Nový byteček

Ahojte kočičáci, tak jsem se zase po delší odmlce dostal k tomu napsat vám pár řádek. Ono to bylo tak, já totiž trucoval a odmítal jsem se bavit s paničkou, natož se doprošovat, aby mě pustila k počítači, to tak.
Musím vám všem říct, že panička se pěkně vybarvila. Nejdřív jsem přišel o moje letiště, na kterém jsem jí nechával přespat, potom mi odnesla mojí oblíbenou hrabací palmu a nakonec mi vzala i celej můj byt! Konečně jsem pochopil to její věčné běhání s krabicema sem a tam. I když s těmi běhá pořád, ale už odnáší jen ty prázdné. Já totiž dostal nový byt, je menší než ten předtím, ale panička říkala, že tenhle už je náš. Ale na to jí, jak se slušně řekne, prdí pes, natož já, tygřisko. Vzala mi všechny moje schovky, zajná místečka, mojí rozhlednu ze skříně a co je nejhorší... balkon. Na ten jsem sice stejně nesměl, ale aspoň jsem se povaloval za dveřmi a koukal na ty hloupý holuby. A najednou nemám nic.
Teda zase takovej chudák nejsem, ale trošku vám na city hrát musím :).
Taky jsem přišel o parapet s kytkama, které jsem tak rád shazoval na zem a pak sledoval, jak panička kmití s košťátkem a lopatkou a nadává, a pak je stejně zase vrátila na svoje místo. I když z původní "botanické zahrady" zachránila jen pár kousků. Tssss, ty její orchideje, aby se z nich nepo... Dokonce si je v novém vytě dala na novou obří ledničku a naivně si myslela, že se na ně nedostanu. Pche, ta se ale spletla. Včera jsem jí ukázal, jak se leze na Mount Everest:). To jen cvičně, aby si nemyslela, že jsem nějakej trouba bez nápadu. Ona stejně už něco tušila, jak se mi pak potvrdilo. Vždycky jsem totiž nechtěně schodil magnetky z ledničky, když jsem se chystal k horolezeckému výstupu. A panička jen s kroucením hlavy ty magnety sbírala ze země a nechápala, proč najednou tak padaj:). Ha ha ha.
No tak jsem jí včera odtajnil záhadu.
Nakonec byla ráda, že jsem si našel nějaké místečko, když už mi sebrala to místo na skříní. Asi má vyčitky. Ještě chvilku ji musím potrápit, aby si příště rozmyslela nějaké to stěhování.
Sem tam zapomenu, že trucuju, a omylem jí ducnu do brady nebo se nechtěně složím do klína. Ale hned, jak si to uvědomím, tak zase zalezu na mojí trucovnu.
Musím přiznat, že se mi v tom novém už začíná docela líbit, dokonce máme umyvadlo, to jsme předtím neměli. To je žůžo, sice je malinké, dokonce menší než já, to už jsem zjistil, když panička luxovala a já se do něj snažil narvat:)
Plánuju ještě tak den ohrnovat nad paničkou i nad jídlem nos a pak už to asi nevydržím:)
Je mi jí docela líto, hlavně, když seděla v kuchyni na zemi mezi tou hromadou krabic, pytlů a bordelem, jak říkala, a bylo jí do breku. To jsem na ní chodil jukat z obýváku a sem tam jsem kolem ní prošel a nechtěně se otřel, ale jen tak, aby si nemyslela, že jí to tak lehce projde.
No tak teď jsem ještě zvědavej, jestli splní i ten druhý slib, ten s tím kamarádem. I když nevím, abych toho potom nelitoval...

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama