O nasich kocickach

Kocici povidani...

Jak jsme si privezli Arwenku (3. 6. 2008)

Tak uz to prislo, mame doma nase vytouzene kotatko. V nedeli jsme ani nedutali, kdyz jsme Arwen polozili na zem v prepravce a cekali, co bude... Artus okamzite vedel, ze se neco deje, a zacal smejdit kolem prepravky. Po otevreni to male stvoreni vyskocilo jako by nic a slo se prochazet po obyvaku. Artus nasadil vyraz vydeseneho kuzlatka a to mu zustalo dlouho. Pri kazdem vzajemnem priblizeni na ni sycel a hrozil ji. Meli jsme strach, ale postupem casu uz nas tak nedesil a zacalo to byt lepsi. Dnes - 3 dny po seznameni - je situace mnohem lepsi, uz ji Artik i olizuje a taky morduje. Je to takova jeho hra, ale nam to spis pripada jako muceni, mala rve a Artus ji kouse a postuchuje. No tak uvidime, co prinesou dalsi dny...

Dlouhe cekani (26. 5. 2008)

Tak uz se nam to blizi a v nedeli si jedeme pro kocicku, neuveritelne se tesime. Dostali jsme minuly tyden nove fotky a porad si je prohlizime... Uz aby to bylo.

Arwen (1. 5. 2008)

Arwenku jsem nasla opet na netu, je z Pribrami a je nadherna. Jedeme si pro ni 1. 6. a nemuzeme se dockat. Jsme strasne zvedavi, jak probehne seznamovacka, a doufame, ze dobre a ze ti dva si padnou do oka.

A co kamaradku? (20. 4. 2008)

Kdyz je ted Artusovi 9 mesicu, zacali jsme premyslet, co dal, vykastrovat, ci ne?? Napadl me napad, ze by jsme mu mohli poridit kocicku. Jenze nemam s timto zadne zkusenosti a teprve postupne mi zaclo dochazet spousta veci okolo. Napr., ze Artik nebude spokojen v byte, kde bude mrouskajici se kocicka a on k ni nebude moct. Take jsem se bala, aby nam kocicka nezabrezla brzy, nez bude spravny cas, atd. Pozdeji jsem se take dozvedela, ze kocour potrebuje vic kocek okolo sebe, aby ukojil sve pudy, a bylo rozhodnuto. Nechame Artouska vykastrovat, ale kocici kamaradku mu poridime. Posledni dobou jsem rada, ze jsme se tak rozhodli, jelikoz Artik zacal zlobit, sem tam si neco oznackuje a take 'zpiva' o zivot a u ventilacky svolava kocky. Uz se to blizi, termin kastrace je jiz brzy.

Jak jsme Artuse naucili jezdit autem (1. 3. 2008)

Nase prani bylo mit doma aktivni kocku, ne polstar, se kterou muzeme obcas vyrazit ven, nebo ji vzit nekam s sebou. Ze zacatku se nase plany zdaly velice utopisticke, jelikoz Artik celou cestu z Valce protestoval tak nahlas, ze nechce byt ve sve prepravni tasce, ze jsme to vzdali a vyndali ho... Pak jsme zkouseli dat ho prouteneho kosicku, ve kterem doma polehaval, a to se mu libilo, dnes jako velky frajer jezdi na zadnim okenku a pozoruje okoli. Myslim si, ze se mu to doopravdy libi.

Maly zlobic (10. 12. 2007)

Prvni tydny s Artusem byly dost krusne, jelikoz vyzadoval nasi 150% pozornost. Neustale chtel byt pritisknuty na neci oblicej a chtel citit cloveci teplo, ve dne i v noci. Ja mela tyden nocni a muj manzel si to s nim doopravdy 'uzil'. A od te doby to neprekonatelne pouto mezi nini dvema existuje. Me, svou panicku, ma Artusek rad, ale sveho panicka zboznuje. Kazdou noc s nim spi, lepi se na nej a take si od nej necha veskere lumparny delat. Moc rad se s nami vsemi pere a dokazuje svou silu.

Artus

Jmeno jsme vybirali vsichni dohromady, sesla se rodinna rada a kazdy z nas mel nekolik navrhu. Jmena to byla hezka i strasliva, ale rekli jsme, ze se musime dohodnout na jednom jmene vsichni. Zvitezil Artus, ostatne proc, to si muzete precist v rubrice tomu venovane...

Prijde k nam nove kotatko (4. 11. 2007)

Laska na prvni pohled to byla doslova. To, ze jsem chtela britskeho modreho kocourka, jsem vedela, ale jak krasna jsou tato kotata jsem nevedela. Fotky maleho modreho medvidka jsem si ulozila a vecer uz jsem ho ukazovala manzelovi. Ten uz dopredu vedel, ze nechci slyset nic jineho nez souhlas a kdy se na nej pojedeme podivat... Jeli jsme hned pristi tyden, do Valce nedaleko KV. Nas adept na lasku - jak ho manzel nazval - se nam libil a byla ruka v rukave. Od 4. 11. bydli s nami v Rokycanech jako rovnocenny partner, nekdy spis vudce cele nasi ctyrclenne smecky.

Jak to vsechno zacalo?

Kdyz jsem byla mala, moc jsem chtela pejska, ale rodice mi ho nedovolili, a tak jsem mela morce, to ovsem nesplnovalo me predstavy o mazlickovi... Ty jsem si naplnila az v dospelosti, kdy jsem si ke svym dvema malym synum poridila kotatko. Byl to modry persky kocourek s PP - Damiano Damiani. Mazlicek k pohledani, proste moje vysnene zviratko. Damianek, Damousek, Damca byl dobre staveny, hezky, vykastrovany kocour, ktery se bohuzel dozil 'pouhych' 9 let. Bylo to velice smutne, kdyz nas opustil, a ja okamzite zacala premyslet o dalsi kocicce. Mela jsem puvodne v planu poridit si kote az tak za pul roku, ale zacala jsem brozdat po netu a to jsem okamzite plany zmenila...