Holka na vychování

Je to už hodně dlouho, co jsme začali Valentýnkovi slibovat, že dostane malou kočičí holčičku, aby se nenudil a nebylo mu smutno. Že bude novou kočičku vychovávat tak, aby byla jeho nejmilejší kamarádkou.
A už je to tu! Z Přelouče od Kunců přijela rezatá malinká Stelinka. To se mi to rýmuje! Stelinka, Stelinka... to slyšel Valda stále dokola, prý aby si na jméno zvykl. Jak si však zvyknout na něco, o čem nic nevíte? Máte o tom nějakou svou představu, ale skutečnost vás stejně zaskočí.
Skutečnost, jak Stelinka vypadá, Valdu tak zaskočila, že se málem zděsil! Malé rezaté klubíčko, nejméně desetkrát menší než on, se k němu rozběhlo jako k dalšímu strýčkovi či tetě, jaké znalo z domova. Valda strnul, černé panenky se mu roztáhly přes celé bronzové oko a z tlamičky začaly vycházet strašidelné, děsně hluboké syčivě bručivé zvuky. Ukázal tesáky a naježil se.
To malinké, rezaté nic se ale vůbec neleklo. Pravda, zastavilo se, ale na ústup se nedalo. A světe div se! Z malinké pusinky se také ozvaly hlubokánské tóny mručení. Ocásek nahoru a zježený hřbítek Valdovi daly najevo, že se kotě nebojí.
Nejvíc jsem se tedy polekala já, chytla jsem Stelinku do dlaně a vyhnala Valina z pokoje. Co ode mě slyšel, nepřejte si vědět!
Valda někam zalezl a já jsem se věnovala kočičímu miminku. Krásně se napapalo, vzorně použilo záchodek, dlouho se umývalo a pak hupky do mojí postele. Vypadá to, že přichystaný pelíšek po Valdovi, který si kotě celý prohlédlo a vyčmuchalo, zůstane prázdný.
Přišla noc a za dveřmi se do mého pokoje začal dobývat Valentýn. Jako obvykle oběma packama škrábal po hrbolatém skle dveří. V pokoji je přece jeho křeslo, ve kterém denně nocuje, jak si dovoluji ho tam nepustit! Tak pojď, darebo, ale budeš hodný! On tu bude s námi? Divila se asi Stelinka, když vykoukla z mých peřin. Zase hned zalezla, protože Valda znova ošklivě zabručel.
Příští den nám začal brzy, krátce po čtvrté hodině. Stelinka prozkoumávala pokoj a Valentýn ji z křesla pozoroval. Už nebručel. Asi si v noci uvědomil, že mu nezbude nic jiného, než se se Stelinkou smířit. Tak to bylo celý den. Valda bez oddechu sledoval, jak Stelinka papá, jak se myje, jak kaká, jestli dobře písek uhrabala, jak se honí za míčkem a za papírovou mašličkou.
Tak tomu bylo celý den. A když odpoledne Stelinka usnula ve svém proutěném košíčku, potichu jsem ji přenesla ke spícímu Valdovi na gauč. Probudil se, několikrát natáhl packu... ke spící Stelince, ale zase ji stáhl, aniž by se Stelinky dotkl... Když se Stelinka probudila, vyskočila a šla se k Valdovi kamarádit. Už nezasyčel, ale bohužel, jako by se bál, zbaběle před koťátkem prchl na křeslo. Ještě několikrát se Stelinka pokoušela zatáhnout Valdu do svých her, zatím však zbytečně. Ten kočičí obr (9 kg) před kočičkou vždy utekl...
Víkend končí a my, kteří sledujeme, jak se věci vyvinou, doufáme, že "do týdne a do dne" Stelinka Valentýna přinutí, aby ji miloval. Vypadá totiž na velmi cílevědomou kočičí ženičku. Tak, dobré pořízení, Stelinko!

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama