Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum28. srpna 2008  |  KočičákEbigeil Ezgi Benjamin  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 653x / 1x

Pokračování...

Tak minule jsem psala, jakže se to vlastně stalo, že mě odvlekli z mého domova, a dnes napíšu, jaké to bylo v nové rodině. To víte, dneska už vím, že jsou to moji lidičkové a můj domov, ale tenkrát jsem vůbec nevěděla, co se děje, a byla jsem pořádně vyplašená. Takže ten dvounožec mě vzal z auta a šli jsme po nějakých schodech nahoru a nahoru, až jsme došli ke dveřím, ten dvounožec něčím chvíli cinkal, dveře se otevřely a za nimi jsem uslyšela: "jé, ta je krásná!" Domyslela jsem si samozřejmě, že je řeč o mně, to dá rozum, a přiznám se, že mi to i zalichotilo, no přesto jsem si řekla, že se s těmi cizáky raději nebudu bavit a jen, co jsem mohla, utekla jsem se schovat. Ale myslíte si, že mě nechali snad v klidu??? Kdepak, začali na mě mluvit, stále mě chodili okukovat a nakonec to nevydrželi a vytáhli mě z úkrytu ven. Pochopila jsem, že to asi nebyla nic moc schovka. Příště musím najít lepší. A zase se jevili, co že jsem za nádherné koťátko a kdesi cosi, ale bylo mi to fuk, chtěla jsem zpátky ke své mamince. Když mě dost okoukali, nechali mě konečně v klidu a já si běžela najít nějakou báječnou schovku, kde bych mohla v klidu plakat po mamince a kde by mě hned nevytáhli. Našla jsem si takové krásné, klidné místečko, říkali: "chudinka, schovala se až za pračku, jak se tam za ní dostaneme?" no nijak, mňukla jsem, nechte mě prostě být. Asi trochu té kočičí řeči rozumějí, protože mě opravdu nechali, tak jsem si trošínku pobrečela a trošínku jsem z toho usnula. A když jsem se vzbudila, mňukla jsem si, že už tedy mě mohou vyndat. A prý: "Tam se nedostaneme," ale dostali, no bodejť, když se chce, všechno jde. Tak jsem si potom řekla, že už se nikam schovávat nebudu a trochu si ty lidičky okouknu. Nejdřív jsem si je spočítala a zjistila, že tu bydlí čtyři, no těbůh, to budu mít co dělat, všechno to vychovat, ale když to vezmu do pacek, dílo se podaří, řekla jsem si optimisticky. No a jak to pokračovalo, to zase příště. To víte ze své zkušenosti, že nás moc dlouho tlapkovat nenechají, člověk párkrát máchne packu a už musí běžet (navíc mi něco zavonělo pod čumáček, tak to musím jít zkontrolovat). Tak krásný den, koucouři a kocouřata. Ebi



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







3 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Minda
Kocouřák Minda  Datum2. září 2008 17:05

Ebi, uvidíš,že tě budou mít všichni rádi. Musíš, ale občas dělat nedotknutelnou dámu, ať vidí, kdo má doma navrch :-)

Veronika J.
KocouřákVeronika J.  Datum2. září 2008 10:19

Ebi, seš borec. Nejenže sis to bezvadně naplánovala-a k tomu Ti Mikuláš s Floppy a možná i sŽofrejem drží tlapinky, ale bezva je i členění deníčku. Poutavé, krátké-proto nenudí a člověk se už zase těší na další poutavé a čtivé! pusu-čumáček M+F+V

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum2. září 2008 0:23

Ebinko, vzala jsi to za správný konec:-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top