Blog: Velký pátek (ale o kočkách ani slovo)

15. dubna 2017  |  Maud  |  5 987x / 3x

Na Velký pátek o půlnoci se skály a země otvírají a v jejich útrobách je možno najít poklady.
„Tak počítáš s tím? Musíme vyrazit tak, abychom na té stezce nepřerazili.“ zdůraznil Jirka.
„Hm, a seš si jistej, že je to pravda? Přece kdyby to bylo tak jednoduchý, tak by se celé městečko topilo v pokladech.“ pochybovačně utrousil Marek.
„Možná,“ odpověděl Jirka. „Jenže jedna polovina lidí odsud tomu nevěří a druhá se bojí! Ty vole, copak neznáš Kyliána? No toho, co maká u obce, starosta ho zaměstnává na úklid města. Ty nevíš, jak je šťastnej, když na podzim může hrabat listí? Říká se, že si dovlekl ze Skály pytel zlatejch mincí, ale ty se mu pak proměnily v listí.“
„Ty bláho, přece bys tomu nevěřil,“ zavrtěl hlavou Marek. „Ten má důchod na hlavu!“
„No a co starej Matějka, no?! Je to pět let, co se ztratil. O Velikonocích ho hledalo celý město. Policajti pak v rojnicích pročesali les, poslali i vrtulník s termovizní a nic. Měli taky psy a ti chytli stopu, jenže ta najednou nepokračovala, prostě skončila. U Skály…“ Jirka zněl přesvědčivě.
„Tak jo, no, zkusíme to,“ přikývl na konec Marek.
„Si piš, že to zkusíme, jenom si pamatuj, že musíme nabrat do báglů, co se tam vejde a rychle pryč, žádný další prohledávání, Skála se pak zavře. A pak budeme za vodou, já nebudu muset do práce, ty nebudeš muset do školy, prostě havaj,“ usmíval se nad tou představou Jirka.
Vyrazili zkratkou do strmého svahu k vrcholu Skály. Noc byla jasná, stezku dobře znali, jen občas klopýtli přes kořen. Dorazili ke Skále a usadili se kousek opodál zády k obřímu balvanu. Těch balvanů bylo na svahu plno, všechny byly porostlé mechem a dlouhá léta zasmušile strážily Skálu.
„Kolik je hodin?“ zeptal se Marek.
„Za pět minut půlnoc.“ zašeptal Jirka.
Oběma ve spáncích tepala krev jako splašená.
„Za minutu půlnoc!“
Srdce jim bušila tak, že měli pocit, že ten zvuk musí být slyšet sto metrů do okolí.
Nastala půlnoc. NIC. Skála se neotevřela. Mládenci zklamaně pátrali po nějakém otvoru.
„Ty kráso, že já jsem nezůstal doma, vždycky ti na to skočím, já vůl!“ lamentoval Marek. „Mohl jsem v klidu doma pařit WoWko!“
S nepořízenou se vrátili domů. Marek sáhl do ledničky pro energiťák, zapnul počítač, nasadil si sluchátka a za chvíli již mlátil a zabíjel příšery. Jirka se zachumlal do peřin a ihned usnul. Spal však spánkem neklidným, hlavou se mu honily sny, v nichž se prodíral temným lesem a uhýbal před obřími balvany, jež se kutálely ze svahu dolů.
V nedalekém městečku odbily hodiny na kostelní věži jednu hodinu po půlnoci. S posledním úderem Skála neslyšně pukla a kolem otvoru se rozlilo matné světlo, které zlatavě zářilo díky odleskům drahého kamení, drahých kovů, šperků a vybělených kostí. Za hodinu se Skála uzavřela a ponořila se do tmy.
Na Velký pátek o půlnoci se skály a země otvírají a v jejich útrobách je možno najít poklady. Nutno dodat, že těmto tajemným místům je náš letní čas ukradený…

Sdílejte!  |  O sdílení

Pája6  15. prosince 2018 3:03

To má skvělou myšlenku a je to vtipný, moc hezky se to cetlo ☺.

micouša  28. prosince 2017 21:36

Tak tohle je superBoží 😆😆😆 a žel vidno kam šarády páchané na nebožátkách změnou času týraných vedou. 🖒

gwen  15. dubna 2017 21:31

Ty vago!
Jsem to hltala.o)

Maud  15. dubna 2017 21:17

Je to jen taková velikonoční hříčka. Omlouvám se, že to není o kočkách...:-)