Mňautobiografie pana Profesora - Kreativita

9. 11. 2006
Jsem znechucen. Holka zahájila tvorbu toho, čemu říká adventní věnce a svícny. Za začátku to vypadalo, že to proběhne jako vloni. V obýváku stoleček (teda stůl jako kráva), na stolečku mističky... no, dobře, tak krabičky. V krabičkách bezva věcičky, zrovna tak akorát do kocouří tlamičky. Pomocí tlamičky (mojí) a tlapiček (mých) se dá bezva neomezené množství bukviček, šištiček, zdobiček rozpinkat po celém bytě. Bukvice, chytře umístěná na křesle, dokáže katapultovat holku až ke stropu. Stačí, aby na ni dosedla. Taky se dá mezi všemi těmi přízdobkami bezva spát. Když holka potřebuje bukvici, tak prostě nadzvedne kocoura a bukvici si vyloví. Myslím, že na věncích bukvice, vkusně doplněné mourovatými chlupy, vypadají výborně.
To bylo vloni. Letos je tvorba a moje spolupráce ovlivněna přítomností katastrofy. Tsunamissy porušuje všechna tvůrčí pravidla. Bukvice nekrade po jedné. Rovnou smete máchnutím tlapy celou krabici. Nenazdobeným věncům se kvůli pichlavosti nevyhybá, ale naopak do nich skáče. Co chvíli se bytem rozlehne rána oznamující, že Tsunamissy opět shodilo ze stolu krabici se svíčkami. Mašle a stuhy si nepůjčuje, když je holka z dohledu, ale krade jí je rovnou z pod ruky. Už třikrát je ukradla i z nazdobených věnců. Nesnáším, když holka ječí.

10. 11. 2006
Mijaaaaauuuuuu! Kterej podlej atentátník nastražil na křeslo nálož deseti bukvic a dvou borových šišek?? Až se odlepím ze stropu, musím zjistit, jestli nemám v kožichu díry.

12. 11. 2006
Už tři hodiny pilně pracuji na spisu Vliv osudových pádů na život jednoho kocoura. Podstatou vědeckého pojednání jsou dvě základní otázky. Především... proč moje holka musela v dětství vypadnout z kočárku. Na hlavu. Hodně. S trvalými následky. Muselo to tak být. Jinak by nemohla dovléci do bytu Tsunamissy, které pro změnu muselo upadnout z borůvky naznak. A na hlavu taky. Jak jinak vysvětlit, že uspořádá letecký den a jako přistávací dráhu zvolí právě stůl s krabičkami s bukvičkami? Zaznamenal jsem již deset pádů. Krabice na zem. Nyní vyčkávám, kdy upadne holka. Vzteky.

15. 11. 2006
Borůvka, z které Tsunamissy upadlo naznak, musela mít vzrůst statné borovice. Opravdu nevím, jak jinak zdůvodnit, že tečkované plachtidlo ukončilo svůj let v kyblíku. Z původně holkou vytíraného obýváku máme rybník. Z původně celkem dobře vypadajícího Tsunamissy máme cosi, co vypadá jak tečkovaná kryska. Z původně celkem příjemně naladěné holky, vrkající jakési koledy, máme soptíka, který nadává hůř, než špaček.

17. 11. 2006
Po dlouhé době jsem viděl hrocha běžet. Jeho chyba. Nemá si lehat pod stůl ve chvíli, kdy Tsunamissy zahrábnutím zadních zbraní odkopne věnec.

20. 11. 2006
Holka klečí na zemi. Mžourá pod regál. Předtím zírala pod sedačku. Za stůl. Pod polštáře. Kočičárnu obrátila vzhůru nohama. Prý až ten pytlík s tavnými tyčinkami najde, tak ať si jí nepřejeme. Nepřeju si jí už teď. Netřeba čekat na objevení pytlíku s tyčkami. Sice mne trochu tlačí do žeber, ale myslím, že ještě tak dvě hodinky ležet vydržím.

23. 11. 2006
Smůla. Holka vešla do předsíně zrovna ve chvíli, kdy tudy projížděl věnec. Tažený Tsunamissy. Mašlové opratě vydržely. Svíčkové nárázníky ne, odpadly už v kuchyni. Některé přízdoby a mnohé jehličí odpadalo postupně celou cestu. Čekal jsem, že holka prohodí Tsunamissy oknem. Místo toho vzala tu malou černou věc, co jí říká mobil. Prohodila do něj, že se omlouvá, ale letos těch věnců a svícnů dodá podstatně méně než vloni.. Prý má v bytě kalamitu. Kdybych zrovna neměl v tlamce bukvici, souhlasně bych vykřikl ANO!

24. 11. 2006 13.00
Holka uklidila do komory krabice, bukvice, svíčky a mašle. Řekla, že prý máme zas na rok s bukvicovým fotbálkem utrum. Pozorně jsem ji vyslechl. Naštěstí si můj smích vyložila jako kajícný výraz. Řekla, že jsem její hodný, chápavý kocourek. No dobře... nakonec, vyslechnout ji můžu, ne?

13.30
Nevim, proč tak vřeští. Nevím, koho myslí tím zákeřným bukvicovým maniakem. Kdyby nechodila bosa a koukala, kam šlape, tak by si bukvici do nohy nezapíchla. Počkám, až se akustika bytu dostane do normálu, a dojdu si do skrýše pro další bukvici. Naštěstí jsem předvídavý a díky mé shánčlivosti nám zásoba vydrží určitě až do června. To už budou třešně a s těmi se hraje fotbálek ještě lépe, než s bukvicemi. Navíc se holce nezapichují do nohy, ale jenom po nich občas uklouzne. A navíc strom s třešněmi, který roste hned u terasy, do komory uklidit fakt nedokáže. Cha cha.


Piškot Pišutka v.t.

Foto: Nadzvedneme kocoura, vezmeme přízdobu, přiklopíme kocoura zpátky.

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama