, pokud kočka nemá silné říje, může se to nechat déle, ale je to velice individuální a nedá se to zevšeobecňovat.

Ali

16. září 2016 18:54

Zdravím, jsem jedním z těch zlých chovatelů, kteří kastrují miminka. Když jsem před 7 lety poprvé slyšela o rané kastraci, vyděsila jsem se, jaký šílenec to může těm koťátečkům udělat. No, od té doby jsem nasbírala trochu zkušeností a informací a tak jsem před 4 lety začala kastrovat koťata taky.

Jeden důvod je, že do člověka nevidíte a zmetek je Vám schopen do očí slíbit modré z nebe a ani při tom nemrkne, a přitom už v té chvíli ví, že smlouvu nedodrží. A neuděláte nic, než by se věc vyřešila právní cestou (pokud vůbec), bude kočka zničená. Dále spousta lidí si neuvědomuje, kolik chov skrývá pastí a i když v okamžiku koupě chtějí smlouvu dodržet, postupem času si to rozmyslí, dopřejí si koťátka pro radost a nevidí v tom nic špatného. A protože o tom chovateli samozřejmě neřeknou (vždyť by přiznali, že ho podvedli), sbírají pak informace všude možně jen ne tam, kde by jich dostali nejvíc. A tím zvíře můžou velice ohrozit. Prostě jsou časné kastrace zde proto, že velká část lidí není schopna přistoupit ke zvířeti s plnou zodpovědností a i když mají plnou pusu toho, jak je milují, není to pro ně plnohodnotný člen rodiny. A promiňte, na osobní zkušenost v tomto případě čekat nebudu, jsem schopná se poučit i z chyb druhých. (Mmch, většina kastrovaných zvířat je kvalitních, některé dokonce velmi kvalitní. Ale pokud má tak kvalita silnou dědivost, není přece problém si takové zvíře vyrobit v dalším vrhu. Pokud má slabou dědivost, pro chov by stejně nebylo velkým přínosem. To jsou ta zákoutí chovu, která laikovi mohou uniknout. Ale chovateli by to mělo být zřejmé.)

Druhý důvod je ten, že koťata kastrace opravdu snášejí lépe než dospělci, a ten rozdíl je opravdu markantní. Dospělé zvíře bývá 1-2 dny po kastraci nervózní a ublížené, nejisté a odtažité. Kotě, jakmile úplně odezní narkóza, se chová tak, jako by žádná kastrace nebyla, za 1-2 hodiny je opět plně zapojené do smečky, veselé, hravé a žravé. Vzhledem k tomu, že je v období intenzivního růstu, rána mizí skoro před očima. A i kdyby snad mělo sklony k ublíženosti, sourozenci a přirozená zvědavost a hlad po poznávání nového mu nedovolí zabývat se vlastní ránou příliš "do hloubky". Z krátkodobého hlediska je raná kastrace rozhodně menší fyzická i psychická zátěž pro dané zvíře.

K tomu že časně kastrované zvíře nedoroste můžu říct jen tolik - nakolik zvíře vyroste nebo nevyroste ovlivňují geny. Ať mluvíme o velikosti zvířete nebo proporcionální vyváženosti, tohle kastrace ovlivní jen minimálně. Kastrovala jsem zatím 3 vrhy, nekastrovala taky 3 vrhy, všechny jsou už dospělé (a zdravé). Ve všech vrzích byli kocouři menší (cca 4,5 Kg) a větší (cca 6 kg) a to zcela bez ohledu na to, zda a kdy byli kastrovaní. Ve všech mají někteří kocouři hlavu lepší a jiní horší jak v proporcích tak v poměru k tělu. Jako třešnička na dortu - nejmenší hlavu má kocour, který ještě není kastrovaný vůbec (jen se modlím, aby dohnala zbytek těla). Pravda je taková, že kastráti rostou jinak - rovnoměrněji než nekastráti a konečný výraz získávají o něco déle. Také nemívají typické kocouří tváře, jelikož to je opravdu záležitost hormonů a po kastraci postupně splasknou i původně chovným kocourům. Ale pokud vedle sebe dáte 2 dospělá zvířata, řekněmě 3letá, nebudete podle vzhledu schopen určit, které bylo kastrované ve 3 měsících a které v roce.

Kvalitu srsti opět ovlivňují geny, kastráti mají kožich bohatější, nadýchanější, jemnější než chovní. Ovšem je zcela šumafuk, zda se kastruje kotě nebo dospělec, nejpozději při druhém přelínání po kastraci se to všechno srovná.

To, že se nový majitel nemusí starat o zařízení kastrace není důvod, je to jen bonus navíc pro něj. Já se pak také nemusím starat a trnou strach, že se moje mimčo dostane k nějakému řezníkovi - je jich pořád dost, co si myslí, že kočka je malý pes a i toho psa jsou schopni zpackat.

Zkrátka, když to dám dohromady - je dost reálných důvodů pro rané kastrace a důvody proti nim jsou postupně vyvraceny jako nepodložené, hypotetické a subjektivní. Čímž nechci tvrdit, že čistě subjektivně nemůže rané kastrace člověk odmítat. Sama jsem si na tu myšlenku rok zvykala a další dva roky jsem sbírala informace, než jsem se pro ně rozhodla. Člověku se prostě tak nějak vnitřně příčí nechat řezat do těch mimin, když se to nejeví bezpodmínečně nutné. Jak však proniká hlouběji do problematiky, úhel pohledu se často změní. A pak se změní i názor. Nebo taky ne. Můj se změnil, rané kastrace se mi jeví jako menší zlo než nejistota těch pozdějších. Mnohem menší, pro všechny strany. A mé vlastní zkušenosti i zkušenosti mých chovatelských známých mi ukazují, že to byla změna správná.

evelinas

16. září 2016 18:46

Prešla som oba články s touto tématikou aj všetky odpovede a zatial ma to vôbec nepresvedčilo.Takéto kote by som si nikdy nekúpila.Ked žena príde o maternicu ,hrozí jej osteoporoza a priberie na bruchu.Nechápem prečo,by to malo byt u kotete ináč.Hornony predsa chýbajú.Je spústa lekárskych štúdií podla ktorých sa lieči a časom sa ukázalo,že sú nedostatočné.Takže táto téma chce ešte asi čas.Ja s radostou počkám u kocúrika do 8 a u mačičky do 5 mesiacov a pôjdem za vet. gynekologom,ako som to urobila po zlej skúsenosti s Lejduškou.Aj ked ovela viac je chovatelov poctivých ,zanietených milovníkov koček,najdu sa medzi nimi aj chamtiví a tí určite nezaplatia drahšieho veta,šetrnejšiu narkozu,takže si to rada zabezpečím sama.Svoj poznatok mám na základe môjho prieskumu,ked som zistila,že niektoré chovné stanice majú kotata každý rok od tej istej kočky a nemajú ani dvojročnú pauzu.

Emie

16. září 2016 13:34

Vzhledem k tomu, že pro některé chovatele, kteří se s množiteli či nešikovnými veterináři potýkali, je tato informace poněkud citlivá, poslala jsem kontakty autorovi blogu do zpráv - ostatně pro tento účel není důležité, kdo z chovatelů to byl, Filip chtěl pouze vidět, že se to děje. Na ostatní body odpovídám zde:

1. Nesourodost chovatelů není nic překvapivého - jsou to lidé, mají různé motivy chovat, takže nevylučuji, že pro někoho není kotě prostě "zboží". Na druhou stranu to není standardní přístup, obvykle mají chovatelé kočky opravdu rádi :) .
Píšete, že byste nebojoval tím, že vaše koťata nebudou nakonec perfektní, to mi přijde jako právě přístup kotě=zboží. I kdyby koťata třeba prokazatelně dorůstala do menší velikosti, byla v dospělosti méně typová, raději bych je měla takto "neperfektní", než riskovala budoucí ohrožení jejich zdraví (o rizicích jsem psala v komentáři). Kdyby několik nezávislých studií například prokázalo negativní zdravotní dopady, to by to něco jiného.

2. Ať je to jakkoliv, jak jsem již psala, "nezatěžování nového majitele" není nějaký významný faktor pro či proti rané kastraci. Hlavní je zdraví koček.

3. Časně kastrující "zkušení" chovatelé - zajímám se o chov britek, takže znám opět hlavně jejich chovatele:
V Česku třeba:
Chovatelská stanice Honorable (manželé Pánkovi) - velcí kočkaři, angažují se ale hlavně na Moravě a na Slovensku. Chovu se věnují přes 10 let, pan Pánek je taky posuzovatel, paní Pánková je student judge.
Chovatelská stanice Button (MVDr. Vidímová) - v chovu také přes 10 let, navíc je sama veterinářkou.
Stanice De Pura Sangre (paní Arcanidu) - mají teď vrh W, tak doufám, že to stačí pro kvalifikaci "zkušený chovatel".
Není to mnoho příkladů, ale chtěl jste ty "dlouholeté a zkušené" chovatele. Jsou to všechno lidé, ke kterým chovám úctu a vážím si proto jejich poznatků. Měli dost možností k pozorování "následků" časných kastrací, přesto je stále praktikují.

