Poučení

Ledacos jsem zažil a poučil jsem se ze svých chyb. Takže jednoho slunečného dne jsem se procházel po zahradě a měl jsem rozvernou náladu. Šup na jednu jabloň, šup na pařez, skok na pergolu..... Přestala mě bavit zahrada - vždyť jsem to tu už všechno tak důkladně prozkoumal. Objevil jsem díru v plotě a doufal, že když přelezu, tak si mí páníčci vesele sedící na zahradě ničeho nevšimnou. Tak jsem přelezl, ale moje předtucha se bohužel vyplnila. Jedna z dvounožek zavolala na druhou dvounožku, která se hned řítila mě polapit a zatarasit díru v plotu. Využil jsem situace, kdy se tato dvounožka nedívala, a chtěl jsem skočit do druhé menší díry v plotě. Ale co to - tělíčko nešlo tam a hlavička nešla zpátky. Volal jsem o pomoc - plakal jsem a plakal. Asi 5 minut jsem strávil v tom ohyzném plotě - tento plot určitě musel být spolčený se všemi těmi proradnými dvounožci. Nakonec jsem se přikrčil a stěží vylezl - ten hnusný plot mi poškrábal kožíšek. Dvounožky mě daly do domu. Až potom jsem si uvědomil, že za záchranu nejspíš vděčím dvojnožkám. Nejspíš daly tomu plotu povel ať mě pustí. Jinak si to neumím vysvětlit.

Mauky, mauky Teodorek