Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum5. dubna 2008  |  KočičákAlasca Arien  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 653x / 2x

Šíleně šladká princezna

Milé kočoulničky a milí kočoulečkové,

tak váš zaše ždlavím a jsem moč (a mňaufix... no... nemyslím moč jako moč, ale moč jako moč... chápete?) láda, že vám můžu žaše napíšáčkovat. Ne, vůbeč jšem še nežblážnila ani mi nevypadly žuby, ale rožhodla jsem se, že když teda už še mnou konečně moje žlatá laškavá... žlaťounká laškavounká dvounožkyněčka mluví, takže na oplátku budu tou nejložtomilejší nejšladouňkatější kočičičnečtou pod šluníčtem... no ty jo, tak to nevim, jak takhle vydržím psát dlouho.
No. Takže jšem hned ráno ráníčko ušoudila, že je třeba dát mojí žlaté dvounožkyničce najevo, jaký že pokládeček vžáčný má doma. Chvilinku jsem přemýšlela, ještli nemám začít být stlašně moč (chichichi, už zase!!) chytrá a všechno vědět a všemu rozumět, ale pak jsem še rožhodla, že na to jšou tu jiní ekšperti a že teda budu tou šlaďoulinkou kočičinkou. A taky placovitou a užitečnou kočulinkou.
Tak jšem hned začla placovat jako budík, plotože še mi ždálo, že ten malej červenej to nějak fláká a nezvoní, i když by měl. Nechtěla jsem se po něm opičit vydáváním pisklavých zvuků a tak jsem zvolila osvědčenou strategii, kdy stačí trochu podrápkovat palec a dvounožkyně vyletí jak ten jelen... do... střelen, místo zásahu ponechám na úvaze laskavého čtenářstva. No.
Den jsme tedy zahájily úspěšným startem (v poslední době po mně startuje čím dál rychleji, docela už útěkovou dráhu beru dost smykem, lepší se, holka!) a báječný den se zlatou kočičkou mohl pokračovat. Svolala jsem všechny mozkové buňky (svolávat smečku nemá cenu, po ránu jsou na tom jako dvounožkyně, nevymyslí nic). A použila je na vymýšlení dalších projevů mé zlatosti. Buňky nezklamaly a z jejich jádra vzešel celkem dobrý nápad – jelikož vím, jak dvounožkyni baví na mně bleskat a pak dávat mé obrázky k náhledu vám, modrokocouřníkům,
usadila jsem se v zvláště zdařilé poze před mňaunitorem. Dvounožkyně pravila, že mám jít sochovat někam jinam, protože přes mě nevidí, a navíc jsem prý schopná převrhnout hrnek s kafem. Pche!
Když támhle sochuje Chilli a Milhouse, tak to se může rozplynout... a mě pošle pryč? Grrr... é, ticho, Lassy, ticho, dnes ne, dnes jsi milá sladká hodná čičinka, tak žádné vrčení. Už už jsem chtěla spořádaně odejít, když tu jsem dostala starost, jestli dvounožkyně nemá kafe v hrnku moc horké, a proto jsem tam vstrčila kontrolní teploměr... ééé... no... von prostě ocas může mít víc funkcí, no. Sice to nepálilo, ale příjemné to nebylo, takže jsem honem teploměr sklepávala... oklepávala... dvounožkyni málem kleplo, protože kapky kafe přistály až na mňaunitoru a taky pocintaly myš, stůl a nějaká lejstra. Nasadila jsem si na čumák co nelíbeznější nevinný výraz a zatvářila se soucitně – taková spoušť, to je hrůza. Pro jistotu jsem si vlezla na křeslo, za jedno aby se mnou nechtěla spoušť konzultovat, a za druhé se mi zdálo, že se mi nějak moc lepí chloupky na teploměru... é, ocásku. Začala jsem s očistou a slibovala si, že příště už nic kontrolně měřit nebudu, protože sice by nebylo dobré, aby se dvounožkyně spálila, ale tak daleko moje obětavost nejde, abych ještě někdy měla v tlamce tu hnusnou chuť měřené tekutiny. Blééé, nechápu, jak to může pít...
Pak jsem zase zapřemýšlela, jakým úžasně laskavým činem dokážu svou nepostradatelnost. Napadlo mne, že dvounožkyně zas určitě půjde na lov potravy, a jelikož ji nenosí normálně v zubech, ale kočkavíproč ji vláčí v takových šustivých vacích, do kterých moc ráda lezu, tak jsem jí chtěla ty vaky připravit. Dostat se do skrýše, kde je má uložené, byla hračka... no vida, je tu moc pěkná zásobička... tak kterou? Tuhle? Nebo tamtu? Tahle taky šustí pěkně... ááále, tak vytáhnu všechny, ať si vybere. Kladla jsem vaky vesele po kuchyni a už už se těšila, jakou bude mít dvounožkyně radost. A měla... přišla totiž, přivábena šustěním a takovým zvláštním hlasem řekla: „To už snad není ani možný!!“ Vidíš, jak je dobře mít milou zlatou kočičku, která i nemožné zvládá levou zadní?
Jsem věděla, že to oceníš! Trochu mě sice zmátlo, že kolem procházející Piškot utrousil něco jako: „Holka, jestli tebe jednou nezabije, tak už nikoho,“ ale to asi jen opakoval něco, co chce napsat do svého spisu. Nakonec bylo dobře, že jsem vaky připravila, protože asi 15 jich sice dvounožkyně dala zpátky, ale dva si vzala a vyrazila na lov. Když se vrátila, dost funěla a říkala něco o tom, že už má ruce vytahané jak šimpanz. Normálně bych jí vysvětlila logické důsledky evolučního vývoje, ale jelikož jsem si nechtěla pokazit imňauge zlaté milé hodné kočičky, nechala jsem přednášku na jindy. O to víc jsem mňausistovala při vykládání kořistí z vaků, po otevření dvířek ve skříňkách jsem do nich hned vlezla, aby dvounožkyně věděla, že brambory má dát semhle, granule tamhle a rohlíky sem. Dost při vyndávání tečkované navigátorky prskala a mně se chvílemi zdálo, že asi úplně nepochopila, že má doma milou sladkou kočičku, která se jí snaží udělat radost. Uprostřed zvlášť plodné souhry, spolupráce a pohody zazněl zvonek. Dvounožkyně vyšla na chodbu... a nevracela se. Obhlédla jsem ještě neuklizené kořisti a zaujal mne papírový pytlík... mňaujej, z takového pytlíku přece přesypává něco bílého do nějaké... dozy... a z dozy pak to bílé sype do mísy nebo hrnců... a říká, že to musí osladit... ANO! To je ono, cukr tomu říká... a sladí tím... a kdo tady chce být sladká kočička?? No??
Tohle je příležitost... konečně jí dojde, jak moc sladká jsem. Tak honem, šup, škub... a už se to sype, už se to rozsýpá... božínku, božínku, prášeček bělounkej, jemňounkej... tlapičkami počechrat a hlavičkou pošmudlat a trošinku v něm polehánkovat... to bude čičinečka slaďounká... a jestli to není škoda, že nemáme slaďouňkou taky podlahu, tak pěkně tlapinkami osladit... a předsíň taky vylepšíme... a zase trošku ocukrovat kožíšek... a trošičku pocukříkujeme taky židličky... a zase kožíšek... to bude dvounožečka koukat, že má tu nejsladší kočičku... áá, už ji slyším, už jde, tak se pěkně naaranžovat doprostřed kuchyně...
Páááni... teda takovou radost jsem nečekala.
Nejdřív vykřikla: „LASSY!!“
A pak: „Panebože, za co???“