Co se týče té potenciální práce, tak dělám teď bakaláře, téma bakalářky mám vybrané - vliv melatoninových implantátů na estrální cyklus koček (podobnou práci jsem našla jen jednu zahraniční a je to rozhodně téma, které za to stojí). Takže na magisterskou práci bych mohla mít alespoň 3 roky - to by na výzkum "vývoje do typu" stačilo. Problém je jiný - téma oddálení mrouskání bez vedlejších účinků zajímá snad každého chovatele a není tedy těžké najít "testovací subjekty". Pro výzkum rané kastrace by ale bylo potřeba vykastrovat koťata z jednoho vrhu v různém věku, a to už nebudou chovatelé asi tak ochotní. Pro dostatek dat bych potřebovala kolik koček, alespoň 50? To by byl (zvláště na studenta a navíc neveterináře) velmi ambiciózní projekt.

Závěrem, myslím, že chovatelé chtějí pro svá koťátka to nejlepší a dělají to, co za nejlepší považují. Studie jako například tato: http://cfa.org/Owners/CatCare/SpayNeuter/EarlySpayNeuter.aspx
neprokázaly žádné spojení mezi často uváděnými problémy (močové cesty, růst) a ranou kastrací.
Když to zjednoduším, (nejen) zastánci těchto kastrací mají před sebou tuto rovnici:

Je objektivní důvod časně kastrovat? Ano (koťata v ohrožení)
Je objektivní důvod časně nekastrovat? Ne (studie neprokázaly souvislost se zdravotními problémy)

sik

16. září 2016 13:17

Samozřejmě chápu, že se chovatelé snaží zabránit tomu, aby si někdo koupil kotě na mazlíka a pak na něm množil. A to jak z obav o zvíře samotné (protože takového jednání se charakterní člověk nedopustí, je větší pravděpodobnost, že to bude nějaký tupý množitel), tak z obav o chovné linie, a koneckonců není potřeba stydět se za to, že jde i o peníze.

Za sebe ale musím říct, že bych si raně kastrované kotě nekoupila. Protože úplně stejně, jako se správný chovatel bojí o to, aby jeho zvířata přišla do dobrých rukou, bojím se i já jako budoucí majitel mazlíka, aby pocházel z dobrých rukou. Aby ho tam krmili kvalitním krmivem, aby ho měli rádi… A pokud existuje - byť i hypotetická – pravděpodobnost, že mu raná kastrace ublíží, tak ho tím neohrozili. Vím, že se člověk může zklamat, ale je fajn, když je na obou stranách trocha důvěry.

Jak vidno i níže, někdo to má zas jinak, a tak je asi dobře, že někdo kastruje a jiný ne, protože oprávněné argumenty mají oba názorové proudy a s momentálním stavem poznání nejde jednoznačně říct, co je dobré a co ne.

Filip

16. září 2016 8:41

HaniK, není mi moc jasné, proč bych tímhle měl někoho naštvat. Napsal jsem blog, protože jsem tomu věnoval hodně času a to, k čemu jsem si - sám pro sebe - dospěl, jsem prostě napsal. Tady nikdo diskusi neutne, nikdo nikoho nevyhodí, takže věc můžeme věcně probrat. Což jí myslím jen prospěje.

HaniK, k Tvým věcným komentářům: já si skutečně myslím, že když si někdo vezme domů živého tvora a přebere za něj odpovědnost, připoutá si ho k sobě, musí být schopen s ním prožívat i těžké chvíle. Je to s tím prostě spojeno. Pro nikoho to není snadné, ale kdo se tomu chce vyhýbat, možná ještě nedozrál, nedospěl a neměl by možná ani kotě mít.

mirkacab, nevím, z toho, co jsem četl, by tam příčinná souvislost s ranou kastrací být neměla. Naopak se ukazuje, že v něčem jsou raně kastrovaná koťata zdravější. Že se něco takového stane je pravděpodobně spíše náhoda.

Emie, díky za odpovědi.
1. Já při analýze diskusí na toto téma vidím velkou nekonzistentnost názoru chovatelů. Když jde třeba o uvádění ceny koťat, tak "kotě není houska na krámě", když jde o ranou kastraci, je "kotě zboží, které dodáme úplně hotové" - není v tom rozpor? A ono je to hodně spojeno s bodem 3 - pokud si nejsem jistý, jaký to má vliv, budu bojovat proti lidem, u kterých se kočky nemají dobře, tím, že mnou odchovaná koťata nebudou nakonec perfektní? Mně toto nedává smysl. Jako bych si bral prášky na bolest a neřešil, proč tu bolest mám.

A ano, chci reference. Stále mi je někdo slibuje, jak má data, ale nikdo s žádnými nikdy nepřijde. Tak věřím, že tady je tedy uvidíme :o)

2. To samé, co jsem psal HaniK výše.

3. Chovatelé neradi poskytují informace. Nevím, kde se pohybujete Vy, ale mezi chovateli v Česku je velká nesnášenlivost, jeden pomlouvá druhého, snaží se vzájemně si i škodit a nejsou to podle mě lidé, kteří by se o své zkušenosti dělili a sdíleli je nedejbože veřejně. Nejde jim o kočky ve smyslu rozvoje plemene a výchovy nových chovatelů, spíše převažuje strach z konkurence. Aspoň tedy u těch, co jsou vidět.

