Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum1. dubna 2008  |  KočičákBertrand  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 677x / 3x

Povedená svačinka

Povedená svačinka

Bolela mě už sice celá tlamička, ale nepolevil jsem a hryzal a hryzal, protože jsem věděl, že výsledek bude stát za to.
Panička totiž před nedávnem pořídila malou a nudně vypadající lahvičku, která byla tak neforemná, že se nedala ani kutálet. Večer se ale ukázalo, že lahvička má jiné přednosti, protože je naplněna voňavým olejíčkem. Když jím páníček večer masíroval paniččino pozadí, zachtělo se mi okusit, jestli olejíček taky tak dobře chutná, jako voní.
Byl opravdu výtečný, jenže jak jsem si na něm pochutnával, prozradila mě panička, když s koketním uchichtnutím zašeptala páníčkovi: „Hihi, ty mě lechtáš na stehnech.“ Páníček jí trochu zmateně odpověděl, že ji nikde nelechtá, a když zjistil příčinu paniččiných pocitů, vztekle se na mě rozeřval: „Vypadni, ty kazisvěte zatracenej, když jsi měl na návštěvě kočičku Adélku, taky jsem ti jí neoblizoval!“ Chtěl jsem mu připomenout, že návštěvu kočičky Adélky na mém území zpunktoval on a že se ta bílá hubená bestie tak nevkusně vtírala do přízně MÝM dvounožcům, že jsem ji musel přivést k rozumu hlasitým „tsssssssss!“ Ona mi na to však drze opáčila „pchchchchchch!“ a celá naše společenská konverzace pak byla ukončena potupným odchycením vzteklého ocelota za pomoci deky. Páníček ale nevypadal, že by chtěl rozebírat tuto minulou událost, takže jsem radši prosprintoval bytem a uklidil se na skříň.
Věděl jsem, že moje chvíle ještě přijde, protože dvounožci vždycky pošetile protrajdají celý den a v noci pak nemají síly k obraně před útoky divokých šelem. Zaútočil jsem, sotva usnuli. Lahvička odpočívala v poličce nočního stolku. Když jsem ji vyhrabával ven, musel jsem si počínat moc tiše a opatrně, protože hned vedle měla hlavu panička. Těsně před stolkem byla položena její pracovní kabela, která byla tak měkká, že když do ní lahvička spadla, vůbec to nebylo slyšet. Při té příležitosti jsem provedl inventuru tašky, ale kromě jednoho papírového kapesníčku, který potřeboval rozcupovat na tisíc maličkých kousků, v ní nebylo nic zajímavého. Vlezl jsem do kabely a začal odhryzávat víčko z lahvičky přímo tam. To se ukázalo jako skvělý nápad, protože panička se přece jenom probudila, rozsvítila lampičku a mžourajícíma očima pátrala po povědomém přikrčeném tvaru s trčícíma ouškama. Protože nic podezřelého neodhalila, zhasla a v její tašce to opět začalo chrupat. Hryzal jsem a hryzal...
Konečně víčko povolilo a vonný olejíček se rozlil po celé tašce. Hnedka jsem si na něm začal pochutnávat, vylizoval jsem ho ze dna kabely, cachtal si v něm tlapky a slastně jsem mlaskal. Olejíček chutnal nejen mně, ale i kapesní diář se ho pěkně nacucal. Mastné tlapky jsem si pak očistil o křeslo.
Když už jsem byl u toho čištění, rozhodl jsem se vyprat i paniččino nové pouzdro na telefon. Pořídila si ho teprve včera, protože to stávající se jí zdálo hrozně prokousané a opatlané. (I když jsem o něj pravidelně pečoval.) Nové, pruhované pouzdro bylo ale navlečeno na telefonu a ten ležel na poličce a vedl z něho černý ocásek do zdi. Jak jsem chňapnul okraj pouzdra do zubů a začal táhnout, spadl telefon z poličky. Čekal jsem, že práskne o podlahu a vzbudí paničku, a proto jsem byl už na střelhbitě rychlém odchodu, když jsem si všimnul, že telefon zůstal viset za ocásek kus nad zemí a laškovně se pohupuje. Ulovit ho a servat z něj pouzdro bylo pro mrštnou ocelotí šelmu dílem okamžiku. V zubech jsem ho pak zanesl do kuchyně, nechal ho namočené v misce s vodou a šel provádět důkladnou hygienu, protože se mi zdálo, že po olejové pochoutce se mi na tlapky lepí smetí ze země.
Ráno opět panička jevila známky jarního poblouznění, ale místo, aby sebou plácla na koberec (jak má poslední dobou ve zvyku), začala se chystat do bazénu. Když jsem vykoukl zpod bundy, kterou jsem za účelem maskování předtím strhl ze židle a vytvaroval do podoby originálního iglú, hrůzou se mi srst zježila v dikobrazí bodliny: panička měla oči navrch hlavy! No vážně, měla obrovské, vyboulené tyrkysové oči, kterýma se rozhlížela kolem sebe. S úzkostným zařváním jsem vyskočil z iglú a zalezl pod postel tak rychle, že jsem musel pár vteřin počkat, než se za mnou schová i můj ocásek. Panička se mě sice snažila vylákat ven pod lacinou záminkou, že už si nebude zkoušet plavecké brýle a dá mi kapsičku, ale tušil jsem, že ani moje dnešní snídaně se neobejde bez komplikací.
A taky že ne. S nejapnými poznámkami mi nejdřív zničila iglú a pak s hlasitými výčitkami vytáhla z mé prací mističky prouhaté pouzdro, a aniž by ho nejdřív poválela po zemi, položila ho na topení. Její nevychovanost se ukázala v plném světle, když mi při servírování jídla ani nepopřála dobrou chuť. A pak se odehrála skvělá pantomima: panička se v chvatu oblékla, naházela pár věcí do kabely, hodila ji přes rameno, vykřikla, sundala ji, prohlédla si mastný flek na džínách, znovu vykřikla, a pak vyhazovala z kabely všechny věci, které tam předtím naskládala, a kdykoli přitom brala do ruky nějakou další, protáhla odporem obličej. Na paniččině tváři se během chvíle vystřídalo tolik neuvěřitelných výrazů, že by si zasloužila cenu Thálie. Zrovna, když jsem k ní chtěl přiskočit a uznale ji poplácat po koleni, vytáhla z tašky něco, co mi připomnělo lahodnou chuť noční svačinky. Paničce to bohužel připomínalo spíš víčko od oleje přejeté parním válcem. Hned si ale uvědomila, že doma žádný parní válec nemá, ale že ví o někom, kdo má v zubech obrovskou sílu a umí se chovat šelmovsky nenápadně.
Našla mě docela brzo, ale k žádnému trestu se neodhodlala, protože jsem právě dřepěl na záchodku a maskoval se za tchoře. Nějak mě totiž po té svačince rozbolelo bříško...



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







16 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Roni
KocouřákRoni  Datum9. dubna 2008 10:57

Copak kafe, já se právě málem napila nového šamponu místo vedle stojícího džusu :-D

sava
Kocouřáksava  Datum9. dubna 2008 7:49

kdo bude bertrande umývat vyprsknutý kafe na monitoru a klávesnici? díky za hezký ráno :)

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum8. dubna 2008 17:37

Bertrande, díky, je mi o pár let méně, díky smíchu.ty hlášky, to je dílo:-)))))

 KOČKAMŇAU
Kocouřák KOČKAMŇAU  Datum8. dubna 2008 14:29

Nemůžu chytit dech, uaííííííí, Bertrande, tys nepřekonatelné číslo!!!!!!!

Kačaba
KocouřákKačaba  Datum8. dubna 2008 10:06

Bertrande, jsi třída. Sice se snažím, seč můžu, ale na tvoje nápady nemám. Čtu si tvoje příhody jako Slabikář, abych se zdokonaloval. Ocelotí fanoušek Fanfán

EvaNo
KocouřákEvaNo  Datum8. dubna 2008 9:56

Tak jsme si, Bertrande, přečetli tvůj zápisek a už je nám jasné, proč ta naše člověčice zas brečela tak, že jí na to dva kapesníky nestačily. Bylo to smíchy!!! Jinak bezva inspirace! F+M+F

janča
Kocouřákjanča  Datum8. dubna 2008 9:08

tak mě dostalo toto:
panička měla oči navrch hlavy! No vážně, měla obrovské, vyboulené tyrkysové oči, kterýma se rozhlížela kolem sebe..... Panička se mě sice snažila vylákat ven pod lacinou záminkou, že už si nebude zkoušet plavecké brýle... chachááááá!
Jinak děkuju bohu, že mám doma jenom jednoho blivajzníka, jinak samé vychované kocouříky

Laalaa
KocouřákLaalaa  Datum8. dubna 2008 8:35

Milý Bertrande, ty jsi úplný poklad. Tebe bych chtěla mít doma ;-)

 Raika
Kocouřák Raika  Datum7. dubna 2008 13:54

Není nad sladkou šelmu ocelotí:-)))

Maxik
KocouřákMaxik  Datum6. dubna 2008 14:01

Vaše vznešenosti,šelmí ocelotí veličenstvo, napsalo jste to skvěle. Jen tak dál.
Já jsem si dovolil použít do svého deníčku váš výraz "kácení lesa". Jinak obdivuji vase noční výpady.

 Kazi
Kocouřák Kazi  Datum5. dubna 2008 20:19

Ha, ha, ha. "...jsem ji musel přivést k rozumu hlasitým „tsssssssss!“. Ona mi na to však drze opáčila „pchchchchchch!“ Úplně to vidím :)

 Bertrand
Kocouřák Bertrand  Datum2. dubna 2008 12:31

Pro Matyldu: ále, ňákej relaxační a masážní tělový olej Relax. Ale myslim, že si s nim dvounožci moc nezarelaxovali..

Chillhousová
KocouřákChillhousová  Datum1. dubna 2008 21:28

Ty jsi šmat, Bertrande.
Můj oblíbený kus:... telefon zůstal viset za ocásek kus nad zemí a laškovně se pohupuje... ty vole, dobrý!

Betty
KocouřákBetty  Datum1. dubna 2008 20:21

Bezkonkurenčně nejlepší akce a pro nás počteníčko.

 Lucka
Kocouřák Lucka  Datum1. dubna 2008 13:11

Nemohu komentovat....můžu pouze řvát smíchy. :-)))))))))))))))))))))))))))

 Matylda 2
Kocouřák Matylda 2  Datum1. dubna 2008 12:30

Auuuuuuuuuuuuuuuuuuu úplně mě bolí břicho od smíchu :-))). Juva, Bertande, tak to jsi fakt tedy všeuměl... Zlatíčko ocelotí, to mají s Tebou ale doma zábavu... co to bylo za vytříbený olejíček? Já jen, že bych se třeba nechala inspirovat a vyzkoušela na svoji dvounožku :-). Tak pa Matylda

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (50x)
2
Vyhlášení NEJ fotky října 2024 (26x)
3
Creepy kočky: Kočka na baru (19x)
4
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (19x)
5
Kočičí jména (17x)
6
Britská krátkosrstá kočka (17x)
7
Vnitřní parazité u koček (17x)
8
Creepy kočky: Jednou a dost (16x)
9
Seznam kočičích kaváren (15x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top