Asi tak někdy před týdnem jsem seděla u televize a pozorovala jednu z mých paniček. Nějak mě napadlo, že by nemusel být nejhorší nápad kamarádit se s lidmi. A tak to začalo. Sedla jsem si do vedlejšího křesla a nechala se krmit. Tím, co panička zrovna měla. Myslím, že to byl bagetový rohlík. Tak to byl můj první krok. Po pár dnech, kdy jsem s Eliáškem spokojeně ležela v křesle, přišla stejná panička a začala nás hladit. Nebránila jsem se a tak to dopadlo šťastně. Už se lidí moc nebojím.
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?