Dnešní procházka byla plánovaná. Už v neděli jsem říkala Vojtovi, že rybník zamrzl a že ho tam vezmu. Chodíme tam hrozně často, zažili jsme, když ho vypustili, čistili, když tam byla voda, prostě je s Vojtou spjatý odmala. Ale stoupnout si na něj, jít doprostřed?
Výzva...o) Já tedy měla strach. Viděla jsem v sobotu, že lidi na něm bruslili, ale stejně, je to zvláštní pocit. Ale i já si stoupla...o) Dokonce jsme odhrabali místo a koukali na tmavý (doufejme) dost silný led.o)
Měli jsme něco malýho pro kačeny i ptáčky, ale hlavně jsme měli balónek nafouknutý héliem, abychom ho pustili.
(Které dítě by chtělo jít s mámou na procházku a přitom si povídat?) Člověk ho musí na něco nalákat..o))
Říkám mu, udělej si uzlík na ruku, hlavně ho nepusť..V tom telefon, Sanny ahoooj..jojo, poslouchám...Mamííííííí, on letííííííí..o)) Cvak, cvak..
Obešli jsme ho celý, kdyby bylo na Vojtovi, byl by tam doteď, ale zima prostě je. Tváře červený...
Pojďte někdy s námi.o)))
Tento blog vyjadřuje názor autora, nejedná se o stanovisko Modrého kocouře.cz.
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?