Tak ona chudinka v té radosti ani nepoznala, za co jsem se převlékla!!

No pšece za ložtomilounkou mooc slaďounkou kočičku, ne??

Vaše PořádještětrochulepkaváLassy.

Upozornění - autorská práva vyhrazena - tento i další zápisky jsou bez souhlasu autora nepřenosné.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







6 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

sindlerova.jitka
Kocouřáksindlerova.jitka  Datum14. dubna 2008 21:58

Taky ráda pomáhám s asistencí s nákupem....nejradši, když je to z masny. Mauzí

 Pavla5
Kocouřák Pavla5  Datum14. dubna 2008 12:01

Všichni zbožňujeme tvé lasskavé činy! :-)
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Bertrand (7. dubna 2008 12:29)

janča
Kocouřákjanča  Datum13. dubna 2008 22:15

Jako med... nebo jed?! :-)))))

 Bertrand
Kocouřák Bertrand  Datum7. dubna 2008 12:29

Super! Díky za novou inspiraci! Budu šladouškej ložtomilouškatej očelotešek... moment, odskočil jsem si za rohový psací stůl... už jsem se vydrápal zpátky... ty škrábance na nové tiskárně vypadají dost dobře... to musím zkusit znova. Tak zatim, Lassy, mám tady teď ňákou práci.
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Pavla5 (14. dubna 2008 12:01)

reina
Kocouřákreina  Datum5. dubna 2008 17:01

chápavější jsou menší dvounožci, ještě nezkažení konvencema a podobnýma nesmyslama. ti by se jistě rádi přidali ke hře, ale asi jsou ty malé dvounohé už taky dost velké...

 Bastien (alias Kraken)
Kocouřák Bastien (alias Kraken)  Datum5. dubna 2008 9:48

Ti dvounožci nejsou moc chápaví. :o)) Tuhle jsem koukal na pořad o šimpanzích a orangutanech (to jsou příbuzní těch našich dvounožců) a ti nejsou tak natvrdlí.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (48x)
2
Vyhlášení NEJ fotky října 2024 (26x)
3
Creepy kočky: Kočka na baru (19x)
4
Kočičí jména (17x)
5
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (17x)
6
Vnitřní parazité u koček (17x)
7
Britská krátkosrstá kočka (17x)
8
Creepy kočky: Jednou a dost (16x)
9
Seznam kočičích kaváren (15x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top