Zaregistrovat se 
Přitlapkovat se
Přitlapkovat se
Četóóó... na můj povééél POZOR!! Dvounožkyně opustily území, takže vyhlašuji plnou pracovní pohotovost!! Je třeba přetvořit území k obrazu našemu... nakonec, žije tady pět kocouřů (ano, i Pátý je právoplatným členem), takže co? Takže si plivněte do tlapek... do tlapek, povídám, Bubu, ne na Piškota, a jedem, ať to odsejpá! Četo, na můj povééél pohov. DO AKCE!!“
A aby vám to lépe šlo, budu vám vyprávět pohádku: Byl jednou jeden domeček, v tom domečku byteček a v tom bytečku žilo pět kočiček. Byly to moc hodné kočičky, protože se krásně staraly o tři dvounožkyně. A ty dvounožkyně každý den posílaly na procházku, aby měly dost čerstvého vzduchu. Vždycky, když dvounožkyně vypustily ven, tak se kočičky jako pilní mravenečkové rozběhly po bytečku a začaly o něj pečovat. Ty vám byly šikovné! (Bubu, slyšíš? Ty jsi taky šikovnej, ale jak hrábě do kapsy, mňaufix, dávej pozor, hrabeš hlínu z květníku do misky s vodou! Bahenní lázně máme v plánu až příště). No nic, pokračuju. Takže kočičky se moc pěkně staraly, aby jejich územíčko bylo co nejútulnější. Svými šikovnými pacinkami tu poupravily koberec (správně Piškote, to je ono, klidně ho můžeš srolovat ještě víc), tam nakypřily zem kytičkám, tu pečlivě oblízaly zrcadlo (kruci, Missy, musíš si ty packy víc namočit, takhle to okno neumyješ!). Vždycky, když se dvounožkyně vrátily domů, tak byly krásně upraveným územíčkem tak překvapené, že nemohly ani mluvit a jen kulily oči a nadšením lomily rukama. A kočičky byly rády, že jim udělaly radost a spokojeně spinkaly a ani jim nevadilo, že dvounožkyně rachotí smetáčkem a lopatičkou a plácají kobercem, aby druhý den zas mohly kočičky pracovat. Tak to šlo dlouhé dny a týdny a všichni byli moc spokojení. Každá kočička samozřejmě byla pilná na něco jiného. Jedna, ta nejmladší a nejšikovnější (no co je, co je? Nějaký poznámky?? Makáme, nekoukáme!), třeba uměla krásně vyndat ponožky z pračky a pěkně je rozmístit po celé předsíni, aby rychle uschnuly. Další kočička, taky moc šikovná (jsem byla na semináři o pozitivní motivaci podřízených), zase uměla krásně uklidit stůl tak, aby na něm nebyly žádné papíry, tužky a jiné nepotřebnosti... na zemi překážely mnohem méně. Také tam byl moc chytrý kocourek, který dokázal vyskládat všechny knihy z regálu, aby myšlenky v nich obsažené měly dost prostoru a dvounožkyni to úplně inspirovalo a chtěla pak, aby měl dost prostoru i ten kocourek, a slíbila mu, že ho pověsí za ocásek do průvanu. Čtvrtý kocourek měl největší sílu a tak byl pilný hlavně tam, kde bylo třeba přesunout těžké předměty, třeba takovou tu věc, jak si z ní dvounožkyně pouští nějaké duc duc kvííí kvíí šubyduby duc duc šalalalali duc duc... to ani kočičky nečekaly, že z ní na zemi bude tolik báječných věcí na aportování... a dvounožkyně pak taky aportovala, všechny kočičky po celém bytečku, jen místo "Přines" volala "Počkejte až vás chytím" (nechytil, nechytil, Ivánku, cink!). A pátý kocour uměl všechno a byl asi nejpilnější. A tak tam všichni pěkně pospolu žili a pracovali a hlavně si pomáhali a dvounožkyně je za to moc chválila a skoro každý den říkala, že jí pomáhají k infarktu. No a tak jestli se neupracovali a dvounožkyni netrefilo, tak tam žijí dodnes. Zazvonil zvonec, pohádky je konec...
Ne, ne, už žádnou další pohádku. Ale můžem si zazpívat. Tož tu našu. A všici!
Dělání, dělání,
to nám nudu zahání,
dělání, dělání
a dvounožec se lek!
Vyhrab třeba hlínu,
poškrab třeba zeď,
dvounožec to vstřebá...
Tak ne, schovej se teď hned!
No vida, jak nám to pěkně šlo. Tak hele, Missy, ještě trochu posundávej ty papíry z nástěnky... Bubu, převrhni košík, ták, to je ono... Piškote, přerovnej polštáře na gauči... jo, dobrý, nech ho na zemi, vypadá to pěkně. Ale že jsme si zapracovali, co? No jo, když je dobrej šéf, je dobrej i pracovní tým... já bych to těm magor... maniak.. jo, manažerům vysvětlila. Co je, Bubu? Už nemůžeš? Posiluj, hochu, posiluj... vydrž, brzy budu udělovat Řád práce, jsi v nominaci. Tak ještě vyndej z regálu šanony... jo, ty lejstra z nich taky vysyp, ať podlaha vypadá pěkně... jo, můžeš je i trochu skartovat, proužky jsou v módě... BACHA! Slyšim kroky, dvounožkyně jde. Ta bude zírat! Na místa, četo, a jakože nic, jo? Četo, na můj povéél SPÁT!
FUUUJ! To jsem se lekla! Co to bylo za hroznou ránu? Jdu se podívat... jo, tak nic, dobrý, spěte dál, to jenom dvounožkyně radostí omdlela.
Vaše Lassy (mňaunažerka firmy Nemožné ihned, katastrofy do tří dnů).
P.S.: Vzkaz zájemcům o naše služby: škody, způsobené v průběhu pracovního procesu, hradí vždy klient. Vyprávění pohádek, zpěv a tanec účtujeme zvlášt jako vícepráce a podléhají dani z uměleckých výkonů. Všechna mňautorská práva vyhražena.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?
12. února 2008 | 
1 025 480 726x / 1x
Lea