Pokud víte o významných českých chovatelích britek, kteří raně kastrují, napište sem jména chovatelských stanic. Podívejme se, kolik mají odchovů a třeba zjistíme i zkušenosti.

Jinak myslím, že toto téma přesahuje diplomku zejména časovou náročností, ale jakoukoliv studii nebo data k tomuto tématu najdete nebo posbíráte, budu rád, když se na ně bude možné podívat.

Emie

16. září 2016 0:36

1. Jde právě o dané kotě, jeho případná koťata a jejich případné páníčky. Množitelé to nemají napsané na čele, koupí si od vás kotě a už o něm neuslyšíte. Nakryjou bůhví čím, kočka rodí v jednom kuse, pohlavně přenosné choroby je nezajímají, genetika je nezajímá, o krevních skupinách neví. Další generace jsou mnohem rizikovější na HCM, protože bez PP nikdo linie nesleduje. Krom toho, jak jsem se mohla přesvědčit, koťátka nesou kastrace výrazně lépe než dospělí. Dále nehrozí, že by nový majitel v dobré víře předal později můj odchov ke kastraci do rukou nějakého řezníka-veterináře (to byste se divil, co někteří dokáží!) - chovatelé si mezi sebou poradí opravdu důvěryhodné vety, nové majitele to ani nenapadne řešit. Navíc pak nějaký zaostalý veterinář řekne, že kastrovat až po roce, a kočka se promrouská třeba až k zánětu dělohy.
Promiňte, to opravdu ne.
A že se to nestává? Chcete reference?

2. Jak už píše paní pode mnou, já jsem taky na prášky, když musím k vetovi kvůli čemukoliv, nikomu bych to nepřála. Ale to nehraje významnou roli v tom, proč jsem zastánce časných kastrací.

3. Jediný diskutovatelný bod - pro toto nejsou objektivní data, ale určitě by každý chovatel rád poskytl své zkušenosti. Kdyby se koťata nevyvíjela do typu, "zkušení a dlouholetí chovatelé" by časně nekastrovali. (Kde jste na to přišel, že dlouholetí chovatelé časně nekastrují? Významní čeští i zahraniční chovatelé britek, se kterými se znám, předávají koťata již kastrovaná, a to rozhodně nejedou první abecedu.)

Nebylo by to špatné téma na diplomku, možná bych to dělala na inženýra (obor chovatelství na ČZU). I když ze zkušenosti umínění odpůrci něčeho obvykle nevěří žádným pracím, které nepodporují jejich hypotézu.

viera

15. září 2016 22:49

mne veterinar nevykastruje skor kym nebude mať kocur pol roka-zo zasady a na zaklade skusenosti..asi mam zodpovedneho veterinara

viera

15. září 2016 22:49

mne veterinar nevykastruje skor kym nebude mať kocur pol roka-zo zasady a na zaklade skusenosti..asi mam zodpovedneho veterinara

mirkacab

15. září 2016 21:47

Já někde četla že vykastrovaný kocour před takzvanou pubertou trpí na záněty močáku.Mám ty problémy s Gafíčkem.Jestli bude ještě někdy nějaké příště,nechám určitě kastrovat později.

HaniK

15. září 2016 21:25

A jé, Fïla měl ostrou. :-D

Tímto spoustu lidí nasereš a mě svým stylem taky. Protože všechny házíš do jednoho pytle. Oni ti chovatelé opravdu o svá zvířata mají prostě někdy strach a takto se sichrují. Inu, též bych byla tento strašný chovatel. A ne z obavy z konkurence, ale protože debila neodhadneš.

S tím druhým bodem si mě ale nastval dost a hned ti vysvětlím proč. Ty svá zvířata možná neprožíváš, ale pro mě je každá návštěva u veterináře stresem. A tím stresuju i to zvíře. Když se píchá injekce, bulim, když se dává narkóza, tak je mi na omdlení. Taky nemam řidičák a auto, takže návštěvy veterináře se snažím minimalizovat. Protože zvířata taham mhd. Pri každé operaci, i jednoduché trpím jak magor, že se neprobudi, protože už jsme tak o jedno zvíře prisli.Takže ano - všemi deseti za operaci, kterou nemusím obstarat já! A teď si přijdeš ty a naznacis, že jsem nezodpovědná. Paráda no.

Ohledně velikostí netusim. Pořád jsou dvě strany, co se navzájem hádají.