Asi jsem zlobila..

Ahoj všichni dvou a více nožci :-) Včera večer se mi stala strašná věc, dvounožka měla pověšené prádlo v ložnici na sušáku a určitě mi rozumíte, já si s tím prádlem strašně ráda hraju. Ta moje protivná domácí mě od něj vždycky vyhání a nenechá mě tam si hrát... otrava... no ale včera jsem si řekla, že se vzepřu! No za chvíli mi bude šest měsíců, mám právo na vlastní názor!! Takže když mě dvounožka odehnala, vrátila jsem se druhou stranou... pak jsem toho tedy na chvíli nechala, protože se setmělo a dvounožka se ukládala ke spaní, doufala jsem, že usne a dá mi pokoj. No jenže pak mi to nedalo a začala jsem si hrát s prádlem dřív, než usla, a začalo to... cituji: "jestli toho nenecháš, budeš spát v obýváku..." No upřímně, nedivím se, že nemáme doma žádného dvounožce, kdo by tohle vydržel!! No ale jak jsem řekla, mám vlastní hlavu, takže výhružky si nenechám líbit a hrála jsem si dál. Pak to začalo vypadat zle... dvounožkyně vstala z pelechu, rozsvítila a začala mne hledat. To ovšem netušila, že než se doplazila ke světlu, jsem se uklidila do šuplíku, který jsem si pro tento účel předtím nachystala. :-) (Malá, ale šikovná, že?) :-) Ukázalo se, že schovka je to perfektní, jen jsem nepočítala s jednou drobností... že mě dvounožka nenajde, když budu potichu, byla jasná věc... ale že ty šuplíky zavře, s tím jsem nepočítala!! Pak zhasla a šla spát v domnění, že dám pokoj... a chvíli skutečně bylo ticho... a pak jsem začala plakat, protože jsem nemohla vylézt... řeknu vám, než rozespalým dvounožcům něco dojde... hrůza!! Po chvíli tápání mne vysvobodila a dostala jsem, co proto, a byla jsem vykázána do obýváku (musela jsem spát na škrabadle :-( ). Neměla jsem odvahu už ani mňouknout a doufala, že mne ráno alespoň přijde pohladit... Měla jsem štěstí, dokonce mě i na chvíli nad ránem pustila do pelíšku. Ale musela jsem slíbit, že to už dlooooouho neudělám... smutná Corinka

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama