Týden v tichém domě

TICHO.

Ticho.

T
I
C
H
O

Těžká
Ignorace
Citlivé
Hodné
Oblíbené

kočičky pokračuje.

Je úplně nemožná, vůbec nepochopila, že kdyby nebyla drzá a na tu terasu mě pustila, tak nebyl důvod ji trestat, a nakonec může být ráda, že to odnesla jenom peřina a ne přímo vona, že jo, za to asi nemůžu, že ani po půl roce pořád nepochopila, kdo je tady šéf, a když jednou řeknu, že chci na terasu, tak tam taky půjdu, a ne, že mě od těch dveří vodstrčí, a jako ať si mě klidně přehlíží, překračuje a ignoruje, ale taky ať už si mě nepřeje, protože jednou jsem vůdce smečky a území a ředitelka zeměkoule a vesmíru a vůbec, když na to přijde, tak vymyslím ještě mnohem horší pomsty a tresty a to teda uvidíme, kdo z koho... se zblázní...

Je fakt úplně nemožná, protože asi čeká, že za ní začnu dolejzat, ale to já teda nezačnu, protože jsem šelma a mám svou hrdost, i když je to chvílemi hodně náročný se udržet a nezačít se vtírat do přízně, protože o některých věcech nemám přehled... jako třeba tuhle, když koukla na mňaunitor a pak syčela něco o darebácích, kteří mají tu drzost vzít si bez mého souhlasu zápisek v deníku a dát ho na jiné weby... a že prý jestli je hanba nefackuje... to jsem teda zbystřila, protože nevim, jak fackuje hanba, ale mně jde průplesk a packovaná výborně, a už taky mám nachystaný drápy a z mýho sekání ocasem a naježeného hřbetu by každej měl poznat, že na moje zápisky se nesahá!!
Tak bacha!!

Je fakt úplně naprosto nemožná, protože projevuje vytrvalost hodnou lepší věci a neujede jí směrem ke mně ani „čičí“. Bez „Ale čopak nám to tu špinká ža tečkovaného bloučínka?“ „Lašinečko, čumáčku, stůj chvilku, ať tě můžu vyfotit“ a  „Kterejvyvrhelzasrozházelgranule??“ bych se i obešla, ale vona mě ignoruje, i když předvádím bravurní fotbálek, exkluzivní sprint územím nebo skok plavmo přes sedačku. Místo obdivu a nadšení... ticho. Ne že by to mě, hrdou, nezávislou a  statečnou šelmu, mohlo nějak rozházet nebo snad dokonce přesvědčit, abych příště podobné pomsty nekonala... jak mě naštve, budu trestat zas... ale teda není z toho ticha jedna ve své tečkované kůži...

Je fakt úplně naprosto dokonale nemožná... si podle mě dovoluje nějak moc, to se tady zavádět nebude, nějaký ticho, však máme své metody, jak vyloudit nějaký ten výkřik nebo lamentaci... a hele, květník s naší trávou... tak šup, za trávu chytit a táhnout z obýváku do předsíně, no vida, pěkně se z něj zem sype, cestička se táhne... hele, už jde, tak teď, teď promluví... E?? NIC??
Vzala květník, odnesla zpátky, zametla hlínu... a ticho?? Žádné „Lassycostozasvyvedla??“ Mňaukryš... no nic, nasadíme účinnější zbraně... tak jo, copak máme kde zajímavého... a hele, menší dvounožkyně nechaly na stole nějakou barevnou chrastící trubku... prásk s tím dolů... dobrý, celkem rachot na podlaze a kutálíme, kutálíme... chrastíme, rachtáme... hážeme ucho... a nic. Ticho. Mňaufix... a hele, trubka má nějaké bílé víčko... kous, chřup, chřup... a z trubky se sypou nějaké barevné pecky... paráda, jedéééééém, kop žlutou tam, kop čevenou sem... pár jich přihrneme pod koberec... bílou pod polštář, zelenou a hnědou pod peřinu... tak co je, už jde nebo co? Jo, jo, jo... jde... tak pozor... teď... teď promluví... uuuu, tady jsem tvoje Lasalinka, copak mi povíš pěkného... ještě zatřepetat ocáskem, aby si lépe povšimla... CO? CO? COŽE?? Vešla, rozhlédla se, popošla, něco zakřupalo pod kobercem, na roztomilou tečkovanou čičinku se ani nepodívala a šla zas pryč???
Šla do obýváku a menším dvounožkyním řekla, ať si laskavě sesbírají lentilky, které jsou po celém pokoji, a kolikrát jim má říkat, že to tam nemají nechávat, a ať nezapomenou vyluxovat ty rozšlápnuté pod kobercem... no mňaufix himlherkot mňaulelujá krucajs mňaulement do prkenný vohrádky už! Pokus nevyšel!
Menší dvounožkyně se s hlasitým prskáním odebraly likvidovat můj pokus o zrušení ticha... a pak se mnou přestaly mluvit taky.

Jsou fakt úplně naprosto dokonale neskutečně nemožné a proto končím s tolerancí a nenápadnými pokusy a do akce nasazuji veškerý dostupný zbrojní mňaurzenál rozzuřené šelmy.

Však ještě rády tlamky otevřete, citlivky, až budete volat o pomoc...

Vaše TichemužúplnětumpachováLassy.

Upozornění: Autorská práva vyhrazena – tento i další zápisky jsou určeny k zveřejnění pouze na webu Modrý kocouř a jsou bez souhlasu autora nepřenosné.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama