Chystali jsme se už dlouho, ale buď nebyl čas nebo nálada. Dneska jsme šli a nelitovali jsme.
Podotýkala jsem, Vojtíku, je to velký kopec, budu stavět každý krok a odpočívat, ale ke zřícenině jsme to dali najednou a tam chvíli odpočívali. A schovali vzkaz (kdyby jste ho někdo našel, jsou tam naše přání, co chceme 17/18 dokázat, splnit si.o))
A pak jsme šli výš a výš. Zastavili jsme 2x, protože máme takovou soutěž. Každý tři kamínky a z nějaké vzdálenosti trefit se do stromu. Vojtík vyhrál.
Když jsme se dostali nahoru, vedle už asfaltová cesta, ale lesem a bylo to---bylo to...Krásný. Chvílemi i pršelo a zase svítilo sluníčko a zase pršelo- no říkám, ideálka.o))
Hodně jsme si povídali. Opakovali do školy. Smáli se. Koukali na mraveniště. Do lesů, jestli neuvidíme houby.
Nechtěla jsem, aby ta cesta skončila. Když jsme sešli k chatkám, už to nebylo ono.
Naše odměna?
- jedna lesní jahoda(Vojtíkova)
- jedna houba (doma usušená do omáčky)
- hrst ostružin (dobré-sladké)
- lesní kvítí
A den, který má smysl....Jen proto, že prostě je...
Tento blog vyjadřuje názor autora, nejedná se o stanovisko Modrého kocouře.cz.
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?